Vladimír Mertlík: „Bídné“ důchody umělců jsou často dílem bídného placení daní
Každá bouře s sebou přináší i kal ze dna a nejinak je tomu aktuálně s bouří ve sklenici vody, kterou je kampaň opozice vůči důchodové reformě, podporovaná některými médii. Třicet pět let byla reforma jak fata morgána – zdálky oáza, zblízka přelud. Všechny pravicové, konzervativní, socanské i kryptokomoušské vlády se spoustou keců vždy jen předaly štafetový kolík zbaběle dál. Místo aby poděkovala vládnoucí koalici, že za ni provedla špinavou práci, udělala si opozice z prvního, byť nedokonalého kroku správným směrem klacek a z vlády fackovacího panáka.
Věří-li důchodci, že opozice po zisku vládních křesel ve volbách 2025 reformu zruší, mýlí se. Andrej Babiš, který slíbil za důchodce bojovat do roztrhání těla, na finální hlasování nakonec ani nepřišel a roztrhal jen podrážky bot při vánočních nákupech pro Moniku v Miláně. Reforma bude opozici dobrá i k tomu, nic nedělat, nemluvě o tom, že ve chvíli, kdy její dopady budou reálné, budou dnešní důchodci dávno pod drnem.
Komická vlna odporu proti reformě spolu s báchorkami o životě v bídě přišla z místa nejméně očekávaného, od důchodců umělců. Poté co lidu svěřila Veronika Žilková, že se před úřadem, kde jí oznámili výši důchodu, rozplakala nad jeho níží, přišla vichřice stížností umělců na to, jak ze dne na den přežívají jen díky silnému sebezapření a vůli. Od srpna přináší David Laštovka na CNN Prima News rozhovory s umělci šokujícími národ příběhy, kterak se i přes nízký důchod od Fialovy vlády dožili tak vysokého věku. Vše ale nedopadlo tak, jak by si autor přál!
Jan Kanyza uvedl, že si důchod užívá spokojeně, neb internet k životu nepotřebuje, nemá počítač, nepoužívá e-mail ani sociální sítě. S vtipem jemu vlastním poznamenal, že z dopisu s výměrem penze byl sice spokojen jen do doby, než zjistil, že jde o doplatek za jedenáct měsíců, ale rozhazovat důchod že mu i tak nečiní problém. Nestěžoval si Felix Slováček ani Jan Rosák, jenž sice řekl, že měl-li by vyžít jen z penze, musel by se uskromnit, ale to protože s manželkou rádi cestují na dovolené a výlety. Uršula Kluková měla starost jen o seniory s nízkým důchodem. Sama žije skromně, neutrácí a prý díky tomu, že dál pracuje, si nemůže stěžovat. Ani na levici pošilhávající Zdeněk Troška na háček nezabral a přiznal průměrný starobní důchod, jenž mu na živobytí stačí, a stejně vyzněly i jiné komentáře. Měření, komu je co málo či dost, ale není cílem dnešního ohlédnutí Zpětného zrcátka, stejně jako fakt, že titul Plačka roku vyhrála Jaroslava Obermajerová, která se spolu s Veronikou Žilkovou a několika dalšími umělci stala tváří boje za spravedlivé důchody umělců.
Důvodem ohlédnutí Zpětného zrcátka jsou mýty a lži, jež hysterie kolem důchodů umělců provází. V komentáři k Jaroslavě Obermajerové na webu CNN Prima News David Laštovka dne 3. 11. 2024 mj. uvádí: „Pracuje od dvaceti let. Pro umělce, zpěváky, herce, spisovatele a sportovce dříve platilo, že sociální pojištění nemuseli hradit. (sic!)“ Herečka ho neplatila tři roky a správa sociálního zabezpečení jí proto zprvu vyměřila důchod okolo deseti tisíc korun… (Později trvale zvyšovaný, pozn. ZZ.)
Není nic zvláštního, pokud nesmysl o tom, že umělci sociální a důchodové pojištění nemuseli platit, tvrdí paní Obermajerová, která neplacením stát podváděla a okrádala, nebo kandrdas bulváru David Laštovka, jehož prací je prodávat cizí neštěstí. Budiž!
Tvrdí-li však totéž David Budai dle profilu: „Novinář a spisovatel, šéfredaktor portálu České důchody, dlouhodobě se věnující problematice důchodů. Napsal praktickou příručku Do důchodu bez nemilých překvapení…“, pak lze jen dodat: Pic kozu do vazu!
Pod titulem „herci-zpevaci-a-jejich-nizke-duchody-cesi-se-neshodnou-jestli-si-zaslouzi-vice-pomoci“ se na portálu Medium.seznam.cz autor dojímá nad osudem těch umělců, kteří fňukají nad svým důchodem, filozofuje, co na tom je a není spravedlivé a zda dotyční si „za celoživotní dílo zaslouží dodatečnou pomoc“. (cit.) Sám přitom dále v textu zmiňuje, že řada z nich patří mezi „notorické stěžovatele, kteří o své osobní situaci rádi promlouvají do médií. “(cit.) Zmíní i jiné, „kteří se výší důchodu nijak netrápí a pracují i ve vyšším věku, protože je to pro ně přirozené.“ (cit.) Přesto dál lituje neplatiče a jejich někdejší daňový zločin obchází slovíčky „avšak, i když, možná, snad“. Udělejme si tedy jednou provždy v té věci jasno. Zmíněné umělecké fňukání se totiž týká všech dnešních i budoucích důchodců, najmě v režimu OSVČ.
Začněme tím, že jen idiot si myslí, že jeho odvody důchodového pojištění se ukládají na jakýsi důchodový účet, z nějž je mu po letech důchod vyplácen. Pravda je taková, že bez ohledu na režim zmizí odvody daňových poplatníků ve státním rozpočtu půl roku před tím, než z účtu budoucího důchodce odejde první měsíční splátka!
Důchod je pak vypočítáván složitým vzorcem z výše odvodů a počtu odpracovaných let. Jen ještě větší idiot si může myslet, že platit daně se nemusí! Bez daní přestává existovat stát a výraz důchodové pojištění je pouhým eufemismem pro tuto daň. Nesmysly, jimiž David Budai uvádí „proč má poměrně hodně umělců nízké důchody“, by byly omluvitelné jeho věkem, kdyby nebyl tím, kým je.
Na postavení umělců se od roku 1989 změnilo mnohé, ale na jejich povinnosti platit daně zhola nic. V případě divadelního angažmá za ně povinnost plnil a plní zaměstnavatel, umělci ve svobodném povolání tzv. na volné noze měli a mají tuto povinnost sami. Co to mělo a má společného s výší honorářů či mzdy, ví jen Bůh a David Budai. Mnoho společného však mají důchody umělců s výší odvodů, které měli platit. Přiznávají-li umělci s děsivou upřímností, že daně neplatili, měl by jim stát tato období dodatečně zdanit, neboť i v době neplacení a obelhávání státu pobírali honoráře a odměny. Hraní na dlaň patřilo k oblíbeným formám odměn řady umělců, stejně jako otázka řady OSVČ: „Chcete to, paninko, s papírem, nebo bez?“ Inu, tak to bylo!
Vyjádření k věci poskytla pro České důchody i Olga Menzelová, jejíž zesnulý manžel Jiří Menzel měl podle ní také podprůměrný důchod: „Někteří lidé vůbec nechápou, že kultura je nositelka identity národa… Když shořelo Národní divadlo, tak se uspořádala sbírka na obnovu…“ řekla zakladatelka fondu, jehož prostřednictvím chudobou v důchodu postiženým umělcům pomáhá. Je jistě statečné, že Olga Menzelová, stejně jako Ivana Gottová, Martina Formanová a další budoucí důchodkyně se dokázaly na stáří samy zajistit, a přesto myslí na jiné.
Přikyvování Davida Budaie paní Olze má však háček. Vážit si umělců za jejich tvorbu a poskytnout jim podporu při nečekané zdravotní bezmocnosti je jedna věc. Podporovat je bez ohledu na to, že nízký důchod pobírají kvůli vlastní nedbalosti, jak žádá David Budai, je však věc druhá. O tom, za jakých okolností je taková pomoc spravedlivá, netřeba vést debatu! K tomu stačí pohled na účet jejich důchodového pojištění. Není důvod nazývat to společenskou ignorancí a nejméně to má společného s uměleckou a kulturní hodnotou, kterou herci a zpěváci do společnosti vnesli. Důchod totiž není odměna!
Odměnou je honorář, který umělec dostává za vystoupení i tvorbu za aktivního života a celoživotní tantiémy ze zisků z prodeje a užití jeho díla, vyplácené po jeho úmrtí i potomkům organizacemi Dilia, OSA a Integram. Platbou důchodového, zdravotního a sociálního pojištění z nich přispívá na podporu těch, kteří vinou věku a zdravotního handicapu společnost již obohacovat nemohou, a čerpají tak podporu v poměrné části toho, co vytvořila a odvedla jejich generace. Neplacením odvodů se ale stávají parazity. Promrhá-li vláda budoucnost dnešních dětí, příštích důchodců, za jepičí voličskou přízeň, jde o sociální politiku v hodnotě návštěvy nevěstince s cílem získat lásku. Poté co opadne orgasmus, vždy zjistíš, že tě stejně nemá nikdo rád.
Nutná poznámka závěrem: První desetiletí dospělého života pracovalo Zpětné zrcátko jako brusič kovů. Na „volné noze“ je od roku 1971, ví tedy, o čem je řeč. Než se v profesi prosadilo, živilo se dva roky mytím černého nádobí v restauraci, sběrem odpadků a psích exkrementů, vykládáním vagonů či funkcí průvodčího MHD. Dalších padesát let včetně dnešních dnů ze všech vystoupení, scénářů a děl odvedlo vždy nejvyšší zákonnou daň. Proto je s důchodem spokojeno. Pracuje-li ve svém věku nadále, pak hlavně proto, že ho to baví, a také proto, že mu zbývá víc na rozmary.
A to je vše, co jsem dnes zahlédl ve Zpětném zrcátku, váš Vladimír Mertlík
