Pokusu o revoluci chybí vůdci, Babiše mají zatím na vodítku komunisté. Co způsobí útok EU na naše zemědělství?
Stále ještě rezonuje ve veřejnosti největší pražská demonstrace od listopadu 1989, jíž se podle médií zúčastnilo 120 000 osob. Jde zřejmě jen o lživou propagandu, protože podle expertů Agrofertu, kteří jsou určitě pravdě blíž – počítáte-li celý život slepice a kachny, tak to máte v oku – bylo demonstrantů maximálně 60 000 lidí. Ale i tak, pravda, na koncert slušná návštěva a pochybuje-li premiér, stačilo se přijít podívat. Koneckonců to není důležité, Letná ukáže.
S odstupem nemůže Zpětné zrcátko nevidět záblesky tradičního českého sentimentu a folklóru zdejších operetních převratů. Tím prvním jsou trikolóry na klopách řečníků a pořadatelů. Vypukla občanská válka? Do země vnikl nepřítel? ptá se Zpětné zrcátko. Ne, ten je tu s námi a mezi námi stále, nikdy neodešel. Je jím často náš soused, lhostejno zda ve městě či na vsi a mnohdy jsme to my sami. Pohlédněme do našich srdcí, duší a myslí, na včerejší kroky.
Druhým je účast bardů! Dá se chápat, že iniciátoři protestu chtějí na forbíně známé lívance, aby lid viděl, že není sám. Dá se chápat, že mezi většinovými hvězdami seriálů Intimní stahy, Modrý kokód či vytlemených her Máme rádi všecko, se hledají těžko. Přesto to jde. Důkazem je režisérka Helena Třeštíková plus tři čtyři další a hlavně Ivan Trojan, absolutně splňující a chápající požadavky i nutné parametry táborového řečníka.
Ale v jiných chvílích hrozilo, že vzápětí přijde Leoš Mareš či Agáta Hanychová. Určitě by iniciátorům slušelo i právo určit délku řeči. Pokud se straní profesionálních politiků, jen dobře, ale stejnou pozornost by měli věnovat i těm, kteří druhý den ohlásí zrod své strany. Za zvážení stojí i zostření optiky cílů – jde stále o Marii Justici Benešovou nebo už o pád premiéra? Je on jediným nebezpečím a bájným jezdcem Apokalypsy? Nad tím je třeba se zamyslet stoupáním po letenských schodech. Důležitější věci se mezitím odehrávaly a odehrávají úplně jinde.
Kdo chybí
V tichu kabinetů současné komunistické vlády se mnohé vyřešilo. Síla rudohnědé, starobolševicko–neonacistické většiny je nejen v parlamentu, ale hlavně ve voličské základně a duši národa natolik silná, že se jí s prstem v nose podařilo odložit řešení aktuálních skandálů na podzim. Budou prázdniny, šplouchání vln, chytání bronzu a v druhé polovině srpna i čápi odletí, jen jejich hnízda tu zůstanou. Co bude během babího léta?
Největší nebezpečí ale hrozí v případě vítězství protestů, obává se Zpětné zrcátko! Listopadové heslo: „Kdy, když ne teď? Kdo, když ne my?“, tahá za kratší konec, ptá-li se: „Kdy, když ne teď? Kdo…?!“ Stačí pohlédnout na tablo vůdců stran, řekněme – liberálně demokratických. Ať se přihlásí o nálezné ten, kdo mezi nimi vidí vůdce, jež strhne masy na svou stranu a přesvědčí ty, již dosud nepochopili, že z koblihy se žít nedá, a že „Kupředu levá!“ je vždy „zpátky krok“?
Ano, probouzí se množina, jíž Zpětné zrcátko podezřívalo, že má raději bůček než svobodu. Zdá se, že tomu tak není, že stále víc lidí je ochotno odejít od okénka buřtostánku a postavit se do fronty na něco, co někdy chutná hořce. Jen chybí Ten, kdo tu touhu pojmenuje a kdo bude ochoten se postavit do čela s rizikem porážky. A ani vítězství nejsou věčná, jak víme: „Láska lidu po zajících skáče!“, říká přísloví v parafrázi Zpětného zrcátka. A právě v tom je nebezpečí i naděje současných protestů a jejich vítězství. Jak říká básník:
Jen dál! Čas nové chce mít činy
Den nový vzešel k nové práci nám
Jet´ sláva otcův krásný šperk pro syny –
Však kdo chceš ctěn být, dobuď cti si sám!
Komunistický obojek
Nejpodivuhodnější na celé situaci je, že to není Babiš, kdo je největším zlem – ač si to část lidu začíná myslet. Není to Babiš, kdo tady velí – ač si to sám myslí. A není to Babiš, kdo bude beneficientem, pokud se má Zpětné zrcátko vyjádřit aktuálním slovníkem. To je tak!
Obklopíte-li se blby – poslouchají jen vás, ale škodí také jen vám. Obklopíte-li se zločinci z podstaty, začnou vás nejdřív vydírat, a když vám dojdou prachy, zaříznou vás. Spoléháte-li na pomoc někoho, kdo mnohokrát zradil nejbližší a ze stejného hnízda vyletěl, pak si buďte jisti, že zradí i vás.
Komouši tu vládnou – nikoliv premiér Babiš, ale Grebeníček, Semelová, Grospič, Udavač – a proč ne, když dostali nabídku. Cožpak neznáte historii? „Podej prst a přijdeš o celou ruku!“, byl odjakživa program sjezdů rudých kriminálníků. To, co má Andrej Babiš kolem krku, není držátko vodítka, ale obojek. Držátko je na druhé straně, pozor na to.
Premiér řeší neřešitelné
Chcete důkaz? Poté, co komouši donutili sociální mamlasy a babišovce k rozvrácení práva země popřením schváleného zákona o církevních restitucích, vyhládlo jim. To, co vypadlo z otvoru na tváři udavače Filipa – z místa, kde jiní lidé mají ústa – je zatím vrcholem všeho. Návrh, že novináři budou muset podávat majetková přiznání je idiotský. Neplatí dotyční daně, nepodávají daňová přiznání?
„Mediokracie vítězí nad demokracií. Potom budeme (my komunisté!) muset sáhnout k tomu, že kdo bude chtít být novinář, bude muset být zvolený!“, řekl Vojtěch Krysa Filip. „Nemyslím to ironicky. Myslím to úplně vážně, zejména ve veřejnoprávních médiích (sic!!!). Ta budou první!“, dodal. Ano, Zpětné zrcátko to zažilo, kdy rok co rok bylo umělcům lemply s rudou knížkou a jejich nohsledy povolováno, zda jsou ještě umělci či ne!
A premiér země, místo, aby si ihned předvolal dotyčného šílence na koberec, zrušil spolupráci s jeho bandou, omluvil se za tu dosavadní kolaboraci s nimi národu a podal žalobu za útok na podstatu ústavy, řeší neřešitelné a zkouší se vyvléct ze smyčky, kterou si sám upletl. Tady je hlavní téma příští demonstrace!
Rodinná firma
Mluvčí holdingu Agrofert a ministr Toman, označili zprávy EK o střetu jejich zájmů za neprofesionální nekompetentní a za útok na české zemědělství! Oba mají obavy, aby tím nebylo poškozeno celé české zemědělství.
O struktuře svěřenských fondů Agrofertu již Zpětné zrcátko psalo, neuškodí krátký pohled do struktury holdingu Agrotrade rodiny ministra Tomana: firmu vlastní z 80% jeho otec – mj. bolševický ministr zemědělství – a řídí ji ministrův bratr. Jak by teda asi mohl, měl – a hlavně proč by to dělal – ministr zemědělství Miroslav Toman ovlivňovat dotace ve prospěch této firmy. To je přece úplně na hlavu!
Tak to bychom tedy měli. Jak souvisí vytýkací dopisy EK dvěma rodinným firmám s majonézou z Xaverova či stehenními řízky z Vodňan, ví jen bůh, ale možná by na to komunisté mohli zavést parlamentní komisi!
A to je vše, co jsem dnes zahlédl ve Zpětném zrcátku, váš Vladimír Mertlík.
