Video placeholder
Čtvrt milionu lidí na Letné. Obří demonstrace proti Andreji Babišovi zaplnila celou pláň
Čtvrt milionu lidí na Letné. Obří demonstrace proti Andreji Babišovi zaplnila celou pláň
Čtvrt milionu lidí na Letné. Obří demonstrace proti Andreji Babišovi zaplnila celou pláň
Čtvrt milionu lidí na Letné. Obří demonstrace proti Andreji Babišovi zaplnila celou pláň
Čtvrt milionu lidí na Letné. Obří demonstrace proti Andreji Babišovi zaplnila celou pláň
57 Fotogalerie

Demonstrace na Letné: Ve válce mezi chytrými a těmi druhými nelze jen spoléhat na to, že pravda zvítězí

Vladimír Mertlík

Průběh i rozsah demonstrace na Letné odpovídá prognózám, stejně jako reakce jejího antihrdiny: „Neodstoupím! Nerozumím! Nechápu!“ V rovnici o dvou neznámých je tak premiér konstantou, masa odpůrců velkou proměnnou, což z nich činí druhou záhadu pro kryptology. Tou první je zaťatost, s níž Andrej Babiš odmítá sebemenší ústupek, protože by tím přiznal nefunkčnost životní filozofie o řízení státu jako firmy. Byť by uznání omylu nemuselo být nutně porážkou osobní, jde o to, že Babiš považuje slovo kompromis za sprosté, a chtít ho po něm je totéž jako chtít, aby biskup Václav Malý veřejně zvolal: „Prdel!“

Je to premiér, kdo hrotí situaci, nikoliv demonstranti, kteří v souladu se zákonem, ústavou a pravidly vyslovují – po dlouhé trpělivosti – nesouhlas s jeho činy. Řízení firmy direktivním rozhodnutím o kroku, na němž není shoda, funguje na principu: „Já to platím – tedy rozhoduji!“ Taková vlastnická diktatura je přirozená, neboť následky – existenční i kriminální – nese majitel, zatímco zaměstnanci se rozejdou do firem neřízených zpoza mříží či ze soudní síně.

To však není případ státu, kde ten, kdo jej řídí, nenakládá s vlastními, ale jemu jen svěřenými prostředky. Ty nejsou ani majetkem státu, jenž nechodí do práce a na rozmařilý život si bere peníze z kasy těch, kteří do práce – na rozdíl od něj – chodí. Proto mají občané/vkladatelé právo na protest proti krokům jimi voleného manažera firmy/státu a jím dosazeného vedení. Respektují i to, že jde o právo rovné, bez ohledu na výši jejich vkladů v podobě daní. Nemají v případě insolvence špatně řízeného státu/firmy kam odejít, nemluvě o tom, že za to byli ještě nedávno tímtéž státem stříleni jak divá zvěř a třískáni jak vzteklí psi. Smutné je, pokud jim ke spokojenosti stačí pravidelný přísun granulí (příspěvků a přídavků) do misky, aniž by se zajímali, zda zbývá „na pak“ či odkud na to páníček bere. V tom případě se degradují na hloupé závislé zvířátko, protože i sysel si nechává zásoby na zimu.

Stát opravdu není firma

Omylem je tvrzení, že požadovat změnu smějí občané/zaměstnanci jen u voleb, valné hromady země/firmy. To platí jen pro změnu majitele nebo jednatele, přistoupíme-li na floskuli stát/firma. Majitel může být odvolán vždy, poruší-li pravidla či morální kodex firmy. S argumentem: „Zvolili jste mne, tak držte zobáky!“ se potýká Andrej Babiš, který má k tisícům občanů skutečně vztah zaměstnavatele. Naplňuje tak filozofii řídit stát jako firmu – dlužno dodat – nejen za jejich vlastní peníze, ale i za peníze jejich sousedů. Aféra čerpání evropských dotací má základ v logice uvažování: „Lze-li řídit stát jako firmu a z občanů učinit za jejich peníze zaměstnance některé z mých firem, proč by nešlo za peníze z jiných firem/států přispět někomu z naší firmy/státu – třeba mně!“

Ještě jeden háček má udička falše o volbách jako protiargumentu k demonstracím. Měl by zajímat tu část společnosti, která se ohání klackem voleb a údajným popřením demokracie demonstrujícími i tím, jak rozdělují společnost. Je to jejich guru, kdo před časem začal dělit společnost na Pražskou kavárnu a lid. Letná definitivně ukázala, že hranice nevede mezi městem a venkovem, ale jako vždy mezi těmi, kteří se zajímají a čtou, a těmi, kteří čtou jen slevové letáky a titulky: „Sáhl jí za gumu od trenýrek! Víme proč!“

Vede zkrátka mezi chytrými a těmi druhými, bez ohledu na to, kde žijí. Proto Zpětné zrcátko na Letné tolikrát zaslechlo poděkování domorodců: „Díky, že jste přijeli!“ směrem k přespolním. Demokracie je pro všechny, volby také, jen někteří za to právo platí násobkem daní, pracovního nasazení i schopností. I to lze akceptovat. Někdy má ale Zpětné zrcátko pocit, že by se u voleb měla prokazovat gramotnost.

Letná není Waterloo ani Lipsko

V tom všem je příčina bitev, které se konají obvykle na kopcích, proto po Vyšehradu, Vítkově a Bílé hoře přišla řada na Letnou. Nedalo se čekat, že bude pro některou ze stran znamenat Waterloo. Nedá se předvídat, která a kdy zvítězí. Rozhodně však nelze jen spoléhat na to, že pravda zvítězí! Jako varování stačí pohlédnout z Letné na Pražský hrad. Smysl vítězství často ukáže až budoucnost a nejlepší bývá, když zvítězí zdravý rozum.

Mimochodem, bitva u Waterloo se odehrála v neděli 18. června 1815 a Napoleonova armáda v ní utrpěla drtivou porážku od vojsk koalice. Pro Napoleona se stala jedním z posledních vystoupení v roli hlavy státu, přitom průběh předešlých bitev hrál spíš v neprospěch jeho odpůrců. Napoleon přičítal vinu za debakl neschopnosti svých maršálů, ale byla spíš souhrou selhání jeho samotného a jeho podřízených, stejně jako okolnostmi a schopnostmi protivníků. Vzhledem k definitivnosti jeho porážky se Waterloo stalo synonymem finálního aktu s negativními důsledky a fatálního selhání. Varován měl být již předešlou bitvou u Lipska ve dnech 16. října až 19. října 1813, v níž ho spojené armády poprvé rozdrtily. Napoleon poté rezignoval a skončil ve vyhnanství na ostrově Elba, ale jak známo, zkusil to znovu.

Jde o jedno z nejvýznamnějších výročí českých dějin, neboť koaličním vojskům velel Čech, kníže Karel Filip Schwarzenberg a autorem spojeneckých plánů bitvy byl Čech, náčelník generálního štábu Josef Václav Radecký z Radče. Potomkům jednoho z nich sebral český národ – poté, co sám získal svobodu – většinu majetku, zbytek později. A nynější prezident potomka Karla Filipa označil za přisluhovače nacistů. Učinil tak přesto, že „nacistický přisluhovač“ musel před nacisty i komunisty prchat, zatímco prezident sám byl členem strany, která ty, co neprchli, vraždila – stejně jako ty, co prchnout chtěli. Pomník onoho druhého českého velikána „Bitvy národů“ český národ odstranil a nesmí se na místo vrátit dodnes. Za to soudruh Žukov stojí! Inu, každý národ staví pomníky svých vzorů. Podle nich také v bitvách o existenci vítězí i prohrává a někdy už samotný boj je vítězstvím.

A to je vše, co jsem dnes zahlédl ve Zpětném zrcátku, váš Vladimír Mertlík.

Na snímky z demonstrace na Letné, kde se v neděli odpoledne sešlo přes čtvrt milionu lidí, se podívejte v naší fotogalerii: