Válková na morálním dně, velký zadek důležitější než funkční mozek a prezident hospodských žvanilů
Dnešní Zpětné zrcátko se zabývá zdánlivě nesouvisejícími věcmi, ale jak známo – vše souvisí se vším. V minulých dnech Helena Válková překonala všechny české rekordy v neomalenosti, připomněla přísloví „drzé čelo lepší než poplužní dvůr“ a potvrdila, že i ďábel může mít tvář neviňátka. Dokázala tím spojit všechny představitele zdejší politické scény, kterým zbývá v těle aspoň špetka cti a slušnosti. Pokud se udivený čtenář ptá, jak mohla i tak zůstat vládní zmocněnkyní pro lidská práva, najde vysvětlení v dalších řádcích a hlavně v našich životech.
Svým chováním se totiž Válková zařadila po bok takových morálních kreatur, jako byli a jsou Jan Kavan, Zdeněk Mlátička Ondráček, Vojtěch Filip, Alois Grebeníček a další, kteří stejně jako ona své někdejší i současné chování považují za zcela normální, a dokonce se domnívají, že sloužili a slouží zdejšímu lidu a zemi. Jak Zpětné zrcátko již nejednou napsalo, také inspektor Böhm, Karl Hermann Frank, Emanuel Moravec a mnozí další se domnívali, že sloužili lidu této země. Jen o málo lepší jsou pak ti, kteří dodnes dokážou věřit své báchorce, že vstoupili do KSČ (eventuálně NSDAP) proto, že stranu – tu i tu – chtěli zlepšit a zrestaurovat. Prasečí chlév se nikdy nestane koncertním sálem jen proto, že v něm bude víc prasat, z toho některá s hudebním nadáním. Jediný způsob, jak se stigmatu členství v KSČ (ev. NSDAP) zbavit – a mnozí tak učinili – je přiznat vlastní zahanbení z kroku, který nebyl ničím jiným než krokem z touhy po moci, kariéře či majetku. Není to sice také nic, nač by člověk měl být hrdý, ale jako přiznání je to jediná cesta k vlastní katarzi.
A platí to nejen v politice. Na neochotu lékaře jít se přesvědčit o jejím zdravotním stavu doplatila pacientka v kroměřížské nemocnici životem. Pokud by sloužící lékař konal svou povinnost, mohla žena žít! Za fatální pochybení odešel lékař od soudu s trestem – za čin usmrcení z nedbalosti s osmnácti měsíci podmíněného trestu s odkladem na dobu dvou let. Žena je mrtvá bez odkladného účinku. Soud také lékaři uložil zákaz činnosti ve zdravotnických zařízeních v trvání tří let. Pro srovnání – pokud svého psa nedáte čipovat, nemine vás trest 50 tisíc korun.
Matematika není podstatná, klíčové je špulení zadku
Titulní zpráva ze světa celebrit: „Je pyšná na svůj velký zadek, proto ho v plavkách na dovolené vyšpulila!“ Každý se holt chlubíme tím, co je na nás nejcennější a co fakt dobře umíme. Údajná moderátorka Hanka Reinders Mašlíková, která se původně živila tím, že přidržovala ptáky kouzelníkům – obvykle šlo o holuby – má nyní nový intelektuální projekt – špulení zadku. Prý na něm tvrdě maká, a proto se nebojí svou jedinou a největší přednost ukázat. „Nejtěžší bylo vypracovat si pozadí,“ řekla před časem, takže teď, když je konečně spokojená, ukázala svůj zadek během dovolené v Tatrách. Připravovaná „Tour 2020 Slipped Ass to Everyone“ slibuje silný umělecký zážitek. „Zadek mi vyrostl, což byl cíl. Mám větší, kulatější pozadí,“ řekla Mašlíková na tiskové konferenci. „Některé ženy si do zadku nechávají dávat implantáty. Já je nemám, já to hodně tvrdě vycvičila,“ říká pyšně moderátorka. Tvrdě makat, to známe – ano, pak bude líp!
Trestuhodné i signifikantní s ohledem na výše uvedené jsou pak debaty o vyřazení matematiky z maturitních předmětů či diskuze, jak je matematika v životě člověka zbytečná, pokud se jí nevěnuje jako vědnímu oboru. K čemu je člověku v práci nakonec i znalost gramatiky, že? Není divu, že pak veřejnému prostoru dominují obří zadky, stehna nebo gumové hrudí, které „vás rozpálí do běla a nedovolí vám podívat se jí do očí.“ Expanze virtuální prostituce způsobuje debilizaci společnosti na úkor vzdělanosti. Nedivme se proto většinové intelektuální úrovni voličstva a pohrdáním z její strany kýmkoliv, kdo se o věci hlouběji zajímá. Příkop, který Miloš Zeman s jeho kamarilou, komouši, čeští náckové i socanský lumpenproletariát vyhloubili, nevede – jak se nám snaží tvrdit – mezi Prahou a zbytkem republiky ani mezi městy a vesnicemi. Vede napříč místy i prostorem a jeho hranicí je jen přirozená sociální inteligence a tupost na straně druhé.
Světoznámý neurolog Martin Jan Stránský vyslovil nedávno v rozhovoru pro Reflex tvrdý soud: „Češi jsou prohnilý národ, komunisti musí vymřít, lidstvo asi nepřežije a může za to Facebook.“ Přesto se pan doktor v některých momentech ukázal být stále ještě příliš velkým optimistou. Lze s ním nepochybně souhlasit v tom, že komunisté musí vymřít, protože pokud budou moci, opět nám budou střílet do zad. Zpětné zrcátko navíc dodává, že nejenom do zad. Pedagog Martin Stránský jen zapomíná, že po jejich vymření zase vstanou noví bojovníci, a to doslova. Vždy totiž – v každé generaci – se najde dost charakterových sviní a všechny nemůžou prodávat zázračné hrnce, léčivé deky či zlevněný drahý proud. Nejlepší zboží jsou lidské iluze pro líné a méně chápavé, sny o společnosti, kde nikdo nepracuje, všichni se přesto mají skvěle, ale hlavně – se všichni mají stejně! Laikovi zůstává záhadou, jak docílit požadovanou změnu povah Čechů, jak zvýšit jejich tolerantnost a pozitivnost. S čím lze s Martinem Stránským bezezbytku souhlasit, je tvrzení, že jde o zakomplexovaný národ s vadou, kvůli které mají lidé strach a potřebují se s něčím identifikovat. Strach přitom, stejně jako závist a z toho často plynoucí nenávist, jsou přirozené lidské vlastnosti. Jde právě jen o to, jak s nimi nakládáme.
Prezident opovrhující všemi, kdo nesmýšlí jako on
Lid této země je stejně zakomplexovaný a má stejnou vadu jako jeho prezident, lhostejno, tváří-li se jako Batman či jako děd Vševěd. Pan Stránský právem požaduje, že bychom měli znát prezidentův zdravotní stav. Vždyť jej ale známe. Jsou v něm snad nějaké nové dramatické změny? Prezident je neléčený, respektive špatně léčený alkoholik a narcisistní psychopat nenávidějící všechny a opovrhující všemi, kteří podle jeho mínění jsou intelektuálně níže než on. A to jsou všichni, kdo nesmýšlejí jako on. To vše všichni dávno víme, jen si to někteří nechceme připustit a některým z nás to dokonce vyhovuje, neboť slina nenávisti, kterou Miloš Zeman neustále vrhá na všechny strany, je tak trochu i naší slinou, která doletí na tvář těch, na něž bychom si jinak netroufli.
Hospodský žvanil a mudrlant, který během zhltnutí několika levných kořalek sestaví fotbalovou jedenáctku, poradí armádě s drony, rozdá něco lékařských rad a trochu si vilně zasprosťačí, aby publikum vidělo, jaký je pořád ještě kanec. To vše jako kočovné divadlo pro ty, které dosud potřeboval a kteří potřebují jej, aby snížili práh svého mindráku – jeho voliče. To vše dosud stačilo a stačí. Jde totiž o lidi, o nichž latinské rčení říká: „Numquam erit felix, quem torquebit felicior – Nikdy nebude šťastným, koho bude trápit, že někdo je šťastnější.“
Prezident se nyní několikrát vyjádřil překvapivě, protože prý hraje o svůj odkaz, uvažoval v nedávných dnech seriózně a sofistikovaně redaktor iDnes.tv Vladimír Vokál v komentáři MFDnes. Je ale nasnadě úvaha, že už se stalo. Hlavním odkazem Miloše Zemana přes jeho současné i možné budoucí úsilí bude jen obraz morálně pokažené země. Na něm – na Miloši Zemanovi – ale už dávno nezáleží. Záleží jen na tom, kdo přijde po něm. A to záleží na nás a na tom, jak si dokážeme propojit výše uvedené a pochopit, jak úzce spolu ty zdánlivě nesouvisející věci souvisí.
A to je dnes vše, co jsem zahlédl ve Zpětném zrcátku, váš Vladimír Mertlík
