Jiří Kejval: Doufám, že v Tokiu získáme více než 5 medailí
Odložená a koronavirem zasažená letní olympiáda v japonském Tokiu je už téměř tady. Jaké šance na medaile mají čeští sportovci? „Velkou nadějí jsou tenistky, kanoisté Dostál a Fuksa, dále všichni, kteří startují na divoké vodě, pak střelci, lezec Ondra nebo cyklista Bábek,“ říká předseda Českého olympijského výboru Jiří Kejval.
Americká společnost Gracenote už léta předpovídá, kolik medailí by mohly jednotlivé státy získat na olympijských hrách. Pro Česko jich v dubnu předpověděla 11. Myslíte si, že je to reálné?
Podobným předpovědím moc nevěřím, protože prakticky nikdy nevyšly.
Máte ale dobré informace o českých sportovcích a existují také jisté předpoklady. Tak jak to odhadujete?
Velkou šanci mají tenistky, bylo by dokonce smutné, kdyby neměly alespoň jednu medaili. Dále jsme skvělí v kanoistice na divoké vodě, tam jsme v každé disciplíně schopni atakovat vzácné kovy. V rychlostní kanoistice mají velké šance Josef Dostál a Martin Fuksa. Úspěch se čeká od lezce Adama Ondry, ale to je nový atraktivní sport na olympiádě, který bude pod obrovským mediálním tlakem a nebude lehké se s tím vyrovnat. Dále věřím střelcům, jako příklad dávám Davida Kosteleckého. Vynikající je dráhový cyklista Tomáš Bábek. A určitě bude i nějaké překvapení.
Z toho mi vychází, že by to mohlo být pro Česko mezi pěti až deseti medailemi?
Sportovní ředitel Českého olympijského výboru Martin Doktor, a to je dvojnásobný olympijský vítěz z Atlanty, má na to zajímavý výpočet. Když si spočítáte všechny reálné šance na medaile a vydělíte to třemi, tak dostanete tu správnou informaci.
Podle toho jsou to tak čtyři až pět medailí.
Doufám, že jich bude víc.
Olympiáda je pro každého sportovce vysněnou metou. Pak se ale většinou hovoří jen o medailistech. Není to pro ostatní nespravedlivé?
Bývá to nespravedlivé, protože už samotná účast na olympiádě je obrovským úspěchem. U některých lidí je například účast ve finále, i bez medaile, dokonce největším životním sportovním úspěchem. Především u letních her je pak konkurence obrovská, a když jste z Evropy, tak je náročné se vůbec kvalifikovat. Velmi mi proto vadí, když se říká či píše, že někdo si tam jel na výlet. Taková varianta vůbec neexistuje. Tam jede za Českou republiku pouze špičkový sportovec, jinak by se tam nedostal.
Podmínky budou letos v Tokiu bezprecedentní kvůli koronavirové pandemii. Závody bez diváků, pořád testy a kontroly. Někteří Češi už měli přímo v Tokiu pozitivní testy na koronavirus. Jak to podle vás ovlivní výkony sportovců?
Tato olympiáda bude úplně jiná. Byla o rok posunuta, jinak se uskutečnily kvalifikace, sportovci různých zemí měli kvůli koronaviru rozdílné podmínky pro trénink. Všichni budou na místě vystaveni nezvyklé situaci, jak jste to říkal, a to bude strašně psychicky náročné.
To znamená, že se dočkáme možná více překvapení, než by bylo obvyklé?
Je to možné. V některých případech nevíme, jak jsou na tom soupeři, závodů bylo podstatně méně, daleko méně se cestovalo. Sportovci budou zásadně ovlivněni tím, že tady v Tokiu musí žít v bublině, budou se každý den testovat, budou se pohybovat jen ve vyhrazených koridorech. Jak to, kdo zvládne, je proto závažnou otázkou.
Může to vyvolat u závodníků až stres?
Nedá se to vyloučit. Každý test může pro ně být svým způsobem stresový a psychicky náročný. Co když bude pozitivní? Vyřadí ho to z her? To už tady zažíváme. Navíc asi u 3 procent vzorků je možnost falešné pozitivity, takže se pak bude hned retestovat. Kdo se s tímto stresem vypořádá nejlíp, ten uspěje.
Naruší to i zaběhlý tréninkový rytmus v době olympiády?
Ne. Sportovní část olympiády by měla být stejná jako v minulosti, ale vše kolem bude jiné. Ne každý pak možná podá výkon, který se od něj očekává.
Čeští sportovci byli při přípravě často omezeni doma i v cizině kvůli koronavirovým restrikcím. Může se to projevit v Tokiu na jejich výkonech?
Doufám, že to tak nebude, ale vyloučit to nemůžeme. Bylo to navíc hodně rozdílné. Záleželo i na sportu. Například plavecké bazény byly u nás uzavřené bez výjimky, nebylo dovoleno trénovat ani olympionikům a reprezentantům. To považuji za chybu. Navíc jsem zaznamenal nulový zájem příslušných institucí to nějak řešit. Například v okolních zemích byla dána vrcholovým sportovcům alespoň nějaká možnost trénovat i v době omezení. Když to šlo jinde, proč ne u nás? Vyslyšeni jsme ovšem nebyli. Přesto věřím, že budeme v Tokiu úspěšní.
