Jiří Prskavec si v ojedinělém časosběrném dokumentu jede pro olympijské zlato
Unikátní časosběrný sportovní dokument Jířa letí do Tokia mapuje rok příprav kajakáře Jiřího Prskavce před poslední letní olympiádou v japonské metropoli, na níž následně vybojoval zlatou medaili. Česká televize uvádí reprízu filmu dnes od 17:00 na kanálu ČT Sport.
V posledních letech roste obliba sportovních dokumentů, díky čemuž stoupá i poptávka po jejich výrobě. Tak se děje ovšem především v zahraniční. O poznání méně takových děl vytvářejí čeští filmaři. Po obrovském úspěchu dokumentu Ondřeje Hudečka Nagano Tapes z roku 2018 nicméně vznikl další sportovní film pojednávající o jiném českém olympijském zlatu – tentokrát o vítězství kajakáře Jiřího Prskavce ve slalomu na divoké vodě na Letních olympijských hrách v Tokiu v roce 2021.
Režisér Jan Celner už vytvořil několik sportovních snímků, například filmy o mistrovstvích světa v hokeji – dokument Bronzové halušky pojednává o mistrovství světa v roce 2011 na Slovensku, kde národní tým získal bronz, film 741 690 + 1 Jágr zase mapuje divácký rekord na domácím šampionátu, na němž se v roce 2015 s českou reprezentací rozloučil legendární Jaromír Jágr.
Snímek Jířa letí do Tokia je ovšem ojedinělý tím, že Celner při jeho tvorbě využil techniku časosběru. První scéna filmu se tak odehrává během závodu na Trojském kanále rok (respektive konkrétně 364 dní) před finálovým závodem na olympiádě v Tokiu, na níž se ten den Prskavec akorát kvalifikoval. Tvůrce dokumentu šel do rizika, když nemohl tušit, zdali budou mít hry kýžené zlaté vyvrcholení, ačkoliv byl český kajakář už předem jedním z největších favoritů. Režisér měl ovšem údajně i záložní variantu – v případě jiného výsledku než zisku nejcennější medaile plánoval Prskavce natáčet až do olympiády v Paříži, která by se měla konat v roce 2024.
Tuzemský závodník byl ovšem na konci července 2021 na divoké vodě úspěšný a diváci si tak mohou vychutnat celou zlatou přípravu na olympiádu v zemi zapadajícího slunce. Během ní se Prskavec snaží cílevědomě a neméně komplexně nachystat na vrchol kariéry. V rámci pestrého fyzického tréninku se například vydal na francouzský ostrov Réunion v Indickém oceánu – a to za cílem zvyknout si na obtížné klima v exotické destinaci velice podobné podmínkám v Tokiu.
Fyzickou dřinu doplňuje slalomář poctivou mentální průpravou spolu s detailním zkoumáním tratí během důležitých závodů po Evropě. Několikrát rovněž pracuje s odkazem kultovního československého běžce Emila Zátopka – ať už během nepopulárních „čtyřstovek“ na Zátopkových okruzích ve Staré Boleslavi, anebo ve chvíli, kdy staršímu synovi Jiříkovi při procházce Alejí olympioniků vypráví o zásadní roli Dany Zátopkové v životě jejího manžela.
Celnerovi se podařilo celý snímek gradovat například i bezprostředními pocity závodníka pár hodin před finále, které točil Prskavec v hotelu sám – tvůrce filmu se do Asie kvůli celosvětové pandemii covidu-19 nakonec nedostal.
Režisér dokázal velice vyváženě a nenuceně vedle výše popsaného zachytit i to, jak stěžejní jsou pro zlatého olympionika vztahy v rámci rodiny, s manželkou Terezou a dvěma malými syny a též s rodiči; otec Jiří senior působí zároveň coby jeho celoživotní trenér, maminka Marcela pak v obrovském dojetí těsně po vítězném závodu vytáčí zlatou linku Praha-Tokio. „Děkuju moc, maminko, já musím tady za klukama, mám vás moc rád,“ ozývá se na druhém konci telefonu z úst čerstvého olympijského vítěze.
Zbývá jen doufat, že na dnes zahájených Zimních olympijských hrách v Pekingu některý tuzemský filmař dokončuje natáčení jiného časosběrného dokumentu, opět s českou zlatou medailovou tečkou.
