Stoleté obžerství: Ohlédnutí za výjimečnými 24 hodinami Le Mans
Automobilový maratón, který přesně sto roků vzrušuje svět. Pro nezměrnou vytrvalost závodníků i automobilů. Pro strašidelné riziko, jež se pohupuje nad každým metrem závodiště Circuit de La Sarthe, vedoucího z větší části po veřejných silnicích. Pro dech beroucí rychlost pozemských střel, co letí podél rodinných domků a borových hájů. Letošní Le Mans Classic byl poklonou tomu všemu stoletému. Bylo to obrazové a zvukové obžerství.
V případě francouzského sportovního šperku nejde o fascinační pohled úzce zaměřených motoristických fanoušků. Jde o celospolečenský fenomén. V hledišti čtyřiadvacetihodinovky i „klasického víkendu“ jsou celé rodiny, děti, dědové s babičkami, páry na rande. Všichni u toho chtějí být.
I proto, že tato epická bitva byla inspirací k filmům Le Mans se slavným americkým hercem Stevem McQueenem a Le Mans 66 s Mattem Damonem a Christianem Balem. Za startéry tu byli Alain Delon, Luc Besson či Brad Pitt. V roce 1955 se tu bohužel také odehrála největší tragédie motorsportu, když při havárii Pierra Levegha zemřelo přes osmdesát diváků a závodník taky. V osmaosmdesátém jel další domácí pilot, Roger Dorchy, s prototypem WM Peugeot na rovině Hunaudières rychlostí až 405 kilometrů za hodinu. O jedenáct let později se mercedesky se špatně vymyšlenou aerodynamikou vznášely k nechtěným krkolomným přeletům přes hnízda v borovicích podél trati. Na výčet pozoruhodností by nestačilo ani celé vydání Reflexu, to je zkrátka Le Mans.
Oba letošní výroční víkendy byly vyprodány. Na červnový maratón, jenž přinesl epické vítězství Hypercaru Ferrari, si vstupenku zaplatilo 325 000 diváků. Pokladní Le Mans Classic o tři týdny později nahlásili dalších 235 000 lístků. Když připočteme testovací den 24 hodin Le Mans, jsme na více než šesti stech tisících návštěvníků během jednoho jediného měsíce.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
