Když lékaři nepomáhají. K soudu se dostal psychiatr Cimický i ministr zdravotnictví

V pátek po roce soudních stání padl rozsudek v kauze známého psychiatra Jana Cimického. Za čtyři znásilnění a 35 případů vydírání mu Obvodní soud pro Prahu 8 uložil pětiletý trest vězení a zákaz lékařské činnosti na deset let. Cimický se podle soudu dopustil 35 případů vydírání a 4 znásilnění od roku 1979 do roku 2018. Většina jeho obětí byly jeho pacientky, některé z nich byly studentky na stáži. Psychiatr ženy osahával při sezeních, nejčastěji při akupunktuře. Dotýkal se jich na intimních místech, nejčastěji na prsou, kladl jim nevhodné dotazy, líbal je přes jejich nesuohlas. Jeho oběti vypověděly, že trpí následky doteď, mají úzkosti či posttraumatickou stresovou poruchu, bály se lékařů. Rozsudek zatím není pravomocný.

Sedmička není Rathovo šťastné číslo. Právě s tolika miliony ho nachytala policie v roce 2012 v krabici od vína, následně pak u něj doma našla dalších deset. Za přijímání úplatků a manipulaci s veřejnými zakázkami bývalý ministr zdravotnictví dostal následně sedmiletý trest vězení, ten mimochodem Vrchní soud v Praze potvrdil až sedm let po jeho zadržení. Vše souviselo se zakázkami na rekonstrukce zámku Buštěhrad u Kladna, středočeských nemocnic a dalších budov. Lékař podle rozsudku s bývalou ředitelkou kladenské nemocnice Kateřinou Kottovou a jejím manželem Petrem Kottem brali za zajištění vítězství v tendrech úplatky od stavebních a zdravotnických firem, přišli si tak na 38 milionů korun. Rath si odseděl tři roky ve vězení, následně byl propuštěn na svobodu. Jenže už po pár měsících přišel další rozsudek v druhé větvi kauzy a musel se na pět měsíců za mříže vrátit. Ve vězení dále vykonával lékařskou profesi ve vězeňské nemocnici v Brně a nyní působí jako primář vězeňské nemocnice na pražské Pankráci.

Bývalý prezident polikliniky Modřany a zakladatel humanitární organizace Lions Club Praha – Orel Jaroslav Barták byl postrachem svých asistentek. Podle rozsudku soudu jedenáct z nich napadl mezi roky 2006 až 2011. Ženy hladil a nutil k sexu proti jejich vůli. Někdy si vypomáhal chemikáliemi v pití. Jednu z nich brutálně zbil před Mnichovským palácem, kde jí silně mlátil o kapotu auta. Jinou, která s Bartákem byla na pracovní cestě, při které ji bil, vyhrožoval zabitím a sexuálně ji napadal, musel český velvyslanec na Filipínách Josef Rychtar na žádost tehdejšího ministra zahraničí Karla Schwarzenberga ukrýt. Barták označoval výpovědi za pomstu asistentek, které označoval za prostitutky, a tvrdil, že měly sex s ním ve smlouvě. Za šest znásilnění, pět případů vydírání a také za sexuální nátlak, nebezpečné vyhrožování a manipulaci s omamnými látkami dostal souhrnný trest odnětí svobody na dvanáct let. Po 11 letech byl podmínečně propuštěn. Dále si měl odpykat šest let za plánování vražd advokáta, kněze a bývalého šéfa vojenské tajné služby z vězení. Nahlásil to jeho spoluvězeň v roce 2013 a doložil rozhovor s Bartákem nahrávkami, které údajně pořídil na chytré hodinky. Krajský soud v Liberci ho ale zprostil obžaloby kvůli tomu, že nebylo jisté, jak hodinky získal a dostal z věznice ven.

Zubařka obviněná v kauze Kutnohorské sekty v říjnu 2022 spolu se známou zavraždila svého přítele Richarda Š. Ten byl ale samozvaným léčitelem, který v Kutné Hoře kolem sebe vytvořil skupinu následovníků. Zubařka a učitelka vypověděly, že je přiměl, aby ho sprovodily ze světa. Podle obžaloby nejprve dobrovolně spolkl lék se zklidňujícími a hypnotickými účinky, který mu zubařka podala. Sama ale chtěla hned zavolat záchrannou službu, v tom jí ale muž i pedagožka zabránili. Zubařka ho poté řízla skalpelem do třísla a na zápěstí a vpíchla mu celkové anestetikum, přičemž muž zemřel na akutní otravu touto látkou. Ženy čekaly, až Richardovo tělo samo zmizí, protože je přesvědčil, že ho odnesou „kolegové z jiné dimenze“. Jelikož se tak ale nestalo, samy se přihlásily na policii. Za vraždu jim hrozí 12 až 20 let.

Při soudním jednání pak ovšem vypověděly, že je dlouhodobě manipuloval. Zubařku podle jejích slov fyzicky týral, zakazoval jí spát či ji slovně urážel. Zhruba desetičlennou skupinu následovníků pak také nutil k různým činům dokazujícím jejich loajalitu – jeden muž si prý například usekl malíčky na nohou. Policie se zabývala dalšími dvěma případy spojenými se skupinou, dva členové totiž tři měsíce před Richardovým úmrtím rovněž zemřeli. Při jednom lesním rituálu se totiž Richard snažil z jednoho člena vytáhnout přiznání k sexuálnímu vztahu s Magdalenou, přičemž jeho následovníci do něj mlátili dřevěnými holemi. Po přiznání ho pak v lese nechali a po pár dnech ho našli mrtvého. Čtyři ženy a dva muže policisté v tomto případě viní z vydírání a neposkytnutí pomoci. Další člen byl o pár dnů později objeven mrtvý mezi obcemi Kozojedy a Truba, někteří členové jsou přesvědčeni, že spáchal sebevraždu, aby se lesních rituálů nemusel zúčastnit.

Orlická přehrada byla vcelku oblíbená destinace ke schovávání těl vražd. Přesně tam někdejší gynekolog a zástupce farmaceutické firmy Vladimír Mikuš vhodil v roce 2007 v plastové bedně tělo své milenky, která se chystala vztah s ním ukončit. On naopak chtěl přestat vztah tajit, s čímž nesouhlasila. Oba byli v manželských svazcích, ale jen u Mikuše se schylovalo k rozvodu. Jeho oběť nejdříve byla pouze pohřešovaná, policie pak začala mapovat jejich milenecký vztah. Zároveň jejich mobilní telefony ukázaly, že spolu cestovali ke Žďákovskému mostu, kde se zařízení odpojily z vysílačů. Ženin se už nenapojil. Tak se bývalý lékař stal podezřelým. Mikuš mezitím uprchl do Egypta a svému okolí tvrdil, že je žena s ním a hodlají si vybudovat nový život. Jenže se našel její pas, proto těžko mohla odletět do Afriky. Mikuš se pak na útěku vrátil do Evropy, na dálnici ho zatkla německá policie. Jelikož nebylo do té doby nalezeno ženino tělo, původně byl v dubnu 2008 odsouzen za omezování svobody a ublížení na zdraví na šest let. Čtyři dny před odvolacím soudem ale bedna s tělem vyplavala na hladinu, kde ji objevili rybáři. Mikuš byl tedy odsouzen za vraždu na čtrnáct let. V roce 2018 byl předčasně propuštěn. Nyní podle Blesku pracuje jako lékař v jedné z plzeňských nemocnic.