Původně to začalo debatou o tom, že Belgie bude zřejmě po Francii další evropskou zemí, která zakáže nošení burek na veřejnosti.
Ženy, kterým budou koukat jen oči, pokud návrh schválí po belgickém parlamentu i senát, by neměl řidič vpustit do autobusu ani šatnář do muzea. „My se tu pohoršujeme, ale podívejme se na sebe… já dávám Velikonocům rok!“ pobavila mě kamarádka, univerzitní pedagožka, Lenka Pořízková. Znělo to trochu jak z Pelíšků (Dávám bolševikovi rok!) Ne, nemluvila o těch dva tisíce let starých obřadech, mluvila o velikonočním pondělí…
„Když studentům z ciziny vysvětluji, že máme svátek, který je založený na tom, že muž bije ženu, a že za to dostane - vajíčko, koukají na mě jako bych k nim promlouvala odněkud ze středověku. Nechápou.“
Pravda, u mých dveří rok co rok zvoní jen kamarádi. Ovšem chápu, že se bouří ty, co musejí potupně nastavovat zadek komukoli, kdo se prokáže jako „nový soused z vedlejšího vchodu“. To je přinejmenším nežádoucí bizár. Stejně mě vyděsila fotografie, kterou tento týden na FCB vyvěsila kolegyně novinářka z regionálního deníku. Když jela dělat reportáž z Velikonoc (Bože, ještě že tohle nemusím) chytili ji nějací hoši v bílých rozhalenkách, valaškách, nebo jakých to moravských převlecích, a zlili ji vodou od hlavy až k patě.
Inu, jak by řekla Lenka Pořízková: „Věřte, že za pár let budeme nad velikonočním pondělím kroutit hlavou stejně jako nad ženskou obřízkou!“
(sod)
