Mají média poskytovat prostor lidem jako je doktor Barták?
Náš čtenář reagoval na text rozhovoru s doktorem Bartákem. Protože uvedl své kontakty, ozval jsem se mu jakožto jeden ze spoluautorů článku telefonicky. Naše názory na roli medií se zjevně liší.
Protože možná není jediný, kdo si myslí, že by lidé jako doktor Barták neměli své zvláštní morální názory veřejně šířit, vyzval jsem čtenáře, aby svou námitku formuloval. Zde je a dáváme ji i jako téma k vaší debatě. Máme dávat těmto lidem prostor, nebo tím někomu a něčemu ubližujeme?
Ad U telefonu doktor Barták
1. Osoba, s níž je rozhovor veden, prezentuje morálně zcela zvrácená stanoviska. Považuji za zlé a chybné, že je časopis uveřejňuje. Jan Jandourek mi argumentoval po telefonu tím, že každý přece (a právě díky takovému rozhovoru) pozná, že zde hovoří vyšinutý a zkažený člověk. Jsem přesvědčen, že slušný novinář by se měl stydět dávat takovým lidem prostor, a to z toho důvodu, že běžný čtenář si sice dovodí, že čte nesmyslné názory, ale podvědomě si je tak jako tak fixuje. V případě, že se pak ve svém osobním životě dostane do obdobného morálního dilematu, vzpomene si na rozhovor, který mu bude precedentem, že nějaká taková špatnost je možná – a ejhle: první, byť chabá, omluva pro výčitku svědomí. Jestliže média překládají lidem špatné vzory, aktivně se podílejí na likvidaci správného morálního úsudku člověka.
Nebo jinak, lapidárněji: 2. Někdo se vykálí na pomník na náměstí. Každý ví, že se to nedělá a je zbytečné k tomu cokoli dodávat – potřebné je pouze pomník vyčistit, případně pokutovat vandala. Jenže přijde někdo, kdo výkal rozmázne, kde se dá, a povykuje po městě: „Vizte (a ciťte), někdo nám pokálel pomník!“ A to je pane smradu. A než aby tím byl lid utvrzen, že se to nedělá, spíš se najde někdo, kdo se za ono rozmáznutí revanšuje něčím podobným. A tak je to s každým novinářem, který předkládá čtenářům špatné vzory. Duo Wolfová-Jandourek nám to s osobou z titulku rozmázli učebnicově.
Vojtěch Macek, Hradec Králové
