Michal Viewegh: Horší prezident než Klaus už na Hradě nebude

Výsledkem voleb v Česku je často naprosté fiasko a zklamání. Proč?

V duchu polemizuji s tím, že účastí ve volbách můžeme něco skutečně ovlivnit. Od dob opoziční smlouvy mezi ČSSD a ODS se tady politika pro mnohé stala jen formou podnikání.

Skutečně si myslíte, že volby nemohou nic změnit? Je spočítáno, že na některých radnicích se podařilo ušetřit po výměně politiků a veřejné zakázky jsou vypisovány transparentněji.

Snad máte pravdu. Ale co v situaci, kdy se – jako teď v Praze – ODS bezostyšně spojí se sociálními demokraty, ideály neideály, a dál si dělí funkce i místa v dozorčích radách? A dál inkasují společně?

Nezdá se mi, že by to pražský primátor Bohuslav Svoboda ­dělal.

Rád bych věřil, že se „prohnilým“ snaží postavit. Je ale tristní, že když toto spojenectví označí novináři i veřejnost ve vzácné shodě za hanebnost, tak prezident Klaus to považuje za „racionální“ … Ještě se vrátím k volbě nových stran, jak jste se ptal. Všichni přece máme relativně čerstvý zážitek s Věcmi veřejnými. To je pro mě vrchol cynismu: v přímé spolupráci s kmotry využít protikorupční nálady ve společnosti a rozšířit kmotrům i sobě vliv.

Moment! Nebyla stejnou naivitou u některých lidí volba Radka Johna, jenž jako novinář jakoby tepal do korupce a poukazoval na údajné zločince? Jeho příběh připomíná scénky z vaší nové knihy. V ní také novináři odhalují „skutečné“ zločiny.

Radek John je pouze nastrčená televizní figurka. A bezpochyby ví mnohem víc, než přiznává. Šokuje mě především, že Věci veřejné si dnes prakticky nepřipouštějí žádnou vinu. Bárta černé na bílém popíše své snahy o ovládnutí státní správy, což se podle mě blíží pokusu o státní převrat, pak se logicky mluví o tom, že všichni ministři za Věci veřejné musí odejít – a nic se nestane. Jsou ve vládě pořád. Ilustrativní historka: Dělám v programu pro UNICEF, v jehož rámci různé celebrity šijí panenky, ty se pak draží a peníze se použijí na očkování dětí v chudých zemích a podobně. Na dražbu přijde – jako by se nechumelilo – i pan Babák z Věcí veřejných, draží ze všech nejvíc – a má tu drzost, že vydraží i panenku, kterou ušila moje rodina – a pak se ještě ke všemu chce se mnou fotit! To je buď vědomá provokace, nebo nesoudnost.

Takovou fotku mohl pak dobře využít i zneužít.

Odmítl jsem ho, pochopitelně. Co si to ten člověk dovoluje?! „Finanční čaroděj“, který není schopen vysvětlit původ svých peněz, se bez skrupulí vetře i na charitativní akci …

Koho jste volil loni ve sněmovních volbách?

Zelené. Přesvědčil mě kamarád, že TOP 09 se do sněmovny dostane, takže máme raději pomoci zeleným. Byl to zoufalý pokus.

Vidím v tom opět určitou naivitu. Existuje nějaký český politik, jehož si vážíte? Předpokládám, že řeknete jméno Václav Havel.

Václav Havel má v mých očích nezpochybnitelný kredit. Rád bych věřil, že třeba i ministr vnitra pan Kubice se snaží některé věci dotáhnout do konce. O věc jde jistě i předsedovi zelených Ondřeji Liškovi, ten se do ničeho nenamočil. Řadě regionálních politiků lze, doufejme, také věřit. Ani taková Karolína Peake z Věcí veřejných není myslím v politice proto, aby korumpovala. Ona je pouze oběť projektu VV.

Životopis Steva Jobse: Na vrcholu není pro většinu z nás místo

Zprávy

Jste dlouholetý kritik Václava Klause. Uznáváte alespoň to, že v mnoha věcech o euru a Evropské unii měl prezident pravdu?

Neodvažuji se pouštět do sporů s jakýmkoli ekonomem, nepouštím se tudíž ani do debaty o euru nebo o tom, zda se Klausovi povedla kupónová privatizace, nebo skrze ni naopak posvětil rozkrádání. To musí říci někdo jiný. Ale v momentě, kdy pan prezident hovoří jako demagog či nacionalista nebo když mluví o věcech, které jsou zcela mimo jeho obor, není důvod se neozvat.

Postupně se blíží další volba prezidenta. Jste pro přímou, či nepřímou volbu?

Poslední dvě volby byly nechutné – přeběhlíci, hysterie, nábojnice pro volitele, tajné rozhovory s komunisty … Nemám ale vyhraněný názor, zda volba přímá, či nepřímá. Nejsem totiž žádný přehnaný optimista, ani pokud jde o zdravý rozum mas. Funkce prezidenta se v Česku tradičně těší přehnanému, místy až hysterickému respektu, a proto je mnoha lidmi Klaus zbožňován automaticky, jaksi zcela bez ohledu na reálné skutky.

Koho byste si dokázal typově na Hradě představit?

Kultivovaného člověka znalého jazyků, vzdělaného, který něco dokázal. Například úředníka typu pana Fischera, Karla Schwarzenberga či Pavla Teličku. Proč by to nakonec nemohl dělat třeba i podnikatel Jančura? Horší než Klaus být nemůže.

To bych nepovažoval za dobrý nápad, to Radima Jančuru zcela přesahuje. Vrátím se k vaší nové knize. Vycházíte z toho, že určitá média mají pravdu, ale moje letité zkušenosti jsou takové, že většina novinářů sama nic nezjistí, že jim kauzu někdo přinese. Nehrozí pak, že čteme něco, co tam chtěl vidět někdo jiný? Například zveřejňování odposlechů někdy slouží veřejnému zájmu, jindy ale ne a jde mimo zákon. To však nikoho téměř nezajímá.

Že ABL sledovala politiky a občanské aktivisty na Praze 11, je nezpochybnitelné. Totéž platí o většině jiných kauz, jež v knize popisuji.

Dám vám jeden příklad. Mafián František Mrázek, o němž také píšete, byl podle některých informací i spolupracovníkem Bezpečnostní informační služby. V tom případě mohla mít policie a tajná služba zájem, aby nejenom zemřel, ale aby se část jeho archívu dostala na veřejnost. Je to sice spekulace, ale mohlo tím dojít k zametání stop po něčem úplně jiném. Vy se nebojíte, že s námi někdo hraje svoji hru?

Nikdy nemůžeme vyloučit, že se stáváme obětí něčí hry, nicméně tohle je konspirace na druhou. V americkém akčním filmu bych to možná přijal jako věrohodnou zápletku.

Ale někteří lidé, kteří pracovali pro BIS, o tom hovoří dlouho.

Musel by mě o tom někdo hodně pádně přesvědčovat. Četl jsem auten­tické odposlechy ... Mimochodem, když už o tom mluvíme, před bártovsko-bendovskou skandalizací toho, že informace unikly, dávám rozhodně přednost veřejnému zájmu zjistit, co který zločinec či zkorumpovaný politik říká.

Češi jsou ale podezřívaví a pořád reptají. Proto se při hodnocení korupce objevujeme v průzkumech vedle zemí, kde je uplácení určitě daleko rozšířenější. U nás navíc existuje velká závist k lidem, kteří vydělají hodně peněz. Každý je pak podezřelý. Co když je situace u nás lepší a hysterie kolem toho vzniká naší povahou?

Že se v republice ztrácejí ročně minimálně desítky miliard, o tom nepochybují už ani největší optimisté. Že žádnou zakázku nelze v Praze udělat normálně, bez úplatku, na to jsou také svědectví. Nelze to odbýt odkazem na to, že jsme věčně nespokojení kverulanti. Klaus řekl studentům jednoho moravského gymnázia, že korupce tady není a ať nenaletí těm kvazinadacím a protikorupčním fondům pana Janečka. To je vědomá lež. Můžeme se naopak bavit o tom, zda je korupce i v prezidentově okolí, jak naznačuje udělení některých milostí.

I vy sám můžete být v podezření. Vyděláváte hodně peněz, tak „za tím něco přece musí být“. To jen parafrázují vaši knihu.

Hm … Podle recenzenta Hospodářských novin je zase klíčem k mé knize prý to, že jsem se snažil přivydělat si na těch krádežích, které popisuji.

Psaním se živíte, bylo by nenormální něco napsat bez úmyslu na tom vydělat, ne?

Jistě, psaním se živím. Mafie je moje čtyřiadvacátá kniha. Před dvaceti lety jsem napsal grotesku o socialismu – mimo jiné i proto, že jsem věřil, že se bude dobře prodávat. Vymyslel jsem projekt milostných dopisů v metru, v Účastnících zájezdu i v Biomanželce jsem se taky trefil do „společenského fenoménu“ … A tak dále. Mám dost nápadů, předvádím kreativitu dvacet let, nepotřebuji berličky korupce, abych se na ní přiživil.

Celý rozhovor s Michalem Viewghem najdete v Reflexu 45/2011.