Legenda Josef už není. Po pánech Grušovi, Jirousovi a Havlovi odešel i Josef Škvorecký
Kromě Jaromíra Jágra málokdo zpopularizoval číslo 68 tolik jako dnes zesnulý Josef Škvorecký. Kanadský server The Globe and Mail uvádí jako příčinu skonu jednoho z nejznámějších a nejvýznačnějších českých literátů, zakladatele slavného exilového nakladatelství Sixty-Eight Publishers, rakovinu – nemoc, která loni v únoru zabila i jeho souputníka Arnošta Lustiga, spisovatele srovnatelného věhlasu a významu.
Autor Zbabělců, Tankového praporu, Konce nylonového věku, Miráklu, Prima sezóny, Příběhu inženýra lidských duší či Legendy Emöke zemřel v Kanadě, kam přes Spojené státy rok po Pražském jaru odešel, aby nemusel snášet socialismus v praxi.
„Totalitní sociální inženýři správně rozpoznali, že Škvorecký nebude nikdy jejich, třebaže otevřeně proti nevystupuje,“ napsal před sedmi lety pro Reflex v obsáhlém článku ke spisovatelovým osmdesátinám Ondřej Konrád. „Autor Zbabělců, údajně urážející dělnickou třídu a Rudou armádu, označený například za prašivé kotě české literatury, zmizel z revue Světová literatura, kam několik let pašoval zášlehy tabuizované anglo-americké kvality. Strana, po zřícení kultu osobnosti v šestapadesátém na chvíli dezorientovaná, chtěla asi na jeho příkladu demonstrovat znovuzískanou pevnost. Ale dění uvedené do pohybu ztrátou iluzí a ideálů především mnoha samotných komunistů už zastavit nešlo.“
Josef Škvorecký, milovník jazzu, žen a angloamerické literatury, psal kromě beletrie (již snad netřeba detailněji připomínat, neboť už třetí desítku let naplňuje skolní osnovy) také scénáře, eseje a kritiky, překládal z angličtiny Hemingwaye, Faulknera i Chandlera a na univerzitě v Torontu přednášel tvůrčí psaní.
On a jeho žena, spisovatelka Zdena Salivarová, byli pro české literáty minulého režimu nesmírně významní – v jejich Sixty-Eight Publishers vyšlo od jeho založení v roce 1971 do roku 1993 hned 227 českých, často původně samizdatových titulů, jak se dozvíme třeba v jakési prozaické kronice tohoto nakladatelství, komentovaného souboru dokumentů Samožerbuch.
Kariéra se díky Škvoreckého podpoře rozjela například spisovateli a filmaři Janu Novákovi, který od svého mentora přejal čtenářsky atraktivní jazyk, amalgám nespisovného a spisovného jazyka obohacený slangem a směskou „americké češtiny“ nebo přímo „američtiny“.
Ale nebyl jen uznávanou veličinou, způsoboval i mnohá pnutí. České emancipované ženy mu například nemohou zapomenout, jak v sérii svých tří článků pro týdeník Respekt v roce 1992 dehonestoval z pozice pseudoznalce amerického feminismu tehdejší hnutí Češek za rovná práva.
Po Josefu Škvoreckém zůstanou desítky jeho knih a filmy natočené podle nich, svazky korespondence, monumentální sebrané dílo; jeho jméno ponese dál význačná literární cena, gymnázia či pražská literární akademie. Čtenáři a jeho obdivovatelé a následovníci mu jsou a nadále budou vděční za dobře udělanou – a tak mnohou, pestrou, poctivou – práci.
Osobnost Josefa Škvoreckého připomene kromě zítřejších vydání snad všech českých deníků i Česká televize – dnes, 3. 1., ve 20:50 na ČT2 mimořádně uvede dokument Gentleman Škvorecký a a zítra, 4. 1., ve 21:30 se ho bude týkat publicistický pořad Krásný ztráty.
