Z domu nejslavnějšího českého houslisty Kubelíka je ruina. Radnice jej koupila a chce se ho zbavit
Malý a opuštěný domek u rušné silnice, který vypadá, jako by ho někdo zapomněl zbourat. Tak na první pohled působí rodný dům nejslavnějšího českého houslisty Jana Kubelíka v pražské Michli. Většina objektu patří radnici Prahy 4, která zde chtěla vybudovat Kubelíkův památník. V domku ale geniálního houslistu nepřipomíná ani pamětní deska, objekt navíc nezadržitelně bez využití chátrá.
Objekt pamatuje slavné i méně slavné doby. Za života Jana Kubelka se do domku, kterému v Michli nikdo neřekne jinak než „Kubelíkárna“, pravidelně svážely kytice z jeho koncertů, a naopak poslední nájemce, vietnamský obchodník, ho využíval jako skladiště.
Dnes už se kolem něj jen vrší hromady odpadků a jeho střechou je vidět na nebe. Dům z poloviny předminulého století není napojen na rozvod vody, kanalizace, plynu, a dokonce ani elektřiny. Zatékání dešťové vody způsobilo poškození krovu a následně popraskání obvodového zdiva.
„Z důvodu špatného stavu byl objekt již v roce 2005 navržen, zařazen a schválen v plánu oprav pro rok 2006. Tyto opravy však nakonec nebyly realizovány a objekt dále chátral,“ popisuje současný havarijní stav objektu mluvčí Prahy 4 Michal Sochor.
Přeměna zdevastovaného domu na Kubelíkův památník už není podle Sochora reálná. „Investice do vzniku muzea by se pohybovaly v řádu miliónů korun, což si však městská část v době, kdy je její rozpočet opětovně krácen, nemůže dovolit,“ dodává Sochor. Radnice se proto chce chátrajícího domu zbavit.
„Odbor obecního majetku doporučuje zastupitelstvu zařadit tento objekt z důvodu ekonomické nevýhodnosti, nejednotnosti vlastnictví, a především nevyhovujícího stavebního stavu do nepotřebného majetku,“ vysvětluje Sochor. Pokud zastupitelstvo tento záměr schválí, městská část se následně pokusí dům odprodat.
Radnice přitom domek v devadesátých letech postupně s plánem vybudovat zde Kubelíkův památník vykoupila od Kubelíkových potomků, kterým domek vrátily restituce. Menšinovým spoluvlastníkem zůstal jen houslista René Kubelík, jemuž radnice nabídla zbytek domku.
„Oficiálně se však do dnešního dne nevyjádřil,“ konstatuje Sochor. Pravnuk Jana a prasynovec Rafaela Kubelíka René se narodil v Československu, nyní žije v německé Kostnici. „Je mi velice líto, že se michelský domeček nachází v takovém neutěšeném stavu. Je to samozřejmě i v mém zájmu, aby se stav objektu v budoucnu změnil,“ říká René Kubelík.
„S objektem je spojena velice složitá majetkoprávní konstelace, která doposud neumožňuje rekonstrukci domečku do původního stavu,“ vysvětluje. Kubelík ale přiznává, že o budoucnosti objektu s radnicí jedná.
O objekt se v minulosti zajímala i Společnost Jana Kubelíka. „Investice do obnovy objektu přesahuje naše možnosti,“ vysvětluje Miroslav Vilímec, předseda Společnosti Jana Kubelíka, jež se zabývá především vydáváním Kubelíkových skladeb.
Podle památkářů není domek cenný jen jako rodiště geniálního houslisty, ale i jako příklad předměstské architektury v historizujícím neorenesančním slohu. Nevelký domek má půdorys písmene L, do ulice je obrácen přízemním křídlem, nádvorní křídlo je patrové s lodžií.
„Dům je pamětí tohoto místa, navíc podobných památek v Michli mnoho není,“ vysvětluje Michal Zachař, ředitel Národního památkového ústavu v Praze. Proto ho už před časem památkáři navrhli prohlásit památkou, návrh zatím čeká na rozhodnutí ministerstva kultury.
Objekt je podle Zachaře jedním z posledních svědků předměstské minulosti Michle, doby, kdy byla pouhou vsí daleko za hranicemi Prahy a kdy se zde věnoval Kubelíkův otec ševcovskému řemeslu.
Domek už měl několikrát namále, jako jediný přežil rozsáhlé demolice při rozšiřování tramvajové trati v ulici U plynárny, ale ještě nikdy neměl tak blízko ke konci své existence jako dnes.
Jak Kubelík byl zázračným dítětem. Už ve dvanácti letech vstoupil na pražskou konzervatoř, kde se stal žákem profesora Ševčíka. V osmnácti s úspěchem koncertoval v evropských metropolích.
Za padesát let života uspořádal na šest tisíc koncertů ve více než padesátce
zemí. Jako jeden z mála umělců zvládl i náročné Paganiniho skladby. Celý svůj široký repertoár hrál zpaměti a byl považován za
nejlepšího světového houslového virtuosa své doby.
Za zmínku stojí i jeho osobní život. Ze skromných poměrů se díky úspěchům amerických trurné vypracoval na majitele několika zámků v Čechách, v Maďarsku i Rakousku. Byl majitelem zámku v Býchorech u Kolína. Oženil se s maďarskou hraběnkou, měl sedm dětí. O své jmění opět přišel. Zemřel v roce 1940.
