Připravují na mě útok, plakala Nagyová. My pláčeme nad její mediální strategií
Magdalena Sodomková
Minulé pondělí jsem si ve studovně Sorbonny českých celebrit, Univerzity Komenského, objednala k nahlédnutí práce Jany Nagyové. V úterý jsem si je okopírovala. Ve středu zavolala vedoucímu práce Radku Mezulánikovi, pak požádala o rozhovor paní Nagyovou.
Mluvit se mnou nechtěla, pan Mezulánik mi poslal pouze vyjádření o tom, že opisování není tím hlavním, za co se na UJAK rozdávají tituly.
Ještě než článek v Reflexu stačil vyjít, už v Parlamentních listech psali: „Jana Nagyová: Vím, že se na mě plánuje další útok.“ Fantastická dedukce! Ano, písemně jsem se jí ptala, jestli je kopírování seriózní metodou vědecké práce.
Jana Nagyová se považuje za mediální expertku. Ve své bakalářce navrhuje úsměvnou metodu spolupráce s médii, dovolme si citaci: „Je třeba (s novináři) přiměřeně komunikovat, jedině tak se totiž předejde následujícímu: shánění informací samotnými novináři.“
RX 08/2012|ArchívTéma Vrtěti premiérem čtěte v Reflexu č. 8/2012, který vyšel 23. února
V praxi to ale paní Nagyová dělá jinak. Na oficiální dotaz Reflexu s buranismem politiků z 90. let odpoví: „Bez reakce.“ Okamžitě však zvedne sluchátko a vypláče se ochočeným novinářským duším z Parlamentních listů. Donutí k tomu i Mezulánika, jenž úslužně svou reakci na dotaz Reflexu rozešle do Parlamentních listů, kde vyjde s dvoudenním předstihem. Bravo!
Nagyová používá uvozovky poctivě. Cituje však z dokumentů ministerstev i několik stran v kuse. V umění ctrl c/ ctrl v je bravurní. Jen výjimečně, třeba jako v případě stránek v následující galerii, zapomene poznačit, odkud text opsala. Google napoví, že z webu MPSV.
