Dědičný hřích: moderní člověk má stejné úzkosti jako neandrtálec
Neandrtálec je oblíbená nadávka, podobně jako je hanlivý výraz huronský řev. Neandrtálcům bychom se měli omluvit, stejně jako índiánům z kmene Huronů. Škoda že to nejde, neb neandrtálci vymřeli. Měli stejné úzkosti jako my, moderní lidé, Homo sapiens sapiens.
Řadu článků zde nemyslím úplně vážně, tento ano. A prosím všechny pozitivistické antediluviální troglodyty, co mi v diskusích nadávávají, že píšu vyhulený kydy, aby vzali na vědomí, že výzkum chování a myšlení našich lidských předchůdců a předků je poměrně pokročilá disciplína.
O neandrtálcích, a mnohem kompetentněji, toho najde angličtiny znalý čtenář více z pera doktora Jamese B. Harroda na jeho serveru Origins Net věnovaném původu mysli. Rovněž doporučuji dílo profesora Davida Lewis-Wiliamse, pro začátek Mysl v jeskyni, a z českých specialistů na neandrtálce to pak budou pánové Jan Fridrich a Jiří A. Svoboda. Knihy Ecce homo a Čas lovců jsou úplnou lahůdkou.
V práci z roku 2004 „Deciphering Later Acheulian Period Marking Motifs:
Impressions of the Later Acheulian Mind“ Harrod představuje veřejnosti snad všechny známé středopaleolitické, neandrtálské (300 000 - 30 000 let před dneškem) značky, které byly nalezeny na kamenných a kostěných nástrojích z té doby. Snad symboly. K symbolu na obrázku zde podává Harrod poměrně přesvědčivý a výmluvný název „souslednost“ (sequential order):
Jako nejpřesvědčivější významy této značky (mimo jiných - zapřekládejte si klidně sami: „push on balancing field of forces, match force with force; participate in the sequential unfolding of time, finitude, fatality“) Harrod dále kromě „souslednosti“ uvádí „konečnost, osudovost“.
Co plyne z toho, že neandrtálci dokázali uvažovat o něčem, jako je přirozená souslednost? Je celkem jedno, jestli to nazve psychiatr neurózou a úzkostí, katolický kněz dědičným hříchem, buddhistický mnich utrpením, dukkhou a filosof dualitou. Vždy jde o nelibý stav, který se velmi lidově nazvat „vědomím vlastní smrti a strachu z ní“. To samozřejmě k nahlédnutí existence nějaké zákonité souslednosti přirozených přírodních jevů a jejich nazvání symbolickou značkou patří.
Nazvání stavu zcela přirozeně přichází až poté, co ten stav přestal být samozřejmostí. Přirozené zákonitosti jako přírodní souslednost jsme schopni nazvat až tehdy, kdy tento stav alespoň na chvíli pozbudeme. V bytí zvířete je pro vlastní neurózy málo prostoru, to „dědičným hříchem“ netrpí.
Proto Harrodem popsaná středopaleolitická značka ukazuje, že neandrtálci cítili stejně jako my strach ze smrti. A že proto byli lidmi žijící ve stejné zvířaty nepociťované úzkosti, neuróze či dědičnému hříchu jako my, moderní Homo sapiens sapiens, kteří snad nesou čtyři procenta jejich genů.
