Hmyzí křeslo a lampa baletka. Reportérka Reflexu navštívila švédskou centrálu Ikea
„Byla taková stydlivá,“ říká návrhářka Wiebke Braasch. Mluví o malé lampě, kterou našla v polici archivu s výrobky Ikea ve švédském Almhultu. Prodávala se v 50. letech, tehdy ještě jen ve Švédsku. Měla stínítko z tylu vypadala trochu jako baletka. Letos bude mít mladší sestra lampy baletky premiéru v kolekci PS 2012 a prodávat se bude už brzy ve všech prodejnách Ikea, co jich jen po světě je. A jak už to s mladšími sestrami chodí, i tahle má větší šmrc než ta starší.
Wiebke původní lampu zvětšila, takže i kdyby stála v koutě, nikdo ji už nepřehlédne. Tlustá až hřibovitá noha šla pryč. Wiebke svou baletku postavila na lehkou ocelovou trubku. „Stínítko se dá natáhnout jako šaty. A jde i ručně přeprat,“ vypráví mi Wiebke v industriální hale ve švédské centrále Ikea a sama přitom působí tak trochu jako baletka.
„Možná to byl tak trochu můj sen, ale ne, nikdy jsem to nedělala.“ A moderní je na lampě baletce ještě jedna věc. Nesvítí v ní žárovka. Pod „sukní“ má kruh LED diod, spotřebovává tak o 85 procent energie méně a vydrží svítit 20 000 hodin.
Inspiraci v minulosti pro letošní kolekci hledalo 19 návrhářů. Rozutekli se po archivu výrobků Ikea a probírali se regály. Návrhářka Johanna Jelinek, dcera českého emigranta, tak starou nástěnnou lampu díky LED technologii „zplácla“ do 2D. Štíhlé, placaté svítidlo se dá přitistkout ke zdi a nebo vytáhnout do prostoru.
Návrhář Nike Karlsson zas oprášil nápad velkolepé pohovky s konstrukcí z ocelových trubek. Dá se očekávat, že s ní v obýváku přistane kus „bauhausu“ a že bude provokovat, aby v ní člověk proflákal den. Barevná kolekce 2012 nabízí třeba i tři stolky, které se dají v případě potřeby složit do jednoho jak matrjoška. Nebo třeba vitrínu, kterou vymyslely návrhářky Lisa Widén a Anna Wallin Irinarchos. Inspiroval je pohled na stěnu s obrazy s různě velkými rámy. Dvířka proto navrhly jako sestavu rámů, obrazy v nich si doma vytvoří majitel z vlastních pokladů či knih.
Je tu ale ještě jeden kousek od Wiebke Braasch. V muzeu Ikea v Almhultu si hoví mohutné křeslo z 50. let. Je těžké a polstrované. „Jeho opěradlo působí tak trochu jako hlava mimozešťana ET, nebo jako hlava hmyzu pod mikroskopem. Chtěla jsem ten tvar zachovat, ale když už mě napadl ten hmyz, rozhodla jsem se to křeslo odlehčit. Udělat i jeho strukturu podobnou struktuře křídel,“ říká Wiebke.
Jednou, když jela na kole do práce a přemýšlela o křídlech vážek a o svém křesle, zastavila na přechodu. Do oka jí padl odpadkový koš z jemného pletiva. „To je ten materiál,“ řekla si a tak se stalo, že vzniklo hmyzí křeslo na zahradu i do bytu.
Na rozdíl od ostatních výrobků Ikea se sice výjimečně nedá smontovat, i tak je ale skladné. „Musíme promýšlet své návrhy tak, aby materiál finančně dostupný, aby byl recyklovatelný a aby se dal lehko převážet. Brala jsem proto třeba v potaz šířku palety, aby nebyly trable s transportem,“ říká návrhářka. Do Česka kolekce dorazí v dubnu.
