Bude nový prezident SRN německým Václavem Havlem?
Po celé řadě průměrných, bezvýrazných, ale hlavně hodných úředníků má Německo opět prezidenta, za kterého se nemusí v žádném případě stydět. Posledním hlavou SRN tohoto druhu byl bezesporu Richard von Weizsäcker (1984–1994). Svým intelektem a postojem k životu proslavil Německo prakticky na všech frontách. Václava Havla označoval ve světě za svého přítele a oba si tykali.
Novým mužem v berlínském zámku Bellevue (obdoba Pražského hradu) se stal Joachim Gauck. Narodil se 24. 1. 1940 v Rostocku a celou dobu až do převratu v roce 1990 žil prakticky v bývalé NDR tak jako kancléřka Angela Merkelová. Gauck je tedy prvním občanem pocházejícím původně z východního Německa ve funkci prezidenta SRN.
Merkelová je současně první ženou v dějinách německého národa, jež se stala kancléřskou, a též prvním občanem bývalé NDR v úloze kancléřky SRN. Nynější politické dění je tím pádem v rukou východních Němců. K tomu je ovšem nutné dodat, že kancléřka (bývalý hodný občan NDR) není Joachimu Gauckovi (náboženský samorost a nepohodlný kazatel) příliš nakloněna.
V bývalé NDR něco takového, jako byla Charta 77 v ČSSR nebo Solidarita v Polsku, neexistovalo. Šlo doslova o vědecky organizovanou rebelii proti komunistickému režimu. Němci z východu si dodneška nemohou vysvětlit, jak organizace tohoto ražení mohly v totalitě, kontrolované do všech detailů Stasi (Státní bezpečností), vůbec vzniknout. Jednotliví opozičníci, jako například Bernd Eisenfeld, Wolf Biermann, Robert Havemann, Joachim Gauck a další, stáli v NDR naprosto osamoceni.
Ačkoli je občané komunistického Německa znali z televizních vysílačů (ARD a ZDF) nebo rozhlasu (SFB, Ost-West-Journal) Západního Berlína, nenavazovali s nimi žádné kontakty. Samozřejmě s výjimkou udavačů. V jejich počtu držela NDR ve východním bloku absolutní rekord. Vznikla dokonce pozoruhodná anekdota: Znáte tři nejrozsáhlejší tištěné lexikony na světě? Encyclopaedia Britannica, Ottův slovník naučný a Seznamy spolupracovníků Stasi v bývalé NDR ...
Václav Havel byl divadelní literát, na rozdíl od Joachima Gaucka, jenž působil na veřejnosti coby evangelicko-luteránský farář. V letech 1982–1990 pracoval v Rostocku jako vedoucí regionální Náboženské rady (Kirchentagsarbeit). Havel viděl původ veškerého zla ve státě, bez ohledu na to, zdali je komunistický, nebo jakýkoliv jiný. Stát je pro něho organizované a současně legalizované násilí: Když už toto „zlo“ nelze odstranit, tak alespoň se pokusit zredukovat ho na minimum. Odsouzení Havla k výkonu trestu byl proto trestuhodný omyl komunistického režimu, spočívající na naprostém nepochopení postojů autora a doslova bezkonkurenční zabedněnosti, a tím stupidity vedení tehdejšího státu.
Joachim Gauck nevystupuje proti státu a jeho mocenským chapadlům se vyhýbá tak obratně, jako to činil Ježíš Kristus ve vztahu k římským okupantům. Upozorňuje na nešvary uvnitř NDR pomocí bible a neobviňuje režim, nýbrž nedokonalost a slabost lidského charakteru, ať se jedná o nádražního kapesního zloděje, nebo funkcionáře Jednotné socialistické strany Německa (SED). Pro totalitní Stasi se sice stává „nepohodlným“ (unbequem), ale současně i nepolapitelným. Navštěvovat jeho bohoslužby se sice nedoporučuje, ale současně také nezakazuje.
Gauck vylučuje ze svých kázání stát a soustřeďuje se na „člověka“ jako nositele odpovědnosti: Komunista, který ztratil důvěru občanů, je totéž jako dělník odvádějící špatnou práci nebo úředník neplnící své povinnosti. Gauck oprošťuje své výroky od ideologie marxismu-leninismu, neútočí na režim, nýbrž poukazuje na „člověka“, jenž prokazatelně selhal a má nést za své jednání osobní zodpovědnost. I v totalitním režimu je nesmírně těžké za takovéto postoje poslat někoho za mříže.
Po pádu berlínské zdi se stává oblíbený farář členem předsednictva opozičního Nového fóra (Neues Forum) a 18. 3. 1990 je zvolen do Lidové sněmovny (Volkskammer) NDR. Několik měsíců poté, 21. 6. 1990, je jmenován předsedou Zvláštního výboru pro kontrolu a rozpuštění východoněmecké Stasi. Spoluzakládá občanské fórum „Proti ztrátě paměti a za demokracii“ (Gegen Vergessen — Für Demokratie) a od roku 2003 je jejím předsedou. Úlohou tohoto fóra je udržovat v permanentní paměti zločiny nacismu a komunismu. Podobně jako Havel je i Gauck autorem celé řady knih zaměřených na varování před znovuzrozením jakékoliv formy totalitního režimu.
Na úřad spolkového prezidenta kandidoval oblíbený farář již v roce 2010, ale až ve třetím kole prohrál proti odstoupivšímu Christianu Wulffovi. Dne 18. 3. 2012 se stal 11. prezidentem SRN. Zdá se, že Gauck půjde Havlovou cestou: Pryč s ideologií! Člověk musí být středem všeho dění ve státě!
