Nový filmový hit Hunger Games je jen hladová nuda a zklamání
Po sérii s Harrym Potterem přichází do kin další zfilmovaná sága pro adolescentní publikum – Hunger Games. Film je však velice zdlouhavý a plochý, akční scény se poznají podle toho, že se kamera klepe ještě více než normálně. A pokud jste nečetli knižní předlohu a chystáte se na film ze zvědavosti jako já, nechoďte na něj, vyhnete se tak velkému zklamání.
O co vlastně v Hunger Games jde? Postapokalyptickou Ameriku ovládá zhýralé město Capitol, kde se lidé topí v luxusu, zatímco obyvatelé ostatních krajů bojují každý den o přežití. Jako trest za vzpouru v minulosti musí každý kraj jednou za rok vybrat dívku a chlapce mezi 12 až 18 lety a poslat je bojovat do Hunger Games. To je hardcore reality show, kde se 24 teenagerů střetne v boji na život a na smrt. V distriktu 12 vyberou dvanáctiletou holčičku, kterou však dobrovolně zastoupí její sestra Katniss (Jennifer Lawrenceová).
Katniss je úspěšná v lovu lukem, což zvyšuje její šanci na přežití. Chlapec Peeta (Josh Hutcherson), jenž pochází ze stejného distriktu, je do Katniss již dlouho tajně zamilován. Shodou náhod je i on vybrán do Hunger Games. Po příjezdu do Capitolu projdou všichni teenageři krátkým výcvikem a představí se veřejnosti. Poté jsou vpuštěni do arény. Přežije jen jeden.
Na první pohled by se mohlo zdát, že to vše může být dostatečně silný podnět, který nebude problém přetavit do zajímavé filmové podoby. Samozřejmě že od filmu tohoto formátu nelze čekat žádný hluboký zážitek, následovaný reflexí o osudu postmoderní společnosti a vlivu reality show na mladé publikum.
Spíše čekáte dvě hodiny zábavy, u níž toužíte vypnout a ztratit se v jednoduchém příběhu, který je nabitý efekty a akcemi podobně jako v Harrym Potterovi nebo Avatarovi. Namísto toho jsem s každou další minutou filmu cítil větší a větší absurditu příběhu a v půlce snímku jsem se začal natočeným scénám smát.
Tempo filmu je nesmírně pomalé, což bohužel dává čas uvědomit si, jak je celé dílo ploché a nezáživné. Šílené a extravagantní oblečení lidí z Capitolu působí komicky stejně jako moderátor Hunger Games Caesar (Stanley Tucci, jenž má na hlavě obrovské modré něco a pořád se směje jako magor. Třesoucí se kamera, kterou jsem zpočátku ocenil, mě s ubíhajícím časem iritovala čím dál víc, až byla naprosto k nesnesení.
Silnějším bodem filmu je pouze postava Katniss, jež jako jediná projde nějakým vývojem a poznáme ji trochu víc do hloubky. Doteď vzpomínám na skvěle zahranou scénu, kde se Katniss jde představit divákům Hunger Games. Její rozpaky, nervozita a snaha získat publikum na svou stranu jsou však jedna z mála dobrých scén, jež film může nabídnout.
Proti všem očekáváním jsou Hunger Games zklamáním a promarněnou příležitostí.
AUTOR STUDUJE NA FRANKLIN & MARSHALL COLLEGE V LANCASTERU
