Co s kýčovitou stalinskou architekturou?
Když jsem v roce 1969 přiletěl z Vídně přes Frankfurt nad Mohanem na západoberlínské letiště Tempelhof, žasl jsem. Stavba objektu vypadala tak, jako by ji vytvořil sám Stalin vlastníma rukama. Obrátil jsem se na letušku: „To tady po válce vybudovali Rusové?“ Dáma se dala do smíchu: „Ale kdež! To postavil Hitler!“ Ano, hitlerovská a stalinská architektura si byly velice podobné – bombastická neoklasická renesance.
Po pádu berlínské zdi vyvstala – mimo jiné – otázka: Co se stavbami, které byly typickým symbolem východoněmeckého socialismu? Sochy Marxe, Engelse, Lenina, Ernsta Thälmanna a jiných byly z moci úřední odstraněny. Vznikl dnešní problém: Ve Stalinově neorenesančním stylu byla ve východním Berlíně postavena celá ulice. Původně se jmenovala Stalinova třída. Po odhalení kultu osobnosti byla přejmenována na Karl-Marx-Allee. Nyní se jmenuje Frankfurtská třída.
Tato architektura nebyla německým nacistům neznámá. Říšský ministr Albert Speer okopíroval stalinský model a za podpory Adolfa Hitlera nechal podle něho postavit celé letiště Berlín-Tempelhof a další ukázky „čistě německého stavebního slohu“. Když v květnu 1945 vstoupila Rudá armáda na území Berlína, nestačila se divit: „Kde se tady vzal náš socialistický realismus?“
Německé obyvatelstvo nazývalo stalinsko-hitlerovskou renesanci po svém: „Zuckerbäckerjux“ (cukrářská kýčovina). Co teď? V tomto duchu jsou na Frankfurtské třídě postaveny byty, obchody, kanceláře — a dokonce i záchodky. Udržování staveb je silně neekonomické a příjmy z nich jsou deficitní. Zbourat? Nikoli! Berlínský senát rozhodl: Když bylo možné efektivně zprovoznit v Západním Berlíně hitlerovskou architekturu, proč by to nešlo ve východním Berlíně s architekturou stalinskou. Senát převzal patronát nad uvedenými objekty a vyhlásil „cukrářskou kýčovinu“ za chráněnou historickou památku.
Začal se hledat zájemce. Přihlásila se wiesbadenská Defta-Banka a zakoupila celou ulici: 14 výškových budov, 2767 bytů a 200 obchodů. Nájemci budou platit normální činži a zbytek deficitu bude doplácet berlínský senát. Veškeré další výdaje si Defta-Banka bude odečítat z daní. Z toho plyne poučení: Zachránit se dá pro příští generace i to, co na první pohled vypadalo na zcela jistou demolici!
