Letiště Václava Havla? Proboha, ne!
Česká vláda nedávno oznámila své rozhodnutí přejmenovat pražské letiště Ruzyně na počest nedávno zesnulého prezidenta Václava Havla.
Zpočátku mi to přišlo jako báječná myšlenka. Ale jen do okamžiku, než jsem se nad ní hlouběji zamyslel. Pak jsem ji zařadil do kategorie nejhorších myšlenek v historii blbých nápadů.
Jako velkého obdivovatele prezidenta Havla mě totiž zaráží: Proč by, pro všechno na světě, chtěli Češi pojmenovat jedno z nejprotivnějších míst v Praze po jedné ze svých nejvýraznějších osobností?
Děsím se totiž představy, že brzy budu slýchat něčí hořekování na to, že „musel čtyři hodiny trčet na tom zkurveným Havlově letišti“. Opravdu si někdo myslí, že váš světoznámý prezident, uznávaný dramatik a statečný disident by chtěl, aby jeho jméno vyvolávalo takovéhle pocity a reakce? Já tedy ne.
Dobře vím, že je dnes běžné pojmenovávat letiště po prezidentech – od Charlese de Gaulla v Paříži po Mezinárodní letiště Ronalda Reagana ve Washingtonu, D.C. Na druhé straně, skutečnost, že je něco běžné, ještě nemusí znamenat, že je to rozumné.
Vezměte si například New York City. Obě newyorská letiště nesou jména dvou oblíbených amerických osobností: jedno Johna F. Kennedyho, milovaného 35. prezidenta Spojených států. Druhé letiště se jmenuje po Fiorellu La- Guardiovi, legendárním starostovi New Yorku v letech 1934–1945.
Velké osobnosti. Zvučná jména … Ale slavní a oblíbení jsou jen do okamžiku, než po nich někdo pojmenuje letiště. Dneska všude slyšíte, jak si obyvatelé New Yorku stěžují: „Jó, LaGuardia je hrůza, ale Kennedy je fakt na hovno!“
Kam se poděl původní záměr uctít dvě skvělé osobnosti moderních amerických dějin? Jejich kdysi uznávaná jména jsou dnes synonymem ošklivosti, znechucení a averze. Pocitů, jež přežívají v myslích všech nebožáků, co musí na těchto letištích trpět.
„Cože? Letíme na Kennedyho? Aajajaj!“
„Chcete mi snad říct, že musím přesedat na LaGuardii? Panebože, to snad ne!!!“
A Češi teď chtějí uctít památku člověka, který nejvíc ze všech symbolizoval odvážný odpor proti totalitnímu útlaku, tím, že po něm pojmenují místo, kde se platí nehorázné letištní poplatky, kde musí cestující trčet hodiny před plánovaným odletem a pak postávat v mnoha nekonečných frontách na kontrolu letenek, pasů, bezpečnostní kontrolu a nástup do letadla?
Proč mám takový vtíravý dojem, že by tenhle nápad Václava Havla pořádně rozesmál?
Nejen že budou cestující muset „celé hodiny čekat na zasraným Haveláku“. Budou svalovat vinu za ztrátu svých kufrů na „ten zatracenej Havlův mančaft“, nadávat na „nekřesťansky drahý kafe na Havelportu“ a budou se zapřísahat, že „to už bylo naposledy, co z tý po Havlovi pojmenovaný prdele odlítají nebo na ní přistávají“.
A to už nemluvím o tom, že budete muset dnes a denně poslouchat tisíce turistů, zejména Američanů, jak mrší jméno vašeho zesnulého prezidenta otázkami typu: „Promiňte, můžete mi říct, jak se dostanu na letiště Vaklaf Hejvl?“
To mě teda podrž!
Cožpak neexistuje nějaké divadlo, jemuž by jméno Václava Havla slušelo líp? Nebo náměstí? Či most? Anebo škola? Nebo mnoho divadel, náměstí, mostů a škol? Tedy místa, která jsou – stejně jako byl Václav Havel sám – prima, konstruktivní a inspirativní … a kde za obloženou bagetu nezaplatíte 150 Kč.
Když to vezmu kolem a kolem, copak by se nenašla pěkná stará zakouřená hospoda, kde se čepuje pivo jako křen a podává poctivý guláš? Jsem si jist, že by Havel přivítal své jméno i nad jejím vchodem.
