Předstartovní nervozita i euforie po doběhu. Jan Šibík fotil běžce před maratonem a po něm
Někteří ho běželi poprvé, jiní už své starty nepočítají. Nedělního pražského maratonu se přes víkendové ochlazení zúčastnilo přes devět tisíc běžců. Několik z nich se nechalo vyfotografovat Janem Šibíkem. Poprvé krátce před výběhem, a podruhé poté, co překročili cílovou čáru.
"Pokud stojí v okolí trati vaši nejbližší, jejichž křik je slyšet na půl kilometru daleko, nemusíte uběhnout 42 kilometrů, ale sedm krát šest - a to je opravdu zásadní rozdíl," popsala svůj zážitek Gabriela Kadlecová, která na trať vyběhla se startovním číslem 920. Do cíle doběhla o 3 hodiny 53 minut později a i přes patrné vyčerpání ochotně zapózovala se svou sestrou Lucií (ta maraton běžela už potřetí) Janu Šibíkovi.
Čtenář Reflexu David Horad je na rozdíl od ní maratonský prvoběžec. "Maraton jsem si nadělil jako dárek k narozeninám. Nemám je v květnu, ale když si věk a dny od narození do startu přepočítám, vyjde mi prakticky délka maratonu," vysvětluje.
I jeho nejkrásnější okamžik souvisel s hecováním publika: "Nebylo jím proběhnutí cílem, ale povzbuzování a polibky mých nejbližších na Palackého náměstí. Od té chvíle jsem věděl, že tu štreku prostě doběhnu, děj se co děj."
Jak se na čerstvých absolventech pražského maratonu projevila počáteční nervozita a euforie po doběhu? Podívejte se na fotokroniku nedělního běhu:
