Beatnici, herečka Kylie Minogue a první sex twilightové hvězdy
Tiskové konference bývají jedna velká vznešená nuda, a ty festivalové zvlášť. Přesto se právě v Cannes skoro vždycky najde někdo, kdo do sterilně diplomatických vod vnese trochu kýženého vzruchu. Letos to byl Leos Carax, režisér, který poslal obecenstvo pod drn a novináře ještě hlouběji.
Konference k jeho provokativně opulentnímu podobenství Holy Motors byla přímo esencí vší bizarnosti. Na jedné straně plachý Denis Levant, jenž v Caraxově snímku s genialitou sobě vlastní ztvárnil jedenáct, respektive dvanáct postav, na druhé ostřílená Kylie Minogue, jež s jedním z oněch Levantových převtělení strávila zhruba deset muzikálních minut. A uprostřed on, zlobivé dítě francouzské kinematografie, filmař, jenž se nestará o to, zda mu někdo rozumí, natož jestli ho má někdo rád.
A že přitom má. Komunikace s nadšenými francouzskými žurnalisty připomínala spíš euforický milostný akt — byť akt poněkud jednostranný. Carax totiž ze zásady neodpovídal na to, nač byl tázán. Vlastně neodpovídal téměř vůbec. Své publikum nazval „bandou, která brzy zhebne“, a otázky na obsah a význam nejasných scén prostě ignoroval. Přesto se nikdo nezlobil, ba právě naopak — média se do buřiče zamilovala. Mimochodem na jindy pronásledovanou Kylie Minogue směřovaly všehovšudy tři dotazy.
Opačným extrémem pak byla konference k snímku On the Road: režisér Walter Salles se evidentně potřeboval vypovídat a stejně tak i zúčastnění herci. Práce na kerouakovské látce většině z nich vzala osm let života a na festivalu v Cannes si je jali vynahrazovat. Tiskovka tak místy připomínala film, jejž natočili: nekončící proud slov, který má své vlastní zákonitosti a rytmus, přesně podle hesla ber nebo nech být. Moderátor nechal být, novináři ne — na to pro ně byla delegace složená z hvězd příliš vzácná.
Magnetem jejich zájmu přitom byli hlavně Viggo Mortensen a Kristen Stewartová, teenagerovská modla z twilightové série. Ta navíc v On the Road absolvovala svou první nahou scénu, což přítomné žurnalisty zajímalo víc než sebevýživnější popis tvůrčích muk. Neuspěli. A chtělo by se dodat naštěstí. Vyprávění o setkání s předobrazy postav z knihy, respektive s jejich potomky, totiž patřilo k tomu nejzajímavějšímu a nejautentičtějšímu, co na festivalu v Cannes zaznělo.
Mimochodem: Stewartová nakonec ten svůj první filmový sex okomentovala. Prý do něj šla naplno jako do všeho a s výsledkem je spokojena. Co si přát víc, že.