Němečtí komunisté Čechy nenáviděli!
Totalitní režim ÚV KSČ se snažil předstírat jednotu a sourodost ve východním bloku. Opak byl pravdou. V zákulisí dokonce často docházelo k vyhroceným, až nechutným scénám. Trnem v oku pro vladaře v NDR byli hlavně českoslovenští komunističtí intelektuálové. Východoberlínský vůdce Walter Ulbricht jim vyčítal tzv. sociáldemokratismus. Nenávistné argumenty mu dodávali ministr státní bezpečnosti (MfS) Erich Mielke a šéfideolog ÚV SED ve východním Berlíně prof. Dr. Kurt Hager. Oč vlastně šlo?
Před 45 lety, v červnu 1967, napsal populární český germanista Dušan Hamšík (otec současného šéfredaktora Reflexu Ivana Hamšíka) útlou knížečku s titulem Génius průměrnosti. Kniha zapůsobila ve východní Evropě coby bomba. Jednalo se o první a poslední částečnou monografii Adolfa Hitlera v komunistických státech.
Autor se snažil o objektivní zhodnocení bývalého vůdce III. říše a skrytě upozorňoval i na některé paralely s komunistickou totalitou. To vyburcovalo z letargie východoněmeckou vládnoucí garnituru v čele se šéfideologem profesorem Hagerem. Tento novodobý „Goebbels“ se od svého nacistického předchůdce ostatně ani příliš nelišil a vůči Hamšíkovi používal již vyslovených protičeských argumentů: „Na českou drzou hubu patří tvrdá německá pěst!“ (Konrad Henlein) a „Češi jsou smějící se bestie!“ (K. H. Frank)
Proč ideolog Hager považoval Hamšíka za „drzouna“, není dost jasné. Zdali se při tvorbě své publikace autor „smál“, bylo by nutné se zeptat jeho syna, novináře Ivana Hamšíka. Co se týká obsahu knihy, je psána formou reportáže a žádná „veselohra“ to není, což v případě Adolfa Hitlera ani nelze předpokládat.
Ačkoli ostatní státy východní Evropy (včetně SSSR) se stavěly k publikaci, dalo by se říci, neutrálně, východoberlínské vladaře připravil Génius průměrnosti o klidný spánek. Bylo to patrně tím, že Hamšík již v roce 1966 napsal jinou publikaci pod titulem Oběd s Adenauerem a ta rovněž rozvířila vlny nevole ve vedení německé SED. Takže Dušan Hamšík si nenávist německých komunistů bez přehánění prostě předplatil. Autor hovoří o Adenauerovi jako o demokraticky smýšlejícím politikovi a „zakladateli nové německé demokracie“. Něco takového nebylo možné ve východním Berlíně akceptovat, a tím byla pochodeň nenávisti zažehnuta.
Profesor Hager a Erich Mielke začali apelovat na šéfideologa KSČ Jiřího Hendrycha, aby s „odpadlíkem zatočil“ a obě publikace stáhl z oběhu. Ten sice informoval prezidenta Antonína Novotného, ale oba se do „práce“ nějak nehrnuli. Z oběhu se nestahovalo nic, protože nebylo úplně jasné, čím takový krok zdůvodnit. Hendrych se proto rozhodl z aféry „vyšvejkovat“.
Tvrdil, že Dušan Hamšík je armádním důstojníkem (kapitánem), redaktorem Československého vojáka, a tím nespadá pod civilní správu, aby prý se „němečtí soudruzi“ obrátili na ministra národní obrany. Ministr obrany Bohumír Lomský sdělil svému východoberlínskému protějšku armádnímu generálovi Heinzi Hoffmannovi mimo jiné tohle: „… obě knihy vydalo nakladatelství Československý spisovatel, a nejde tudíž o vojenský tisk. Autor knih o Adenauerovi a Hitlerovi se nedopustil žádného porušení vojenského rozkazu, a tím tedy nevidím z hlediska armády důvod k zásahu.“
Východoněmeckým komunistům zbyla tím pádem pouze nenávist!
