Já blko, ty blko! Jak se také mohla jmenovat firma Apple...
Zhruba touhle dobou v roce 1976 vyrukoval Rob Janoff s duhovým logem Apple. Zamyšlený Izák Newton od Ronalda Wayna sice seděl pod jabloní, ale jablko více než hříchem hrozilo destruktivním pádem na vědcovu hlavu.
Sice by tak jistě nepadlo daleko od stromu, leč Newton by si propříšte hodně rozmýšlel, má-li své jméno spojovat s komunikátorem, kde by tenhle zrádný plod hrál dominantní roli. Snílkové naopak symbol přisuzují Jobsově zálibě okoušet neznámé dužiny a hřešit tak proti konvencím typu Atari a Microsoft.
Logo s jablkem je navíc ještě mylně považováno za poctu Alanu Turingovi, matematikovi a příteli obou Stevů, pro jeho způsob sebevraždy, což jak Rob, tak Steve a zejména Alan leta vehementně popírali, protože se otrávil kyanidem, a ne že se zakuckal kusem jablka.
Moderní věda (hlavně kuchaři) ale zjistila – a teď se podržte! –, že za biblickým jablkem hříchu se s největší pravděpodobností skrývá kdoule (Cydonia Oblonga, kdouloň podlouhlá), kterou objevili jednak v zavařeninách Písně písní, ale i v pozůstalosti bohyně Afrodity, která si ji schovávala ve šperkovnici s lístkem přišpendleným na šťopce, na němž stálo: „From Paris.“ Hloubavější z hloubavých text přeložili nikoli jako „pozdrav z Paříže“, ale jako „Od Parida“ a pravda byla na světě: žádné Paridovo jablko lásky! Kdoule lásky to byla!
Nicméně – zažité obraty spojené s jablkem zůstávají v platnosti, málokdo by si dokázal zvyknout, že např. „kdoule nepadá daleko od stromu“, že „revoluce není jako kdoule, která spadne, když je zralá, musíte jí pomoct“ (to by řekl Che Guevarra), „že jedna kdoule denně nahradí lékaře“, „kdoulí, kdoulí nejsi, kousnu hloubš a zlíbám tě celou,“ zpíval by zas David Koller, no a tohle už by se vůbec nerýmovalo: „měla babka čtyři kdoule a dědoušek jen dvě“, navíc by to vyvolávalo různé asociace... zkrátka, jsme rádi, že k objevu došlo, ale nechť i nadále platí, že „já blko, ty blko.“
A teď si představte – a tím se dostávám k pointě – , že by Jobs vyrůstal v kdoulovém sadě, tím pádem by Roba Janoffa nic jiného než kdoule nenapadla a kdekdo z nás by dneska nosil po kapsách a aktovkách něco od Quince Computer Inc. A Ronald Wayne by se mohl se svým Newtonem jít klouzat, protože koho ksakru zajímá nějaká jabloň?! Úplně slyším Jobse, jak na něj řve, než by se vzápětí špinavý a bosý rozplakal.
A Jablkoň by byl Kdouloň.
A kdo ví, jak kdoule vypadá? Jako taková menší hruška. Krom své šišatosti je narozdíl od jablka za nezakonzervovavna (lidově za syrova) kyselá a trpká, a to by taky nebylo marketingově nejlepší.
Zkrátka – ještě že některé objevy přicházejí pozdě.
