Alain Delon  a Catherine Deneuve

Alain Delon a Catherine Deneuve Zdroj: Profimedia.cz

Byli první, protože... Všechno, co jste chtěli vědět o zákulisí slavných

Bohumil Pečinka

Nové vydání letního speciálu Reflexu nese označení Byli první. V původních článcích představujeme osobnosti a fenomény, které změnily vnímání našeho světa. V čem a proč?

 

V jednom sešitu se objevují tak protikladné osobnosti jako herec Delon, fotbalista Pelé, politik Reagan, hudebníci z Rolling Stones nebo nositelé Nobelovy ceny za ekonomii (von Hayek) nebo chemii (Heyrovský) a mnozí další. Naše autory zajímala především jedna linie – v čem ovlivnily svůj obor, jak pootočily hlavní proud a čím se samy zapsaly do dějin.

 

RYSY ZLOČINCE

„Alain Delon se narodil proto, aby byl slavný. Přestože se celý život pral se svými gangsterskými geny, došel až na samý vrchol popularity“ – těmito slovy začíná příběh herce Delona, který byl pro dvě generace diváků ztělesněním mužů zákona nebo sympatických mafiánů. Autorka ukazuje, jak je jeho život svázán s geny korsických gangsterů a jak více či méně úspěšně balancoval na hraně zákona. Současně dokázal vytvořit filmové prototypy, jež dominují našemu vnímání světa stejně jako značky typu Coca-Cola nebo Ford.

 

Byl, nebo nebyl Pelé nejlepším fotbalistou všech dob? Tahle zdánlivě vyřešená otázka se začala v souvislosti se supervýkony Argentince Lionela Messiho v poslední době znovu otevírat. Portrét fotbalisty celým jménem Edson Arantes do Nascimento se snaží přesně popsat, v čem byla výjimečnost talentu tohoto brazilského hráče. „Byl míčový žonglér, nevypočitatelný v tom, co udělá v příštím zlomku vteřiny, a měl úžasné periferní vidění, prakticky nebylo možné jej zbavit míče. Uměl s ním všechno a naprosto dokonale,“ popisuje v článku jeho schopnosti jedna z fotbalových legend, Josef Masopust. V jiné části textu zase dává autor nahlédnout do Pelého neznámé kariéry coby brazilského ministra sportu.

 

MILOVNÍK BERRYHO

„Víš, že mám moc rád Chucka Berryho a myslel jsem si, že jsem na míle daleko jeho jediný fanda. To až do jednoho rána na dartfordskémnádr. (to abych se nemusel vypisovat s celým tím slovem ,nádraží‘). Držel jsem v ruce jednu Chuckovu desku, když ke mně přišel jeden kluk, kterého jsem znával na základce, když nám bylo mezi sedmi a jedenácti. Má úplně všechny desky, jež Chuck Berry kdy natočil, a mají je i všichni jeho kamarádi,“ tato slova píše své tetičce pozdější slavný kytarista Rolling Stones Keith Richards.

 

Popisovaným kamarádem pak není nikdo jiný než Mick Jagger. Tak začala slavná kariéra Rolling Stones, jež dosud neskončila. Autor se přitom snaží precizně najít okamžik, kdy se z rhytm-and-blues stal rock, což udělalo skupinu nesmrtelnou. „Stát není řešením problémů. Stát je sám problém.“ Těmito slovy vstoupil v polovině šedesátých let 20. století nejprve do kalifornské a později i americké politiky Ronald Reagan. Bývalý herec hollywoodských filmů pochopil důsledky negativního trendu, kdy stát od druhé světové války ne ustále zvyšoval svou moc nad lidmi, jejich daňové zatížení a následné přerozdělování. Jedním z důsledků byla ztráta odpovědnosti a hospodářská stagnace. Na rozdíl od svých oponentů zprava i zleva, kteří na nemoci spojené mocí státu ordinovali ještě více státu, šel Reagan opačným směrem. Pootočil tím směr vývoje na celém světě.

 

V letním speciálu už tradičně najdete úvodní fejeton spisovatele Ludvíka Vaculíka, jenž se zabývá prolínáním svých malých s velkými dějinami světa. Portréty osobností tentokrát ještě doplňují eseje na téma mobilní komunikace, cestování a Češi a pivo. Chtěli jsme tím popsat nejzajímavější fenomény konce 20. století ještě jinak než přes výkony špičkových osobností.

 

Pěkné čtení.

 

Od začátku týdne je v prodeji nový speciál Reflexu, mapující osoby a fenomény konce 20. stoletíOd začátku týdne je v prodeji nový speciál Reflexu, mapující osoby a fenomény konce 20. stoletíOd začátku týdne je v prodeji nový speciál Reflexu, mapující osoby a fenomény konce 20. stoletíOd začátku týdne je v prodeji nový speciál Reflexu, mapující osoby a fenomény konce 20. století|Reflex.cz