Piráti: Digitální revoluce zrodila své politické děti
Dnešní doba bude možná jednou popisována jako éra pirátů. A nebude to jen proto, že ve vodách kolem Somálska zažívá tento druh obživy nevídanou a nečekanou renesanci. Piráti úspěšně táhnou také světem evropské politiky.
Před necelým měsícem „dobyli“ třetí německou spolkovou zemi, když získali zastoupení v zemském sněmu Šlesvicka-Holštýnska. A o týden později uspěli také v nejlidnatější zemi Německa – třináctimiliónovém Severním Porýní-Vestfálsku. Jejich politický vzestup už ale má také celoněmecký rozměr, protože v řadě celostátních výzkumů předvolebních preferencí dosahují piráti výsledků kolem třinácti procent a jsou v tomto ohledu již třetí nejsilnější politickou stranou v zemi našich západních sousedů.
Předstihli už i Zelené, kteří si ještě před rokem, po fukušimské havárii, dělali zálusk na post německého kancléře. Barvou na vzestupu už tak není zelená, ale oranžová, již němečtí piráti kombinují s černou a fialovou. Ve světě se symbolem stala hlavně jejich tradiční černá, ale v Německu byla tato barva již zabraná křesťanskými demokraty – proto museli sáhnout po volné oranžové.
PIRÁTSKÁ ZÁTOKA
Pirátský politický proud se zrodil před pěti lety ve Švédsku. Jméno mu dal server Pirate Bay (česky Pirátská zátoka), který sloužil jako internetová burza a nepřímo nabízel nelegální software a šířil pirátské kopie hudby a filmů. Na majitele serveru si následně došlápla švédská justice a odsoudila je k jednoletému vězení a k mnohamiliónovému odškodnění ve prospěch mediálních firem.
Proces se zakladateli pirátského serveru byl klíčovým impulsem pro nárůst popularity nového politického subjektu, a když v „pirátském“ procesu padly rozsudky jen několik týdnů před evropskými volbami v červnu 2009, zafoukal švédským pirátům do politických plachet opravdu silný vítr. V den vyhlášení rozsudku proti zakladatelům Pirate Bay do strany vstoupilo devět tisíc nových členů a v evropských volbách ji volilo 7,1 procenta hlasujících Švédů. Což seskupení vyneslo první křeslo v Evropském parlamentu. Druhé mu připadlo letos po rozšíření Evropského parlamentu.
PIRÁTSKÁ INTERNACIONÁLA
Po prvotním úspěchu ve Švédsku rostly pirátské strany v Evropě i jinde. Mnohým se zdálo, že se stanou „zelenými 21. století“. Ustavila se dokonce mezinárodní Internacionála pirátských stran, jež mimochodem nedávno rokovala v Praze.
Piráti se pustili do volebních bitev napříč Evropou, ale jediným povzbuzením pro „internacionálu“ se stal výsledek v německých spolkových volbách v roce 2009, kdy je volila dvě procenta voličů. To sice znamenalo, že zůstali daleko od vstupu do Bundestagu, ale jejich výsledek byl vyšší, než když poprvé kandidovali němečtí Zelení. V dalších zemích sice piráti sbírali několikaprocentní zisky, ale nikde se nedostali do parlamentu, a to dokonce ani v mateřském Švédsku.
Na německé politické nebe piráti „připluli“ o něco později. Skutečný úspěch pro ně totiž přišel až loni v Berlíně – tedy ve městě, kde žije hodně studentů, z jejichž řad pochází většina pirátského voličstva. (Již v roce 2009 tu v některých oblastech volilo stranu 10 % Berlíňanů.)
Partaj založená původně jako „one-issue“ formace se stěžejním tématem svobody na internetu se v berlínské předvolební kampani profilovala zejména s požadavkem na větší transparenci v politice a přimíchala k tomu populistické sliby, jež občas hraničily s recesí. Jenže i to pirátům stačilo na vstup do berlínského zemského parlamentu, a to dokonce s téměř devíti procenty hlasů.
Strana zažila následně i celoněmecké procitnutí. Ve výzkumech začala překračovat celostátně hranici pro vstup do parlamentu. Po berlínském úspěchu začalo německé voličstvo vnímat piráty jako stranu protestu. Jen menšina z těch, kteří stranu podporují, uvádí jako důvod podpory „pirátský“ program zaměřený na svobodu internetu. Následovaly úspěchy při zemských volbách v Sársku i již zmiňovaném Šlesvicku-Holštýnsku a Severním Porýní-Vestfálsku.
DIGITÁLNÍ REVOLUCE
Jedna politologická teorie učí, že nové politické strany vznikají ve společnosti vždy jako produkt určité revoluční změny. Průmyslová revoluce například zrodila nejenom dělníky, ale také socialistické strany. Jako by tuto teorii znali, odvolávají se piráti ve svých dokumentech na jev, jejž nazývají „digitální revoluce“.
Vstup nových technologií podle nich vnesl do společnosti dva nové trendy – jeden negativní a jeden pozitivní. Podle pirátů nové technologie na jednu stranu umožňují státům ještě více utlačovat občany, protože establishmentu dávají možnost novými metodami nahlížet do soukromí obyvatel. Na druhou stranu ale díky technologiím konečně může být zavedena skutečná demokracie.
TEKUTÁ DEMOKRACIE
Pirátské formě opravdové demokracie se dostalo přívlastku „tekutá“ (v originále liquid democracy) a piráti věří, že právě ona umožňuje potřebnou kombinaci přímé a nepřímé demokracie. Němečtí piráti využívají k jejímu naplnění speciální program, zvaný „liquid feedback“. Do něj se může zaregistrovat každý člen strany a může jeho prostřednictvím hlasovat ve vnitrostranických referendech. Specifikem tohoto hlasování ovšem je, že můžete svůj hlas delegovat na jiného piráta, který pak hlasuje za vás. Někteří „superpiráti“ tak mohou mít ve vnitrostranickém rozhodování až desítky hlasů. K tekuté demokracii ovšem samozřejmě patří i to, že hlas od svého zástupce si můžete kdykoliv vzít zpět.
Pirátská politika ovšem přichází i s dalšími „vychytávkami“: například komunikačním programem „Mumble“ (podobá se Skypu a stranické orgány přes něj pořádají on-line schůze) nebo speciální pirátskou wikipedií, která informuje o pirátské straně a jejích záměrech. Vnitrostranické diskuse zase probíhají prostřednictvím platformy „Piraten-pad“, v níž může každý komentovat a glosovat programové dokumenty.
Tyto nástroje vypadají na první pohled skvěle a zdálo by se, že světová demokracie dostala nový impuls. Jenže už v samotné pirátské straně se při používání tekuté demokracie objevují první problémy. Hlasování i diskusí se účastní jen malá menšina pirátů (tzv. Kernis – přeloženo něco jako jádraři), a to hlavně těch, kteří mají čas stále sedět u počítače. Na výsledcích je to pak leckdy znát.
POŽÍRAČI ZELENÝCH
Politickou hrozbou se piráti v Německu zdají být v první řadě pro Zelené. A není to jen tím, že nová strana jim bere část příznivců. Průzkumy totiž ukazují, že voliči pirátů jsou zejména lidé, již dosud nevolili. Částečně se jedná o mladé prvovoliče, ale výraznou část tvoří také ti, kteří dosud ve volební den zůstávali doma. Zelení by se proto mohli radovat, že se piráti zase tolik do jejich voličstva nezakusují.
Existence pirátů jako reálné politické síly dělá Zeleným starost v něčem jiném. Ti totiž dosud byli tou „novou“ či „moderní“ stranou, již část občanů vnímala jako někoho, kdo hledá alternativu k zaběhlému politickému systému. A Zelení tak skutečně oproti jiným stranám vypadali. To je ale pryč. Po příchodu pirátů na scénu najednou působí jako staří političtí bafuňáři a součást politického establishmentu. Hledá-li někdo nyní v politice něco „nového“ či „alternativního“, nesáhne už asi po Zelených, ale přidá se k pirátské revoluci.
KONEC VELKÉ KOALICE
Piráti navíc mohou v Německu výrazně zasáhnout do povolebního uspořádání. Zdálo se totiž, že po příštích volbách bude možné vytvořit levicovou vládní koalici – snem německé levice je rudo-zelená vláda ze socialistů a Zelených. S rozšířením bývalých východoněmeckých (post)komunistů v podobě strany Die Linke (Levice) do západní části země by ve většině případů musela rudo-zelená levice přibrat právě ještě postkomunisty. S nimi se oťukává na zemské úrovni a zkouší různé formy spolupráce. I kdyby dokázali socialisté a Zelení překousnout postkomunisty, aktuálně by jim to nestačilo, protože bez pirátů by ani tak vládu dohromady nedali.
Mezi piráty se sice opatrně začíná diskutovat o tom, že by se jednou mohli podílet na sestavování většin, ale zdá se, že se jedná spíše o hudbu budoucnosti. Navíc z pohledu ostatních – „zavedených“ – stran je spolupráce s pirátskými „neřízenými střelami“ hodně nepředstavitelná. Novináři sice spekulují o vzniku nové varianty tzv. semaforové koalice z červených sociálních demokratů, oranžových pirátů a Zelených, k realitě to však má zatím hodně daleko.
HNĚDÍ NA PALUBĚ
Piráti už ale začínají trpět prvními dětskými nemocemi. Aktuálně se mluví o jejich vztahu k německé krajní pravici. Mezi členy strany se totiž v různých částech Německa objevilo hned několik bývalých neo nacistů – například členů radikální NPD. Bezbřeze tolerantní piráti teď řeší co s nimi. Má platit neomezená svoboda názoru, a tedy i tolerance k minulosti některých jejich členů, nebo má strana zasáhnout ve jménu své dobré pověsti?
Během této diskuze navíc místopředseda strany Martin Delius (27) v rozhovoru pro noviny řekl, že piráti rostou na německé politické scéně tak dynamicky, že se to dá přirovnat snad jen k vzestupu Hitlerovy NSDAP před rokem 1933. Tento výrok zapůsobil v Německu jako bomba a místopředseda se poroučel ze své funkce. Zmíněná epizoda ovšem neznamená, že by piráti měli blízko ke krajní pravici, ostatně sami se definují jako „sociálně liberální a progresívní politická alternativa“. Vše spíše potvrzuje jejich dosavadní politickou nezkušenost a fakt, že se do vrcholných pozic celostátně významné strany dostali lidé bez politických zkušeností.
JINÝ SCÉNÁŘ
Nezkušenost a nejednota sice mohou stranu postupně rozložit, ale existuje i druhý scénář. Vždyť před třiceti lety úplně stejně působili začínající Zelení. Otázkou zatím také zůstává, zda se piráti rozšíří mimo Německo. Dosud totiž ve všech ostatních zemích (včetně naší) volebně vyhořeli, respektive nedosáhli na parlamentní zastoupení. I tady může nastat situace, jež bude kopírovat vývoj u zelených, kde vše začalo volebními úspěchy v Německu a postupně se začalo šířit Evropou. Pokud se to stane, pak opravdu sledujeme vznik nového, zatím výrazně generačního politického proudu.
