Připravovaná opatření Evropské unie jsou ekonomická vlastizrada, říká slovenský expert Jozef Kollár
Před dvaceti lety dělil československou korunu a dnes říká, že stejně rychle se dá zvládnout i zavedení drachmy v Řecku. Bývalý bankéř Jozef Kollár je nyní poslanec slovenského parlamentu za stranu Svoboda a Solidarita.
Nedávno se nám dostalo rady, abychom si do Řecka brali větší hotovost, protože z bankomatů už tam nemusíme nic dostat. Co to znamená?
Někteří majitelé rekreačních zařízení v následující turistické sezóně prý dokonce chtějí odmítat platby eurem. Obávají se, že kdyby Řecko narychlo odešlo z eurozóny, tak by byli nuceni vyměnit eura za drachmy a drachma by hned devalvovala třeba o 50 procent.
S odstupem dvou let se jasně ukazuje, že Řecko už v bankrotu vlastně je, a kdyby zbankrotovalo před dvěma roky, jak jsme to říkali my, náklady mohly být podstatně nižší. Přitom teď právě čekáme na schválení Evropského stabilizačního mechanismu (ESM). To je nový euroval, skrze nějž budeme muset posílat další miliardy eur na „záchranu“ zadlužených zemí.
Pro Česko jsou závazky z ESM celkem 350 miliard korun – 40 miliard hned po přijetí eura, zbytek na vyžádání.
My tu na jednu stranu řešíme nespokojenost s platy učitelů či lékařů, hrozí stávky. Zápasíme o každý milión eur a na druhé straně celý roční příjem státního rozpo čtu Slovenska dáme do podoby závazků EFSF a ESM. To je ekonomická vlastizrada. Nejsem rád, avšak vývoj nám dává za pravdu.
Proč to tak nevnímají voliči?
Pro ně je Brusel něco vzdáleného. Lidé to tak nejen v tichosti akceptují, ale jsou už apatičtí. Má to jedno velké nebezpečí. Až se vystavené záruky stanou splatnými, v tu ránu už to nebudou garance, ale reálné peníze, které poputují do Bruselu. To bude den, kdy i občané pochopí, že vláda bude muset zvednout DPH, daně z příjmu, spotřební daně, daně z nemovitostí, aby dokázala nakrmit rozpočet a posílat peníze do Bruselu.
ESM je velký přelom. Definitivně ruší zákaz mezistátní pomoci a ustavuje pravý opak.
Zastánci eurovalu říkají, že musíme dodržovat pravidla klubu. Jenže Slovensko v roce 2009 vstupovalo do klubu s úplně jinými pravidly. Nový francouzský prezident Hollande navíc prosazuje vydávání společných evropských dluhopisů. Všechny země by pak ručily za závazky všech. Došlo by tak k socializaci ztrát, k jejich rozdělení mezi všechny daňové poplatníky eurozóny, a naopak k privatizaci zisků plynoucích z úroků.
Jak byste hlasoval o přijetí eura?
My nejsme euroskeptici, jak nás nálepkují Brusel-friendly politici. Jsme pro EU, ale integrace Evropy se měla zastavit ve chvíli, kdy jsme dosáhli volného pohybu služeb, zboží, kapitálu a pracovních sil. Euro je ryze politický projekt a je odsouzen k zániku v okamžiku, kdy politici začnou ignorovat základní pravidla ekonomie. Euro bylo projekt velmi unáhlený a teď pod rouškou řešení krize pokračuje salámovou metodou federalizace celé Evropy, jež má jednoho dne vyústit ve Spojené státy evropské. To je sociální experiment, který nikdy nebude fungovat. To se děje při brutálním deficitu demokracie. V minulosti o všem rozhodovali Merkelová se Sarkozym, dnes s Hollandem. Je nemyslitelné, aby v klubu nastavovali pravidla dva politici. Ze hry jsou fakticky vyautované národní parlamenty, ale i Evropský parlament.
A důsledky?
Vytvářejí se odstředivé tendence. Vznikají další nacionalistické nebo ultralevicové strany, jež říkají, že nebudou šetřit a půjdou pryč z eurozóny. To není náhoda, to je bezprostřední výsledek deficitu demokracie. Je to velmi nebezpečné.
Takže jak byste hlasoval?
Dnes bych hlasoval proti.
Jak se dá celá krize řešit?
Podívejte, krize nevznikla proto, že selhal kapitalismus, ale proto, že selhala státní regulace. Politici jsou neustále v honbě za znovuzvolení. Od Jimmyho Cartera v USA říkali, že průměrný Američan musí mít dva domy, čtyři auta, dvacet úvěrových karet. Americká centrální banka (Fed) dělala politiku levných peněz. Politici se domnívali, že se tak podaří naplnit tento sen. Jenže kvůli takové politice se ceny, vyjádření hodnoty čehokoliv začaly odtrhávat od reality. Pokud chceme krizi řešit, pak ti, co se vozili v mercedesech, budou jezdit ve škodovkách, řidiči škodovek budou používat MHD, ti, co jezdili MHD, budou chodit pěšky. Až tehdy bude konec krize. Musí se zreálnit všechny hodnoty, ať už jde o úspory, mzdy, či ceny. Proto říkám, že rakouská ekonomická škola se nemýlila a poslední vývoj jí dává za pravdu.
JOZEF KOLLÁR je poslanec slovenského parlamentu a bývalý bankéř. Studoval na mnoha prestižních školách v zahraničí, spoluzakládal slovenskou burzu, dělil československou korunu. Byl členem první slovenské delegace v Mezinárodním měnovém fondu.
