Unikátní archívní komiks o útoku na Heydricha. Snažila jsem si představit tváře hrdinů, které jsem neznala, říká jeho autorka
Malířka Zdenka Landová (83), autorka kreseb, vzpomíná na jaro 1942: „Přišla jsem ze školy a maminka povídá: 'Máme návštěvu.' Zahlédla jsem manželku náčelníka karlínského Sokola paní Činčerovou a paní Boženu Syslovou. Byl s nimi ještě nějaký vysoký pán. Maminka mě odvedla do kuchyně a zašeptala: 'Jestli cekneš, bude zle. Němci nás zabijou.'"
"Zeptala jsem se proč. Vysvětlila mi, že Němci si nepřejou, abychom měli v domě někoho cizího. Ten vysoký pán seděl na kanapi v ateliéru mezi paní Syslovou a Činčerovou. Když mě, dvanáctiletou holku, uviděl, řekl: 'To je ta slečna? Jakpak se jmenuješ? Zdenka? To je ale pěkné jméno.' Prohlížela jsem si ho přes svoje silné brejle a on povídá: 'Ty to budeš vědět. Jsou v Bráníku Němci?' 'Tady je Weitauer!' vyhrkla jsem, 'a ten má syna, který nás pořád otravuje!'
'A jak?' zajímal se. 'Vždycky nás zastaví a pořád mele o Vůdci…' 'A jsou tu nějací kolaboranti?' ptal se mě dál ten člověk na kanapi. 'Jé, tady jich je! Zrovna támhle naproti bydlí jeden.' 'Nedaleko je také SS lazaret, viď?' dodal. 'To byla dřív naše škola!' řekla jsem mu.
Byl asi moc unavený, najednou prohlásil, že si zdřímne. Lehl si na gauč, tatínek ho přikryl a konejšivě mu řekl: 'Jen spěte, musíte si odpočinout.'
Ráno jsem přišla do ateliéru. Byl prázdný . 'Kde je ten pán?' ptala jsem se maminky. 'Na to zapomeň, nikdo tady nebyl,' odpověděla mi. „Kde je?“ zeptala jsem se znovu šeptem. 'Pryč. A ty mlč, mlč, nebo nás zabijou. Tvůj úkol je mlčet!'
Ráno 18. června nás probudila střelba. Nesla se přes řeku do Bráníka. Nevěděli jsme, že v kostele v Resslově ulici je také náš host. Jeho jméno jsem se dozvěděla až po válce…
To je on!
V kostele sv. Cyrila a Metoděje byly na stole položené fotografie sedmi mužů. Šla jsem tam s maminkou a tatínkem. Postupně si nás volali. 'Který z nich to byl?' zeptal se mě muž v československé uniformě. 'Ten to byl!' nezaváhala jsem. Tatínek řekl: 'To je ten chlapec, co u nás spal,' a maminka řekla: 'Ano, ano to je ten člověk.' Až pak nám pověděli, jak se jmenoval: Adolf Opálka. Velitel skupiny Out distance.
Šli jsme se za něj pomodlit ke svatému Ignácovi. Naše rodina přežila jen díky tomu, že o nás nevěděl Karel Čurda. Paní Syslovou, která k nám Opálku přivedla, popravili v Mauthausenu 26. ledna 1942.
V roce 1968 jsem začala kreslit cyklus Atentát. Ze sto šedesáti osmi kreseb se jich šedesát zveřejnilo v časopise Junák. Tváře některých hrdinů, například Karla Kněze, jsem neznala. Zavřela jsem oči a snažila jsem si vybavit, jak vypadal. Je to zvláštní, ale namalovala jsem ho jak podle fotografie… Živě jsem si představovala každou situaci, - jak Jindřiška odvádí Kubišovo kolo, co prožívali parašutisté v kryptě, jak tam statečně bojovali…
Často se mi o lidech, kteří za tuhle zemi obětovali svůj život, zdá. Nesmí se na ně zapomenout."
Pětídílný cyklus Atentát od malířky Zdenky Landové postupně zveřejníme na webu Reflexu. Na další díl se můžete těšit již zítra.
