Raj Koothrappali z Teorie velkého třesku: Jediná věda je vydělat prachy
Jmenuje se Raj Koothrappali, se ženami je schopen mluvit, jenom když se opij e, a s rodiči se vídá výhradně prostřednictvím webkamery. Tolik televizní realita. Ve skutečnosti je Kunal Nayyar, jedna z hvězd seriálu Teorie velkého třesku, velmi komunikativní, s rodiči se stýká fyzicky a s ženami nejenže mluví, ale jednu si dokonce vzal. Ne ledasjakou, mimochodem, vybral si rovnou Miss Indie.
Hoši z Big Bang Theory jsou na roztrhání. V srpnu mají začít točit šestou řadu série, a tak s nimi touží mluvit kdekdo. „Praho? Předáváme pana Nayyara, máte šest minut,“ ozvalo se v telefonu na konci mnohatýdenního vyjednávání se studiem Warner Bros. „Šest minut? Šest minut na rozhovor s hvězdou seriálu?“ – „Šest minut. Už vám běží, mimochodem. A žádné osobní otázky, prosím,“ poučil mě anonymní hlas, než přepojil do Londýna za Nayyarem. „Praha“ zalapala po dechu.
Kdo si dá práci, může se ze života Kunala Nayyara dozvědět dost, aniž by si s ním telefonoval. Nayyar je totiž ze skupiny těch, kdo tweetují. A hojně: ostatně, jak přiznal i v našem turborozhovoru, psaní čehokoli patří k jeho oblíbeným činnostem. „Píšu, kudy chodím, kdyby mi někdo ukradl mobil se zápisky, asi bych to nepřežil,“ říká.
Jen za poslední týden skrze Twitter sdělil světu víc, než kolik stihl napovídat novinářům na linkách. Například že miluje déšť v Londýně. Že je v Londýně. Že je v Londýně se svou oblíbenou pintou piva. Že odlétá z Londýna a bude postrádat déšť i pinty piva. Že je v Los Angeles a stýská se mu po dešti a pintách piva.
Vzpomenete si ještě na první den na placu Teorie velkého třesku?
Samozřejmě, byl jsem totiž neskutečně nervózní. Zrovna jsem vyšel ze školy, kluk, jemuž ještě teče mlíko po bradě, a najednou jsem stál před opravdovou kamerou a měl jsem hrát. Bál jsem se, jestli budu dost dobrý, a taky jestli zapadnu, přece jen jsem přišel do hotové party. Ale šlo to báječně.
Vyhovovali jste si s kolegy od první chvíle? Přece jen vás spojili uměle, nebyli jste odjakživa kamarádi.
Vyhovovali je slabé slovo, já se do těch kluků zamiloval. Uměle neuměle, prostě jsme si sedli. Navíc mi dodávali sebevědomí, od začátku jsem se s nimi cítil dobře.
Podílíte se nějak na postavě Raje, píšete si například dialogy?
Na takové věci mají producenti profíky, byl bych blázen, kdybych se jim do toho, co umějí, začal míchat. Scenáristé už si ale zvykli na náš způsob vyjadřování, takže když píšou, píšou vlastně na tělo. Dialogy se nám pak říkají o moc líp. To ale, myslím, není jen specifikum Teorie velkého třesku, funguje to tak u všech seriálů, jež vznikají průběžně.
Probíral jste někdy s herci, kteří hráli stejně ikonické role jako vy, jak vypadala jejich kariéra po skončení seriálu?
Neprobíral, ale to neznamená, že by mě to nezajímalo, naopak. Vždycky jsem chtěl vědět, jaké to je, když jízda skončí, co a jestli vůbec něco následuje. Sám si to vůbec neumím představit. Zatím se snažím nad koncem příliš nepřemýšlet a užívám si to, co je teď. Kdyby bylo na mně, byla by Teorie velkého třesku nekonečná, ale je mi jasné, že nemám šanci (odmlčí se). Sakra, nasadila jste mi brouka do hlavy, co bude, až nebudeme. Teď si o tom vážně budu muset s někým popovídat.
Nebojíte se, že si vás lidi zaškatulkovali jako Raje a posunout se jinam bude těžké?
Samozřejmě že by mě to mrzelo. Na druhou stranu jsem vděčný, že vůbec můžu dělat to, co mě baví, a je mi vlastně jedno, jestli jako zaškatulkovaný, nebo „někam posunutý“. Lepší být zaseknutý v televizi než nebýt nikde.
Co vaše pisatelské ambice, nechystáte třeba knihu?
Pár jich bylo na spadnutí, ale bohužel – nebo vlastně spíš bohudík – nemám čas psát, pořád točím. Jednou na to ale dojde.
Kde se vám mimochodem píše nejlíp?
Jsem nenáročný autor, můžu psát prakticky kdekoli. Jdu po ulici, něco mě napadne, tak si to naťukám do mobilu. Čas od času si samozřejmě sednu a tvořím tak, jak se na spisovatele patří, ale to je spíš výjimka. Většina textů vzniká za pochodu, doslova. iPhone mám proto plný poznámek, tak jenom doufám, že mi ho nikdo neukradne, ty texty pro mě mají cenu zlata.
A co vy a věda?
Prosím?
Našel jste si k ní jako astrofyzik Raj cestu?
Tak to mi vážně nikdy nehrozilo. Já toho astrofyzika jen hraju, víte?
Chápu, ale stejně by mě překvapilo, kdyby vás ta role aspoň trochu neovlivnila.
Většině věcí, které říkám, nerozumím, ale když už je opravdu zle, máme konzultanta, skutečného profesora z univerzity, a toho potom bombardujeme otázkami.
Takže už víte, co bylo dřív, jestli slepice, nebo vejce?
(Rozchechtá se.) To je spíš filozofická otázka, ne? Abych byl upřímný, jediná věda, jež mě osobně zajímá, je, jak se vydělávají peníze.
Taky jste vystudoval ekonomii.
Ale jen bakalářský titul, magistra mám klasicky z herectví.
Proč jste se do ní vlastně pustil?
Byla to záloha, zadní vrátka. Kdyby mi nevyšlo herectví, měl bych aspoň nějaký titul. Naštěstí jsem ho zatím nepotřeboval.
Narodil jste se v Anglii, ale vyrůstal v Indii. O čem jste tehdy snil?
Chtěl jsem dokázat něco velkého. Dostat se z Indie do Států a udělat tam kariéru, být první člověk z Nového Dillí, který prorazí v Hollywoodu. To byl můj sen. Chtěl jsem dosáhnout něčeho, čeho nedosáhl nikdo přede mnou.
Třeba být první olympijský badmintonista z Indie?
A víte co? Ano, i to mohla být cesta.
Proč jste si nakonec vybral jinou?
Badminton jste hrával závodně. Hrával, ale po kariéře badmintonového mistra jsem neprahl, dělal jsem si legraci. Sport je jen koníček, jsem herec a jsem jít rád.
(Do rozhovoru vstoupí agentka: Poslední otázka, prosím.) Tak ta je jasná: můžeme doufat, že Raj někdy promluví na ženu cíleně a za střízliva a nebude to sen?
(Dlouhý smích) Ano, o něčem takovém se uvažuje.
