Olympiáda rekreantů u moře: Soutěže v zabírání lehátek, maratón v zatahování pupků a jiné disciplíny
Zdravím a vítám vás u televizního přenosu nejzajímavější sportovní události roku: každoroční olympiády rekreantů trávících dovolenou u moře. Mé jméno je Skip Martin a podíváme se spolu na všechny disciplíny letošní olympiády, které se tradičně odehrávají v několika letoviscích u Středozemního a Jaderského moře.
(Do you want to read this article in English? Use this link.)
Ještě než zahájíme naše živé vstupy, podívejme se na předtočené záběry ze soutěží, jež se konaly již dnes ráno. Naším reportérem je Jim Fernandez.
Jasně, Skipe. Takhle to vypadalo dnes ráno o půl páté tady, v hotelu Coralia Club v tuniském letovisku Sús. Čekali jsme na zahájení „soutěže v zabírání lehátek ručníky“.
To je nepochybně jedna z nejnáročnějších disciplín celé olympiády. Soutěžící musejí vstávat nekřesťansky brzy, aby si zajistili lehátka u bazénu a stihli si na ně jako první rozložit své ručníky.
V této disciplíně jsou i letos zcela určitě horkými favority Němci, a to díky svému instinktu při obsazování území. Ale dneska ráno doposud ještě … moment … ano, tady přichází první závodník, už ve 4.31 ráno. Neuvěřitelné!
A skutečně je to člen německé výpravy. Ti jsou tedy fakticky k nezastavení. Jen se podívejte, kolik ručníků si nese! Musí jich být nejmíň šest! A už jde na to, sráží několik lehátek k sobě, posouvá i pár slunečníků. Pět … šest … sedm. Panebože, vypadá to, že se pokouší překonat dosavadní světový rekord v zabírání lehátek před východem slunce, tedy neuvěřitelných dvanáct. Tenhle báječný výkon se podařil v roce 2007 týmu z Heidelbergu. Osm … devět … deset. Ale ne, na víc už asi nemá. I přesto je to skvělý výkon, co tu dnes ráno Němci v Tunisku předvedli. Vracím ti slovo do studia, Skipe.
Díky, Jime. Teď se podíváme za Edem Millerem, jenž se nám hlásí z řeckého ostrova Mykonos. Ede, jakou soutěž teď právě sleduješ?
Nazdar, Skipe, jsem tady, v restauraci hotelu Poseidon, kde už probíhá soutěž v disciplíně zvané „nenápadné samozásobení potravinami v rámci polopenze“. Jak fanoušci tohoto sportovního odvětví jistě vědí, cílem hostů, kteří jsou v hotelu ubytováni jen na polopenzi, je zajistit si dostatek jídla k obědu. Musí se nenápadně samozásobit ze švédských stolů a nastrkat si do tašek, kabelek a kapes co nejvíc potravin.
V téhle soutěži jsou v roli favoritů Češi, bezkonkurenční mistři této disciplíny. Je to jasné, jediný pohled na jejich obrovské tašky, jež si s sebou do restaurace vzali, naznačuje, že se se stříbrem jen tak nespokojí … zvlášť v této konkrétní situaci, protože tyhle vidličky a nože jsou jen z hliníku, cha, cha.
Jen se podívej na jejich vybroušenou techniku, Skipe! Určitě si vzpomeneš na zkušený výkon jejich týmového kapitána s tím perem při slavnostním podpisu loni v Chile. Zaručuju ti, že i dneska tady uvidíme pěknou ukázku jejich šikovné „přenosové“ techniky pod stolem. Sledujme, jak českému týmu rychle mizí v nachystaných taškách rohlíky, plátky šunky, paštiky, čtvrtky másla, dokonce i celé šišky chle…
Ede, tady Skip. Je mi to líto, ale musím tě přerušit a přepnout do chorvatského města Poreć, kde čeká se svou živou reportáží náš Julian Chambers. Jsi tam, Juliane?
Jasně, Skipe, jsem tu, připravený komentovat jednu z nejoblíbenějších soutěží mezi diváky: „Vytrvalostní závod v chůzi po kamenité pláži naboso.“ Účast v této soutěži je vyhrazena pouze rekreantům, kteří přijíždějí do Chorvatska poprvé. Z pochopitelných důvodů: ti jsou jediní dostatečně bláhoví, aby chodili po takovéhle kamenité pláži bez plážových sandálů.
Letos si diváci nemohou vynachválit výkony anglických a irských borců, zejména jejich výdrž, odhodlanost a roztomilý přízvuk, jenž zvlášť vyniká ve výkřicích typu „Christ!“, „Damn!“ a „Bloody hell!“. To když se snaží projít od své deky po kamenech do moře.
A teď na to jde jeden z anglických reprezentantů. První krok. Jauvejs! Podívejte na ty jeho bolestné grimasy! Další krok a ještě jeden. Ou! Tak tohle muselo pěkně bolet, nemám pravdu, Skipe?
Určitě, Juliane, a když mluvíme o bolesti, máme tu zprávu o zranění z Korfu. Jeden z francouzských borců v soutěži zvané „plácání hmyzu na stropě“ upadl a zranil se, když poskakoval na posteli v hotelu a snažil se zabít obrovskou vážku srolovaným výtiskem Le Mondu. Jak jsme se ale později dozvěděli, zranění není vážné a sportovec bude v pořádku. Tak rychle předejme slovo naší reportérce Jennifer Mosleyové v italské Anconě.
Děkuji, Skipe. Tady, u bazénu, právě probíhají dvě klíčové soutěže. První je „soutěž mužů v nenápadném okukování mladých dívek“. Ženatí muži se tu po očku snaží obdivovat svůdná dívčí těla v bikinách a při tom okázale otáčejí hlavu opačným směrem ve snaze nevzbudit žárlivost svých drahých poloviček. Jak jistě budete souhlasit, jedná se o velmi náročnou a nebezpečnou disciplínu.
Ta druhá velká soutěž, a chci zdůraznit, že je opravdu velká, je „maratón v zatahování pupků“. V ní se převážně mužští soutěžící – i když se tomuto sportu začíná s úspěchem věnovat i stále víc a víc žen – snaží zatáhnout panděro na nezbytně dlouhou dobu, než kolem projde atraktivní osoba opačného pohlaví. Člověk musí obdivovat úsilí všech borců, zvláště Američanů. Nemám pravdu, Skipe?
Stoprocentně, Jennifer. Těšíme se na vskutku špičkové výkony. Ale teď je čas na komerční přestávku. Po ní vás pozveme na letiště Valencie ve Španělsku, kde budou cestující právě vystupující z letadel soutěžit v divoké a tvrdé disciplíně ve snaze „urvat si jako první vozík na zavazadla“. Pochopitelně toho pro vás máme ještě mnohem víc, tak nepřepínejte!
