Past na bílé muže. Co všechno na vás čeká, když podlehnete kouzlu thajského obchodu se sexem?
Zapomeňte na film Pláž. Na mladé baťůžkáře. Thajsko dnes přitahuje ze všeho nejvíc jinou skupinu lidí. Muže kolem padesátky, kteří cítí, že by tu ještě jednou (nebo poprvé) mohli zažít něco velkého. Něco jako sexuální ráj na zemi. Vystřízlivění pak bývá hodně bolestivé a drahé.
Je to obrázek, jejž na bangkockém mezinárodním letišti Suvarnabhumi uvidíte před každým odletem pravidelné linky do Frankfurtu, Amsterdamu, Vídně či kamkoli jinam do Evropy. Skupiny mužů, jednotlivců i celých part se tu loučí s mladými Thajkami, které je oddaně doprovodí až k poslední přepážce před odbavením. Mužům je v naprosté většině kolem padesátky, jsou nevýrazného vzhledu, jejich obličej je často poznamenaný tvrdým alkoholem, jejž do sebe lili posledních několik týdnů. Thajky jsou téměř bez výjimky v botkách na podpatku, upnutých džínech a upnutém tričku.
A naprosto bez výjimky se všechny tváří zkroušeně, jako by právě viděly požár sirotčince. Občas dojde i na pláč, každopádně neznalému oku se zdá, jako by se právě loučily ty nejzamilovanější páry na světě. Jen co muži zmizí za plastovými zástěnami směrem k pasové kontrole, Thajky se otočí, jejich výraz přejde ze zármutku zpět do normálu a vyrazí z haly. Jedna láska jejich života právě odjela, ale to neznamená, že právě teď není připraven někdo další, kdo se jí může stát nebo už jí je. Ty holky jsou takzvané bargirls (jedná se o místní verzi placených společnic), proslulá turistická atrakce Thajska a zároveň jedna z největších pastí, jež zde na bílé muže čeká.
TVRDÁ LEKCE
Gustav, který proti mně sedí v hospodě Soi8 v centru Bangkoku, je přesně jeden z takových mužů. Odhadem tak pětapadesát, obličej protkaný červenými žilkami od pití a tak trochu ztracený pohled, jejž mívají muži, kteří jsou v Thajsku už příliš dlouho. Má břicho, lněnou košili a naprostý nedostatek iluzí o tom, kde se octl a jaká je tu jeho role. Tenhle Rakušan původem z Klagenfurtu v Bangkoku žije s přestávkami už několik let a přestěhoval se sem právě kvůli sexu. „Nejde ani tak o sex. Jde o to, že Thajky jsou vychovány v místní kultuře, která jim velí chovat se k mužům uctivě. Jsou zvyklé své muže rozmazlovat způsobem, jenž je v dnešní Evropě nepředstavitelný. Když jsem sem přijel poprvé, cítil jsem se naprosto fantasticky, měl jsem dojem, že jsem objevil ráj na zemi. V prvním baru bylo holek, kolik jsem chtěl, a se kteroukoli jsem mohl zůstat tak dlouho, jak jsem chtěl. Ani to nestálo moc,“ říká Gustav a napije se piva.
Bylo to skvělé – konečně potkal partnerku, která byla trpělivá, v sexu dělala, co se jí řeklo, a ještě ji to bavilo, a navíc zjevně ignorovala fakt, že je Gustav o 25 let starší a rozhodně nevypadá jako Alain Delon. Jenže pak se objevily problémy. „Víš, pro tyhle holky je na prvním místě to, aby zabezpečily rodinu. Pak to, aby zabezpečily sebe. Teprve pak jsi ty. A těm prvním dvěma věcem podřídí všechno,“ říká Gustav. Momentálně žije s Thajkou, ale poté, co mu jeho první dvě známosti v Bangkoku zmizely i s větší částkou peněz, snaží se být opatrný.
Jeho příběh začal tradičně. Přijel sem na dovolenou a jako každý muž v jeho věku vyrazil do jednoho z proslulých barů na ulici Patpong. Kde potkal neméně proslulé thajské bargirls. „Roli hrají dvě věci – fakt, že můžeš mít holku klidně na celý týden jako společnici. Na to si rychle zvykneš. Pak začneš přemýšlet, že je tu hodně levně a příjemně, že bys tady vlastně chtěl žít. A myslíš si, že svůj byznys v Evropě nějak vybalancuješ odtud. Holka je samozřejmě pro – v prvních měsících je přitom jediným kontaktem mezi tebou a světem tady. Pomáhá ti zařizovat věci a orientovat se tu. Když máš smůlu, o první prachy přijdeš už v téhle fázi. I když možná je to štěstí. Jsou lidi, který tuhle lekci dostanou, když už je příliš pozdě.“
ZMATENÍ EVROPANÉ
Gustav prodal byznys v Evropě, ale ještě trochu podniká v Thajsku, odkud se snaží dovážet nábytek. Fakticky žije daleko skromněji, než když do Thajska poprvé přijel, ale nezruinovalo ho to úplně. Rozhodně skončil lépe než mnoho jiných mužů. Ty můžete potkat kolem bangkockých ulic Nana a Soi Cowboy či na Pattayi, přímořském letovisku kousek od Bangkoku, což jsou centra sexuálního turismu v oblasti. Nana Plaza je komplex barů a stripklubů v několika patrech na rohu ulic Sukhumvit a Nana, jenž je obklopený dalšími desítkami barů a masážních salónů, plných mladých Thajek.
Najdete tu rozvášněné německé turisty s očima navrch hlavy z toho, že je v jejich věku pořád ještě někdo chce – a není to drahé. Najdete tu hnusné opilé muže s chlupatými hrudníky, kteří si vítězoslavně vedou na hotel dvě prostitutky, jež nepříliš úspěšně předstírají, že jsou matka s dcerou, aby zvýšily své šance na místním trhu se sexem. Na ulicích se tu běžně prodává falešná viagra. Ale najdete tu i vyloženě zoufalé existence, špinavé, zanedbané, zmatené Evropany (či farangy, jak se tu běžně říká bělochům), kterým už došly peníze nebo o ně kvůli některým místním dívkám a své touze zopakovat si ještě jednou mládí přišli. Pořád se tu motají, přitahováni červenými neóny Nana Plaza, byť už si nemohou dovolit koupit tu drink pro sebe, natož pro některou z holek, jež na baru popíjejí.
„Na místech, jako je Nana, vidíte dost smutné příběhy. Starší farangové, kteří v Thajsku tráví hodně času, nemají co jiného na práci než chodit chlastat. A Nana či podobná místa jedou vlastně nonstop 365 dní v roce. Hodně chlapů tady chce znovu prožít svoje mládí, což je něco, co u nich doma už nedokážou. A hodně z těch, kteří v Thajsku zůstali déle, než je zdrávo, se prostě nemá kam vrátit, nemají rodiny, peníze a spálili všechny mosty.“
Tohle tvrdí muž, jenž o životě v thajských barech ví víc než většina ostatních. Novozélanďan Warren Olson byl v devadesátých letech prvním bílým soukromým detektivem v Bangkoku. V Thajsku dlouho žil a jako jeden z mála farangů se rychle naučil thajsky, což jeho kariéru detektiva výrazně zrychlilo. Je autorem dvou knih, Thai Private Eye a Confession of Thai Private Eye, v nichž dokumentuje své případy a které jsou úžasným vhledem do toho, jak probíhá v Thajsku byznys se sexem.
Olsona jsem našel až v novozélandském Wellingtonu, kam se před pár lety vrátil se svou thajskou manželkou a dospívající dcerou. „Mám Thajsko rád, jenže vychovávat dítě tam nebo na Novém Zélandu je rozdíl. Mám tam pořád mnoho přátel a skvělé vzpomínky, ale chtěl jsem klidnější život, abych neskončil jako ti chlapi, o kterých mluvíš,“ vysvětlil mi to během naší e-mailové konverzace.
Olsonovou specializací (jeho firma mimochodem v Bangkoku stále funguje, ale její nový majitel se se mnou s ohledem na diskrétnost svých klientů odmítl bavit) bylo právě vyhledávání thajských dívek, jež se nešťastně zamilovaným farangům ztratily z dohledu či života, ať už z jakýchkoli důvodů. „Musíš pochopit, že řekněme 75 procent dívek v Thajsku je dobře vychovaných s vysokým vědomím morálky, které by se rozhodně netahaly s kdejakým farangem kvůli penězům,“ říká Olson.
„Ale jakmile ty holky jednou hranici překročí, často proto, že je rodina pošle vydělávat peníze – a rodina je v Thajsku základ všeho –, věci se výrazně změní. Morální pravidla padnou. A právě tohle jsou holky, které většina cizinců v Thajsku potká. Přidej k tomu tradiční thajské způsoby – bez ohledu na to, jak tlustý, plešatý nebo neatraktivní muž je, když se usměje a pozdraví, většina dívek v Thajsku se s ním minimálně ze slušnosti dá do řeči. Což otvírá cestu k případnému dalšímu ,vyjednávání‘. Kdyby tentýž člověk zkusil oslovit v baru jakoukoli osmnácti- nebo dvacetiletou Evropanku, rozhodně se moc daleko nedostane,“ dodává Olson.
SLUŠNĚ VYCHOVANÉ DÍVKY
A pak je tu ještě jedna kulturní zvláštnost, jež podle Olsona bílé muže v Thajsku často mate. „Když jste z Evropy nebo Ameriky, jste zvyklý říkat, co si myslíte, nebo alespoň víceméně. Když Thajky mluví s bělochy, říkají většinou to, co si myslí, že muž chce slyšet. Jde o to, udržet muže spokojeného, ne o to, vyprávět mu nějaké pravdy. A mnoho farangů to paradoxně nechápe.“
A dívky z barů rozhodně nechtějí o svého faranga přijít. Často holky z chudého severu Thajska, pro něž jsou bary v Bangkoku a na Pattayi někdy jediná možnost, jak si zařídit slušnou existenci. Tedy pokud se jim podaří sbalit bělocha. Protože běloch je symbolem bohatství – což samozřejmě s tím, jak dostupné se Thajsko pro Evropany i z nižších společenských tříd v posledních letech stalo, už dávno neplatí. Ale když to zkusíte některé Thajce z baru vysvětlit, jen pokývá hlavou a oddaně na vás dál bude koukat.
Existuje přitom několik kategorií thajských bargirls, které se dělí jednak podle míst, na nichž pracují, jednak podle přístupu samotných dívek. Olson je rozděluje na neprofesionálky, které ale běžný turista v baru asi nepotká. Následují tzv. Play for Pay dívky, příležitostné profesionálky, často studentky nebo ty, jež mají jinou práci. A pak jsou tzv. čisté bargirls, dívky, které po barech nabízejí společnost na noc, eventuálně déle. „Za celou svoji kariéru jsem zažil čtyři případy, kdy by běloch začal chodit s bargirl a dobře to dopadlo. Vůbec nechápu, co na tom mají. Většina z nich by nikdy nezačala doma chodit s prostitutkou a doufala, že to bude skvělé manželství,“ tvrdí Olson.
BALADA O SNĚDENÝCH PRASATECH
Podle údajů ministerstva zahraničí České republiky žije v Thajsku kolem 300 Čechů, každý rok jich několik uzavře manželství. Ministerstvo nerozlišuje ve statistikách muže a ženy, ale dá se předpokládat, že jde právě o sňatky Čechů a Thajek. Češi přitom zdaleka nejsou jediní, kdo si chce Thajky brát. Mladé dívky podle Olsona většinou chtějí zajistit rodinu, tedy, i když se stěhují z Thajska, stále svým rodinám posílají peníze. Pak jsou však případy, kdy bílí muži chtějí nebo musí zůstat v Thajsku, protože ve své původní zemi spálili všechny mosty.
„Když budete projíždět vesnice v severovýchodním Thajsku, bez ohledu na to, jak malé jsou, občas narazíte na bělocha, který tam bydlí se svou thajskou manželkou. Překvapí vás, na jak zapadlých místech takhle smíšené rodiny najdete. Jestli jsou ti chlápci šťastní? Nevím, část z nich rozhodně vypadá spíš smířená – takovým tím způsobem, který je běžný u vězňů. Nemají kam jít, nemají peníze, celý svůj život vyměnili za tohle,“ říká Olson.
On sám z vlastní detektivní zkušenosti doporučuje být opatrný. Ale ani dost opatrnosti není tváří v tvář některým Thajkám dost. „Měl jsem klienta, jenž to udělal, jak se to dělat má. Němec z Mnichova, který se zamiloval do jedné holky z baru. Začal s ní žít, ale když po něm chtěla peníze pro rodinu, řekl, že ne, a místo toho jejím rodičům postavil u jejich obydlí na venkově velký betonový chlívek a koupil do něj prasata. Což byla dobrá investice. Pak musel na nějakou dobu odjet zpátky a mě poslal, abych to zkontroloval. Přijel jsem tam, prasata snědená a z chlívku jeho budoucí tchán a tchyně udělali domek pro prarodiče. A čekalo se na další peníze, jež chlapík pošle.“
BORDEL ASIE
Chudoba, uchlastání a ztráta veškerých vazeb na svoji původní zemi výměnou za laciný alkohol a pochopení ze strany bargirls nejsou ale jediné nebezpečí, které na farangy čeká. Samotný Bangkok je celkem bezpečné město, pokud jste turista a máte peníze. Ale jakmile se stanete „lokálem“, věci se mění. Při pročítání internetových fór určených lidem, kteří se v Thajsku usadili na střední nebo delší dobu, jako je třeba Teakdoor.com nebo Ajarnforum.net, narazíte na ohromné množství paranoidních úvah a citátů z černé kroniky, případně varování před tím, jak funguje ten „neturistický“ život v Bangkoku.
A i sám Warren Olson přiznává, že pokud už se jednou v Thajsku usadíte nebo se stanete „sériovým sexuálním turistou“, což často bývá předstupeň toho prvního, začnou na vás platit stejná pravidla hry jako na místní obyvatele, což není vždy příjemné. „Pattaya je v tomhle ohledu horší než jakékoli místo v Bangkoku. Přitahuje nejhorší sortu Thajců a nejhorší sortu farangů a vyhovuje vlastně už jen sexuálním turistům. Je tu hodně sebevražd a zvláštních úmrtí za sebevraždy vydávaných. Prakticky každý týden tu někdo umře dost zvláštním způsobem, ale policie tyhle věci nechává být, protože jsou prostě špatné pro byznys,“ píše Olson v jedné ze svých knih.
Jedním z nejlepších zdrojů znalostí o nočním životě je pak blog jiného Novozélanďana dlouhodobě usazeného v Bangkoku, jenž vystupuje pod přezdívkou Stickman. Stránky Stickmanbangkok.com by měly být povinná četba pro každého, kdo uvažuje o tom, že některý bar s děvčaty v Bangkoku nebo na Pattayi navštíví. I Stickman se mnou (v rámci jakési obecné paranoie, která téma celou dobu přípravy tohohle článku v Bangkoku obklopovala) komunikovat odmítl s odkazem na špatné zkušenosti, jež s novináři má.
Z jeho starších rozhovorů je však zřejmé, že první, co radí všem, kteří se v Thajsku chystají usadit s nějakou holkou, je opatrnost. „Musíte si dávat pozor na úplně všechny a nebýt naivní. A zdaleka nejde jen o Thajce. Bangkok a Pattaya jsou plné i hodně podivných bělošských existencí – zlodějíčků, podvodníků, pašeráků a grázlů všeho druhu. To, jak se vám povede, bude do značné míry záležet na tom, kým se obklopíte, a naopak koho si k sobě nepustíte.“ Všichni ti Češi, kteří okusili thajské vězení za pašování drog, by mohli vyprávět.
Ptám se tedy Olsona, zda existují podle něj pravidla, jimiž by se muži měli při svých eskapádách v Bangkoku řídit. „To nejlepší, co jsem zatím vymyslel, je zkusit si zařídit práci tak, abyste mohli žít měsíc doma a měsíc v Thajsku. Ono žít tam vypadá jako skvělá a laciná věc, ale jen do té doby, než vám dojde, že třeba potřebujete také někde chodit k doktorovi a podobně.“ A pravdou zůstává i fakt, že stále bohatnoucí Thajsko už zdaleka není tak lacinou destinací, jakou bylo před deseti, možná patnácti lety.
Ani Olson, ani Stickman přitom nezastírají, že kultura bargirls je v Thajsku společensky akceptovaná. Avšak stejně problematická jako kdekoli jinde. A nejde teď jen o celkem reálné nebezpečí AIDS, ale samozřejmě i o peníze z prostituce a zločin na ně navázaný. Obchod se sexem a lidmi tu už v devadesátých letech, kdy se začaly dělat první seriózní ekonomické analýzy, vydělával i několik miliard dolarů ročně, přičemž podle těchto analýz, jež citovala například japonská agentura Kyodo News, už tehdy posílaly bargirls z Bangkoku svým rodinám na sever Thajska kolem 300 miliónů dolarů ročně. Tuhle částku samozřejmě neudělají jen turisté.
Oblast na severovýchodě Bangkoku kolem ulice Ratchadaphisek je daleko rozsáhlejší než zmíněná Nana nebo Soi Cowboy, ale je určena převážně Thajcům často ze stále se rozšiřující střední třídy či turistům z Asie. Ostatně v thajštině je poměrně běžný výraz Mia Noi, tedy „malá žena“, používaný pro milenky a v mnoha společenských kruzích, včetně těch nejvyšších, se má za to, že mít Mia Noi je právo každého muže.
Nicméně Thajsko, či spíše Bangkok a jeho turistické části v posledních letech raketově bohatnou, především díky turistům a zahraničním, namnoze čínským investicím. S tím přicházejí i pokusy zbavit Thajsko nálepky „bordelu Asie“. Vláda ministerského předsedy Taksina Šinavatry začátkem tisíciletí zavedla policejní hodinu pro všechny bary v Bangkoku a udělala kroky k jejich regulaci, která měla vyvrcholit legalizací prostituce.
Zákon nicméně nebyl nikdy schválen, ať už kvůli politickým bouřím, jež Thajsko posledních několik let provázely, či kvůli korupci. Tohle všechno si uvědomím, když mi onen Rakušan Gustav s tím zvláštním výrazem v očích v baru jménem Soi8 říká: „Hele, prostituci sem nepřivezli ani turisté, ani předtím američtí vojáci, kteří tu měli během války ve Vietnamu základny a jezdili do Bangkoku kalit. Ta už tu byla. My jim jen ukázali, že se na ní dá skvěle vydělat. A někteří z nás se tu z toho pak zblázní.“ Smích, jímž doprovodil tuhle poslední větu, si budu pamatovat dlouho.
VIDEO: Muslimská pornohvězda Nadia Ali mluví o točení filmů pro dospělé a o tom, proč ji zakázali v Pákistánu:
Sledujte Luďka Staňka na Twitteru»
