Co s válečnými mrzáky? Pošleme je na běžeckou trať. Paralympiáda včera a dnes
Londýn si včera připomněl hitovku Umbrella od Rihanny a zahájil za zvuku jejích rytmů paralympiádu 2012. Do 9. září budeme sledovat, jak lidé, které bychom na ulici považovali za mrzáky, podávají neskutečné sportovní výkony. A tohle celé začalo už před více než padesáti lety v jedné anglické nemocnici.
Z bojišť 2. světové války se vrací statisíce zraněných a psychicky zlomených lidí, je nutné je začlenit zpátky do života, ale řadě z nich chybí motivace… Pokud opět nezačnou vést aktivní život, zemřou brzy ve špatné péči ústavů.
Neurochirurg Ludwig Guttmann, který v roce 1939 utekl z Německa do Anglie před nacisty, se tehdy handicapované vojáky pokusil k aktivitě motivovat sportem.
Začal praktikovat jakési rehabilitační sportovní terapie, které řadě fyzicky doživotně poznamenaných lidí vrátily vsebevědomí, sny a cíle. Rehabilitace a tréninky přinášejí až nečekané výsledky - fyzické výkony některých tělesně postižených pacientů byly přímo ohromující!
V roce 1948, kdy proběhly stejně jako letos letní olympijské hry v Londýně, uspořádal Guttmann sportovní klání pro pacienty v areálu nemocnice Stoke Mandeville Hospital v Aylesbury. Tehdy se her zůčastnilo pouhých šestnáct lidí, z toho dvě ženy. Už tehdy si Guttmann přál oficiální uznání handicapovaných sportovců a chtěl pro ně soutěž srovnatelnou s klasickou olympiádou.
Jeho vidina se změnila ve skutečnost o dvanáct let později v Římě, kde se poprvé odehrála paralympiáda ve stylu olympijských her. Zúčastnilo se jí 400 sportovců z 23 států. O dalších šestnáct let později se koná první zimní paralympiáda ve Švédsku. Do roku 1980, kdy Ludwig Guttmann zemřel, se mu jeho sen splnil dvakrát.
Od roku 1992 se olympiáda a paralympiáda konají vždy s dvoutýdenním odstupem a obě sportovní klání využívají stejný organizační tým. Na letošní paralympiádě se utká 4 200 sportovců, kteří se do Londýna sjeli ze 165 zemí.
Rozdíly oproti minulým desetiletím jsou patrné. Dřívější robustní invalidní křesla se změnila ve sportovnější, závodní "tříkolky" jsou dnes podstatně nižší a aerodynamičtější. A pružné protézy umožňují současným závodníkům s oběma amputovanými končetinami běhat jako o život. To si jejich předchůdci, i na závodní trati upoutaní na kolečkové křeslo, nejspíš jen těžko dokázali představit.
Pojďme následujících 10 dní s úžasem sledovat, k čemu se tihle sportovní hrdinové vyhecovali, pojďme jim alespoň v duchu zaleskat za jejich výkony a za to, že se raději potí na stadionu, než aby leželi upoutaní na lůžku.
