Spolucestování: dobrý nápad, šikovná služba, ale…
Když se vám nechce denně jezdit do práce hromadnou dopravou, najdete si přes internet řidiče, který jede stejným směrem a sveze vás. Když nemáte s kým vyrazit do světa, můžete si zdánlivě jednoduše najít spolucestovatele. Bohužel to ale nezaručuje, že nakonec stejně neskončíte v cizině sami.
Devatenáctiletá studentka Barbora Součková se spontánně rozhodla procestovat skrznaskrz Thajsko, ale neměla s kým. Původně plánovala vycestovat sama, posléze dala na rady okolí a na poslední chvíli si našla spolucestovatele na jednom z několika českých cestovatelských portálů.
Většina uživatelů na cestovatelských serverech hledá spolucestovale několik měsíců dopředu. Dnes si tedy můžete s někým začít plánovat cestu například na leden nebo únor 2013. Naopak „last minute“ příspěvků zde najdete málo.
V případě Barbory problém nenastal ve službách cestovatelského portálu, ten oba zájemce svižně propojil a další komunikace byla už jen na nich. Vyměnili si spoustu dlouhých e-mailů, ale nestihli se osobně potkat. To byl nakonec i největší kámen úrazu.
„Kluk, kterého jsem oslovila, reagoval rychle, začali jsme si psát, byl sdílný a slíbil mi, že se sejdeme na letišti v Bangkoku,“ vypráví Barbora.
Když vystoupila z letadla, na letišti nikdo nečekal. Z předchozí konverzace se Barboře ale zdál být spolucestovatel natolik zodpovědný, že podle ní muselo dojít k nějakému nedorozumění. Začala tedy hledat připojení k internetu, aby se ujistila, že jí nepsal. Po necelé hodině se nakonec našli.
„Omlouval se, že do noci pařil a přespal přímo na letišti, ale vybil se mu telefon, takže jsme se nemohli spojit,“ vzpomíná Barbora. První setkání neproběhlo úspěšně, následná komunikace se nevyvíjela o moc lépe.
Příští dva dny se pokoušeli shodnout na plánu cest a vybudovat si vzájemné sympatie nezbytné pro následujících pět týdnů, které spolu měli strávit. Nepovedlo se, neshodli se téměř v ničem, proto se Barbora rozhodla odpojit.
„Jednu noc jsem v Bangkoku probrečela. Byla jsem zklamaná, cestu po Thajsku jsem si představovala úplně jinak, tak jsem se rozhodla pokračovat sama. V naší předchozí komunikaci slíbil, že se ode mě neodtrhne, ani kdybychom se pohádali. Býval by slib dodržel, rozhodnutí odpojit se bylo čistě moje. Ani jeden bychom si cestování neužili, kdybychom pokračovali společně.“
Potom, co se Barbora vydala sama z Bangkoku napříč Thajskem, se podívala na Ko Tao, malý a sporadicky navštěvovaný ostrov, do Chiang Mai, nádherného města s nezapomenutelnou atmosférou, kde se seznámila s mnichy a objížděla památky na kole a do Sukhotai, bývalého hlavního města Thajska, kde jsou k vidění monumentální ruiny.
Když byla možnost, připojila se ke skupince turistů, kteří cestovali stejným směrem - jednou to byli Britové, podruhé Španělé... Zbytek času byla sama se sebou, což si zpětně pochvaluje.
Přestože na cestovatelské portály nezanevřela - pořád jde podle ní o skvělý způsob jak najít parťáka na cesty nebo jen poznat nové lidi se stejnými zájmy - všem zájemcům radí, aby hledali společnost s dostatečným časovým předstihem a domluvili se na osobním setkání ještě před cestou.
Jak se sama přesvědčila, uprostřed džungle na to může být příliš pozdě.
