Zounds! Bledé tváře jsou nepoučitelné. Ufff!
Doba od těch časů utekla nejen kroky Mílovými (opakuji se vědomě, ale nikdo ještě vážně nedocenil, jak skutečně dlouhými kroky Míla chodí, fakt!), ale také oč menšími pro člověka, o to většími pro lidstvo (bohužel), ba co víc, i mnoha pokroky (a sem tam holt i poněkud křivými Kroky Františka Janečka).
Ale ať si doba kráčí, jak chce rychle, pravdy zůstávají stejné, zásady se zásadně nemění, dobro má stále svých šest strun a nejen v pohádkách vítězí nad žezlem ve většině jeho podob. I když – s konci toho minulého i tohoto aktuálního týdne se ukazuje, jak snadno nad lží a nenávistí může zvítězit lež ještě větší a cháska k tomu.
Oněmi časy myslím věky, kdy prériemi kočovali rudoši (dnes koučují premiéry a jiné pohlaváry), snadno uplatitelní ohnivou vodou (dnes na ni lákají své žíznivé voliče, dosud sice chlastem neosleplé, ale i tak evidentně nevidoucí), a kdy bledé tváře byly ještě přirozeně ostražité a nedůvěřivé (to je vlastní i dnešním pistolníkům) o to víc, oč méně dbali na slušnost (i to jim vydrželo) a demokracii, jakkoli se ji šerifové v těch letech snažili deklarovat (marně tehdy jako letos) nejstarší ústavou bílého světa (ten rudý vždy sázel víc na zásah šípem nebo sekerou).
Vinnetou (něco jako reformní rudoch) věděl, proč kromě Kiowů (Tangua by dnes byl skvělým kandidátem sociálních demokratů) nevěřit zejména Komančům: Lstivý Had, který si své válečnické jméno jistě nevydobyl asertivitou a pochopením, usiloval v duchu odkazu svého děda Černého mustanga o Vinnetouův život stejně jako o život Vinnetouova bílého bratra Oldřicha Šetrného (emigranta z Drážďan v budoucí NDR).
Současní Komančové jsou stejně lstiví jako jejich předkové (a stejní budou i jejich zadkové), stejně nepřátelští vůči civilizaci a civilizovanosti (lidská práva polní tráva), a přesto se stále najde dost bledých tváří, které jim naletí a nechají se od nich skalpovat (např. Methanol-akva to přece uměl hnát na ostří nože víc než dobře).
Ti, kteří kdy byli s to zahnat Komanče do věčných lovišť, se většinou nakonec stali stejně jejich oběťmi: Hawkinsovo optimistické „Hihihi!“ již dávno není slyšet, protože Sam byl rudochy (v rámci procesu; a neplést prosím s procesím!) mučen nikoli u kůlu a popraven pod jménem některého ze slavných generálů, verše saského myslivce Heliogabaluse Morfea Edwarda Frankeho zvaného Hobble Frank byly proletářsky překokrhány a tyče Llana Estacada v péči Helmersova chráněnce Bloody Foxe rozmetány revolučními větry, Vinnetou odešel za Mannitouem dřív, než stačil být navržen na Nobelovu cenu za mír, a Old Shatterhand se k stáru zamiloval do dětí a zemřel jako pedofilozof.
Jen ti zdejší Komančové jsou, zdá se, nesmrtelní...
Santera s Rattlerem na vás, šmejdi! Howgh!
