Kreslete to na ubrousky. Marek Douša vzpomíná na zesnulého Vladimíra Jiránka
Kreslete to na ubrousky, to byla rada Vladimíra Jiránka mladým začínajícím kreslířům, kteří tehdy, na začátku devadesátých let, zakládali časopis Sorry a vyšplhali za ním do bytu v Pařížské třídě a on jim kromě profesních rad ještě laskavě zapůjčil francouzské časopisy Harakiri, jež vycházely na konci šedesátých let ve Francii.
Sešli jsme se tenkrát ještě několikrát v restauraci a já si nechal vyprávět o tom řemesle, které jsem chtěl dělat, od člověka, jenž ho uměl nejlíp. Potom jsme se potkávali jenom na stránkách novin a časopisů. On navštěvoval veřejná místa jenom s jistým sebezapřením, špatně slyšel a naslouchátko zesilovalo hluk restaurace k nesnesitelnosti, já jsem opustil Prahu.
Ode dneška je jisté, že už se nepotkáme.
A tak odcházím do hospody, objednám si kafe a rum (Vladimírův vtip: to kafe pro mě a ten rum tomu, kdo ho nejvíc potřebuje, což jsem dneska asi já sám) a k tomu ještě hromadu ubrousků.
Budu si kreslit, ale veselý to asi nebude.
