BLOG PAVLA BENEŠE: Předvánoční brýf
Zadal jsem ve středu svým studentům aktuální úkol: chci, aby vymysleli a vyrobili vánoční dárek pro rodiče nebo prarodiče. Nenechte se ale zmást – nejde tu ani o lidovou školu umění, ani o vánoční besídku. Jde tu i o vás.
Když jsem studenty předvánočně brýfoval, uvědomil jsem si, že dost možná ne pro všechny je už v této fázi úkol splnitelný, a abych zohlednil možnost klidného štědrého večera i v rozvrácené či neúplné rodině, rozšířil jsem cílovou skupinu obdarovaných dvojic na sestru se švagrem, bratra se švagrovou či na tchýni s tchánem. Podstatné v zadání je ale to, že dárek musí být dvojdílný, lišit se obsahem a evidentně reflektovat vztah oněch dvou konkrétních lidí, jimž je určen.
A aby toho nebylo málo, povinnými součástmi řešení a výsledku jsou jak vize případného přijetí dárku zpracovaná ještě před svátky – taková ta potutelná představa předání, ve spektru scénářů od růžovoučkého happy-endu po katastrofický citový karambol, tak audio a video záznamy vlastního předávacího a rozbalovacího aktu, tedy chvíle, na niž se při radosti a schopnosti obdarovat těšíme asi nejvíc.
Už teď se na první lednovou konzultaci, kde si záznamy promítneme, těším, zejména na to, jak konfrontace představy autorů se skutečností jejich rodin dopadne na ostatní studenty.
Já totiž ten pocit při rozmýšlení a navrhování díla určeného konkrétní osobě – a myslím, že mezi tvůrčími jedinci nejsem zdaleka jediný – nejenže velice dobře znám, ale já si jej užívám a nejraději bych vypadl třeba s každou novoročenkou z obálky v rukou toho kterého adresáta, jen abych viděl bezprostřední reakci; tu si, možná často velice naivně, ješitně představuji, poprvé nad první skicou a rozhodně ne naposledy ještě ve chvíli, kdy na obálku lepím známku a píšu adresu.
V tom okamžiku, kdy máte možnost kohokoli pozorovat při reakci na vaši práci, spočívá jedna z elementárních motivací každého tvůrce: zabere to?
Naprostou většinu z více jak kopy dosavadních zadání mí studenti (Vizuální design, FUD UJEP) dosud vyřešili zcela bez úcty k příležitosti a okolnostem, a nebojím se, že zrovna v tomhle případě by měli důvody nechat se čímkoli svazovat. Ovšem ta představa, jak natáčejí rozpaky obdarovaného páru, zatímco zní koledy a všichni chtějí být tak trochu naměkko… ta šimrá!
Upřímně řečeno, nejvíc mě zajímá, jak byste stejný úkol řešili vy, protože jejich řešení uvidím a zažiji. Ještě víc mne ale zajímá to, jak přesně byste se trefili, a úplně nejvíc mě interesuje, jestli tu finální scénu nakonec natočíte. Tak to jsem fakt zvědav!
