Steve Fisher, Američan v Praze: Okamžitě si ukliď pokoj, seržante!

(Do you want to read this article in English? Use this link.)

V útočné pušce M16A4 seržanta Rocka nezbyl už ani jediný náboj, a tak mu k závěrečnému útoku na zbývající živou sílu nepřítele zůstala jen pistole Glock 18 a nůž. Z týmu zbývala jednomu vojákovi už jen polovina zásobníku v jeho kulometu RPK, další měl ve svém samopalu UMP45 už jen 14 dávek střeliva, třetímu zbývaly v jeho odstřelovací pušce SV-98 dávky jen dvě.

Jejich poslední nadějí, jak překonat odpor početnějšího nepřítele, byl přenosný protiletadlový raketový komplet FIM-92 Stinger, jejž se jim podařilo donést až sem. Pravda, tenhle přenosný raketový komplet je určen k sestřelování nízkoletících letadel a helikoptér, ale seržantu Rockovi něco říkalo, že by se raketa mohla hodit, až budou chtít kulometnou věž nepřítele rozstřílet na kaši.

Avšak momentálně to byla úplně jiná kašovitá hmota, která dělala seržantu Rockovi tak těžkou hlavu. Před chvilkou, právě když si v hlavě probíral zbývající palebnou sílu své jednotky, v rádiu jeho desátníka to najednou zachrastilo a přišla zpráva.

„Co se děje?“ vyštěkl tlumeně seržant Rock.
„Velitelství, seržo,“ odpověděl desátník.
„Co zas, k čertu, chtěj’?“
„Chtěj’ vědět, jestli nemáte hlad.“
„Jestli jsem hladovej!?“ vyjekl seržant Rock. „Ježíšmarjá! Řekněte jim, proboha, že ne. Voni snad nevědi, že jsme zrovna v akci?“
„Ptaj’ se, jestli si dáte pudink.“
„Pudink?! Copak se, do prdele, všichni … a no tak jo, řekněte jim, že jo. Jinak nás budou furt votravovat. A desátníku?“
„Co je, seržo?“
„Řekněte jim, ať mi tam nezapomenou dát i šlehačku.“
„Provedu,“ odpověděl desátník. Ale dřív, než mohl předat rozkaz seržanta Rocka, jeho helma na temeni explodovala, všude kolem stříkala krev a radista padl k zemi.

Seržant Rock se bleskurychle otočil vlevo a pár kroků od sebe zahlédl vojáka, jak míří puškou AK-74M přímo na něj. Seržant Rock se hbitě skrčil, vytáhl svůj glock a vpálil dvě dávky nepříteli do čela.

Pak se zdvihl, obrátil se a pohlédl na tělo zastřeleného desátníka, jehož bezvládná ruka stále ještě svírala mikrofon. Seržant Rock se shýbl, popadl rádiovou stanici a zařval do mikrofonu, „Doufám, že jste teď spokojený, k sakru! Kvůli vám tu mám mrtvýho chlápka. Co? Néé, žádnej úkol nemám! Už jsem říkal, že ho mám hotovej. Cože? Myslíte to vážně? Teď mám přestat? Ale já jsem už nachystanej prorazit poslední nepřátelskou obrannou linii! Víte, kolik hodin mi to trvalo, než jsem …“

V rádiu se s praskotem ozvala rázná reakce.
„Jo, jasně, slibuju. Uklidím si pokoj, jakmile skončím. Ještě pět minut. Prosím?!“

Rádiové spojení utichlo. Seržant Rock se s úlevou nadechl, pak se otočil k posledním dvěma členům své jednotky; v jeho hlase se znovu ozval velitel.

„Chlapi,“ oslovil je. „Vím, že to zní bláznivě, ale máme jen pět minut na obsazení téhle kóty a na zničení veškeré živé síly nepřítele. Nemáme jinou možnost. Rozkazy shora. Na velitelství nemaj’ ani ponětí, proti čemu tady stojíme. Chtěj’, aby tahle akce skončila co nejdřív, aby splnili ten svůj zatracenej harmonogram, co si vymyslel nějakej zelenej ­ouřada.“

Seržant Rock se nadechl a v duchu probíral možnosti své jednotky přežít nastávající útok. Tuhle akci už prodělal nejmíň desetkrát, se stejným nepřítelem, ve stejný pevnosti. Neodvažoval se svým mužům říct, co už sám podvědomě tušil – že se jim rozkaz splnit zase nepodaří. Na level 12 se zase nedostanou. Tentokrát ne.

„Tak fajn, zapálíme tuhle prskavku,“ zažertoval seržant Rock a vsadil si raketový komplet Stinger do ramene. Podíval se hledáčkem a zamířil na kulometnou věž protivníka. V mysli se mu vybavil následný dopad střely a exploze. Věděl, že pak budou všude kolem létat kusy lidských těl, všude potoky krve a vzduch se naplní nesnesitelným pachem smrti.

Dokonce měl pocit, že už cosi začíná cítit. Pak si uvědomil, že je to jen závan vůně maminčiny vynikající sekané, který pronikal z kuchyně do jeho pokojíku.