Boss a Žito navštívili Prahu. Svět může skončit!
Události, fenomény a trapasy, které v roce 2012 zaujaly kulturní rubriku toho časopisu.
Boss v Praze. I majitelé slávistických permanentek museli uznat, že rozhodně nejlepší zápas letošní sezóny v Edenu odehrál Bruce Springsteen. Boss, který v Česku vystoupil úplně poprvé. Čtyři hodiny absolutní rokenrolové energie a nadšený stadión, jenž ji sdílel.
Trest za semafory. Jedním z hrdinů letošního roku je také Roman Týc, protože si za svoji „semaforovou etudu“ šel na měsíc sednout na Pankrác. Mohl se z toho nějak vykroutit, ale nakonec trest přijal. Kdo takový zápis do svého životopisu (rozuměj: CV) ze současných umělců má? No nikdo.
Národní galerie na cestě do pekla. Generální ředitel Národní galerie Vladimír Rösel už má za sebou osmnáct měsíců šéfování, ale ještě mu na ministerstvu kultury neschválili koncepci, a tak nikdo neví, kam klíčová česká instituce směřuje. Zřejmě do zapomnění...
Květy, Zrní a Žito na scéně. V rámci „umělecky hodnotné“ hudby se letos v Česku prosadily výrazně kapely Květy a Zrní. Obě se silnou, osobitou hudbou a názvy, jež ukazují, že i když kapelu pojmenujete jednoduchým rurálním způsobem, lidé vám budou mít tendenci tak nějak víc věřit. (Sem si vložte vlastní vtip na téma kapel jako Křoví nebo Kurník, které se nejspíše příští rok objeví.) Smolně ale trend pochopil i Daniel Landa, takže Žito už je zabrané.
Hobit za očekáváním. Přestože se nám Peter Jackson snažil od začátku roku vsugerovat, že událostí letoška je Hobit, není tomu tak – jak ukázala nedávná premiéra, režisérovy nadšenecké videoblogy ze zákulisí jsou nakonec to nejzáživnější, co z jeho mnohaleté snahy vzešlo. Hobit navíc zopakoval vzorec, jenž se stal pro filmový trh roku 2012 příznačným: frustrace z nenaplněného očekávání totiž poznamenala i uvedení dalších „zaručených“ hitů, Scottovým Prometheem počínaje, Piráty z Karibiku konče.
Márquez končí. Stařecká demence ukončila literární kariéru jednoho z největších žijících autorů, Gabriela Garcíi Márqueze. Alespoň to v červenci tvrdil jeho bratr; zprávu ovšem zveřejnil i deník Guardian a BBC.
Dva nula: filmařský bobřík odvahy. Dvacet osm kamer zahleděných nikoli na hřiště, ale do hlediště, na vybrané aktéry fotbalového zápasu – fanoušky, televizní komentátory a pořadatele. Jejich reakce nepřetržitě zachycují připevněné mikroporty. Výsledkem je pozoruhodný dokument Tomáše Bojara a Pavla Abraháma Dva nula – jednak hořkou zprávou o nás, jednak technickým a lidským nasazením a neutuchající silou víry v něco, co vůbec nemuselo dopadnout, protože to nikdy nikdo předtím nezkusil.
Nápad Amandy Palmerové. Úspěch Amandy Palmerové při fanouškovském dotování jejího alba přes systém Kickstarter pak dal lidem z hudební branže pravidelnou každoroční dávku optimismu, že už se konečně našel nový model placení hudby. Optimismus podobného charakteru většinou vydrží docela dlouho – tentokrát to bude asi do doby, než příští rok přijde nový technologický systém, který už na rozdíl od Kickstarteru (jenž do té doby zastará a přestane generovat peníze i optimismus) celou věc vyřeší už fakt ale jako doopravdy. Jakože tentokrát už určitě. Na pár měsíců.
Střelba do diváků. Jestli filmový svět zažil nějaký šok, bylo to právě v souvislosti s netopýřím mužem. Bohužel se o to nezasloužil Nolanův snímek Temný rytíř povstal, nýbrž tragédie na jedné z jeho premiér: střelba denverského maniaka v zaplněném kině poznamenala jeho přijetí i tržby a v neposlední řadě také kinematografické dějiny.
Kaplického Ferrari. V italské Modeně existuje od jara Muzeum Enza Ferrariho, které navrhl Jan Kaplický. Je to krásný „barák“, kvůli němuž člověk rád jede tisíc kilometrů na jih, jen aby ho uviděl. Věčná škoda, že Kaplický nedostal takovou šanci v Česku.
Další kulturní fenomény a trapasy najdete ve vánočním dvojčísle Reflexu, které vyšlo 20. prosince 2012.
