Dárková lavina pro „vytuněná“ mimina: Jak české matky utrácejí za své spratky
Žena na mateřské nebo těsně před ní je přes svůj dočasně omezený finanční příjem báječným typem spotřebitele, ze kterého se radují nejen výrobci plen, kočárků, autosedaček, dětských umělých výživ a příkrmů, plyšových zrůdiček a jiných lapačů prachu.
Na dětech se totiž nešetří, jeden by si to pak mohl vyčítat, až se nevyvedou, a těhotenská/mateřská hormonální hladinka často podnítí nákup naprostých zbytečností, pořízených v momentě, kdy mozek jede na autopilota pod taktovkou blaženého pocitu štěstí z novorozeněte nebo v očekávání jeho brzkého příchodu.
V mimibyznyse se točí miliardy korun, a navíc je zajištěn stálý přísun nakupujících – v Česku každoročně spatří světlo světa kolem 110 000 novorozenců, přičemž za každého z nich mohou rodiče v libovolném roce jeho života utratit vyšší desítky tisíc korun. A zhusta to dělají. Mít nejkrásněji oblečené dítě na pískovišti je sen mnohem snáze splnitelný než ten o šéfovském křesle, které se čerstvým matkám s každým odkojeným dnem vzdaluje spolu s myšlenkami na profesní kariéru.
Když redaktoři ekonomického deníku E15 počítali v létě 2012 nutné náklady na miminko, ještě než se vůbec nadechne, došli k částce převyšující 24 000 Kč. To máme kočárkovou „trojkombinaci“ i s první autosedačkou za 10 000 korun, postýlku, peřinky, plínky do zásoby, povlečení, oblečení… Zajímavé je, že spotřebitelské chování rodičů kojenců, batolat a těch nejmenších dětí přes atraktivitu této skupiny konzumentů na malém českém trhu nikdo nemonitoruje – přesná data o nákupech zboží určeného malým dětem nemá ani Český statistický úřad, ani Výzkumný ústav práce a sociálních věcí, ani agentury pro výzkum trhu.
Pro článek o „mimibyznyse“ (vyjde zítra, tedy 3. ledna, v prvním novoročním čísle Reflexu) jsme tedy pročítali webová „mateřská“ diskusní fóra, konzultovali s dětskou psycholožkou, pediatričkou a odborníky na kojení a sebrali osm řízených rozhovorů s matkami různých sociologických charakteristik, které se buď rozhodly nasednout na spotřební kolotoč, nebo se z nich staly frekventantky „sekáčů“ a internetových burz oblečení, obíhající kamarádky a dědící vše od kolíbky po školní tašku.
Jak ušetřit na miminu, aby ho to nebolelo? „Mateřské grémium Reflexu“ se shodlo na tom, že nejvíc peněz sežerou jednorázové pleny (používání textilních plen od samého začátku přinese více než desetitisícovou úsporu), umělé dětské výživy (útrata za „práškové mléko“ se pohybuje mezi 600–3500 Kč měsíčně v závislosti na stáří a apetitu dítěte i na značce produktu, a proto je dobré kojit, dokud to jde), vybavení typu kočárky, nosítka, postýlky, sterilizátory, elektronické chůvy atd. (dědit a půjčovat, jak jen to je možné), průmyslově vyrobené příkrmy (domácí strava je domácí strava), oblečení (nač kupovat desatero nových značkových dupaček, když z nich škvrně za měsíc vyroste a když by patery bohatě stačily) a hračky (nepořizovat zbytečné lapače prachu typu plyšáci a soustředit se na didaktickou funkci hraček, her i knížek).
Dovolte mi odbočku – zrovna včera běžel v televizi desátý díl první série Sexu ve městě, v němž se tentokrát řešil „baby shower“, vedle valentýna a Dne díkůvzdání jedna z nejoblíbenějších amerických konzumních orgií. Při „baby showeru“ se pro většinou ještě nenarozené dítě uspořádá párty, jejímž hlavním účelem je sesbírání zpravidla nesmyslných a nevhodných věcných darů pro nenarozené dítě.
Já se za oceánem osobně účastnila jediného takového spotřebního večírku. „Eko matka“ odhodlaná kojit co nejdéle a používat látkové plínky při té příležitosti dostala od příbuzných a přátel tolik balíků „pampersek“ a tolik výhodných balení „sunarů“, že se musela jít ze svého vzteku vyplakat do ložnice.
My Češi jsme se zatím k materialismu „baby showerů“ nepropracovali, ale koneckonců jsme před týdnem všichni zažili Vánoce a dostali mailem od sestřenic a kamarádek fotografie nazdobené umělé jedle zavalené balíčky, mezi nimiž trůní dvouleté mrně a majetnicky rve papíry a stuhy z půltuctu mikin a plastových motorek rozličných velikostí. Hnus, řekl by bezdětný racionální muž. Rozkošné, rozplývala by se „těhulka“, „snažilka“ nebo „matka obecná“.
Pokud si v otázce obdarovávání či investování do tříletého a mladšího dítěte nejste jisti, otevřete zítřejší Reflex. Ačkoli receptů na co nejracionálnější a nejvýhodnější nakupování dětského zboží existuje zřejmě tolik, kolik je rodičů malých dětí.
