Tříkrálový projev prezidenta (koncept)
Vážení spoluobčané,
dovolte, abych vám z Pražského hradu v šestý den roku 2013 jako každou chvíli ztrpčil život a trochu vás nasral, jak už mi to celé uplynulé desetiletí v této funkci dělá dobře.
Ani ne před týdnem jsem vám ze své pracovny – se zcela výjimečným pocitem nejen proto, že je opět zaplněna kamerami, technikou a televizními pracovníky – popřál zdraví a štěstí v osobním životě a naší zemi tolik potřebnou svornost občanů.
Rovněž jsem vás varoval před různými našeptávači špatných nálad a namyšlenými samozvanými spasiteli, kterým o skutečné zlepšení života ve vaší zemi nejde.
Dejte si na ně pozor. Jde nám o zvyšování neklidu a o zpochybňování vašeho demokratického politického systému. Drtivá většina z vás si, na rozdíl od nás, parlamentní demokracie velmi váží a mezi vámi ještě bohužel žijí i ti, kteří pro demokracii a naši republiku nasazovali své životy.
Když jsem začínal prezidentovat, měly souboje mezi vládou a opozicí rozměr v demokratickém světě obvyklý. Stejně tomu bylo i s mírou spokojenosti či nespokojenosti občanů. Byla taková, jaká bývá v každé svobodné zemi, kde radost a spokojenost nemají nic společného se spokojeností vládnoucí garnitury.
Dnes je situace lepší. Mezi mnou a vámi je vykopán dostatečně hluboký a stále více se rozšiřující příkop a míra individuální nespokojenosti a občanského vzdoru se mě netýkají. To jsou fakta stejně nepopiratelná jako to, co vám říkají novoročenky.
Nedošlo k tomu náhodou. Nedokážete táhnout za jeden provaz. Hledáte ta nejsnadnější a krátkodobě líbivá řešení. Závidíte mi. Nevěříte mi.
Jako houby po dešti mezi vámi rostou navýsost okultistické, řešení nepřinášející iniciativy, které si vystačí s lacinou a většinou jen povrchní filozofií, že se člověk vyvinul z opice. Neklid mezi vás vnáší i evropská duhová iniciativa, se zcela neúnosným počtem pro naši maličkost požadovaných papírečků a razíteček.
Příčiny toho všeho hledejte ve vašem myšlení, ve ztrátě respektu k nepoctivé práci, v nesmyslné adoraci kulturnosti i chování vás samotných i světa kolem vás, v nekritické neúctě k vrchnosti, její okázalosti a líbivým gestům a ve ztrátě povahy tyto jevy ignorovat stejně jako kritiku, ataky a tak dál.
Nezapomínejte na to, co bylo tak důležité v každé obtížnější době: udržení vaší soudržnosti s autoritou a pocitu spoluodpovědnosti za ostatní: uvnitř bank, uvnitř heren, uvnitř dozorčích rad. V rychle se měnícím světě žádnou větší jistotu než tuhle neznám.
Uskutečnit změnu nebude naštěstí snadné. Skutečnou změnu mohou přinést jen věci daleko zásadnější, než jsou demokracie nebo nějaká úcta – návrat ke starým dobrým trikům, zlozvykům, ale i špinavostem, které pod heslem modernosti a pokroku tak nezodpovědně znevažujete a opouštíte tím, že místo mého notorického kamaráda volíte Karla.
Na Nový rok si dáváme předsevzetí. Dejte si každý za sebe alespoň toto jedno a udělejte každý den něco malého pro to, aby nezůstal na kameni kámen, jako jsem se o to snažil posledních deset let já.
Vážení spoluobčané, před týdnem uplynulo 20 let od chvíle, kdy se na mapě světa objevila samostatná Česká republika. Proto jsem se rozhodl při příležitosti tohoto výročí vyhlásit dílčí amnestii a pro vaše blaho jsem vrátil do občanského života pár svých kámošů a kmotrů, kteří vědí nejlépe, jak táhnout za jeden provaz. Nehledají ta nejsnadnější a krátkodobě líbivá řešení, oni je znají. Nezávidí jeden druhému, všichni mají dost. Věří si, protože jim věřím já. Byť jsou jen malou menšinou, jsou na rozdíl od vlády sourodí a stabilní. Jistota desetinásobku z každé zlodějny se jim vyplácí.
Chtějí věřit, že se uzavřela jedna kapitola jejich životů a že ta příští bude opět mnohem lepší než ta předchozí. Tato naděje je potřebná. Začít nový rok s novým fíglem a s novou sviňárnou je lepší než přispívat k šíření dobré nálady.
Dovolte mi, abych vám jako prezident této republiky z tohoto místa už nikdy nepřál úspěšný a dobrý rok!
