Hello všichni! Vymazlená nazdarčíča Hello Kitty si na nás brousí dráp
Není nic špatného na tom, že máte ten všudypřítomný obrázek japonské micinky rádi. Prý to nevadí, ani když jste čtyřicetiletý heterosexuální chlap – mezi těmi více než dvanácti miliony čistých duší, které Hello Kitty „lajkují“ na Facebooku, určitě bude pěkných pár set tisíc mužů s pochopením pro malé, něžné, růžovo-bílé zviřátko.
Ksichtík sněhobílé kočičky už skoro čtyřicet let okupuje dětské dupačky, směje se z víček od jogurtů i z pouzder na laptopy, z trupů asijských airbusů, ze značkových kabelek a v posledních letech i z pánských boxerek. Roku 2008 se Hello Kitty objevila zhruba na 50 000 různých předmětů, které se prodávaly v šedesáti zemích světa, a zdaleka ne všichni z nás mohou odpřisáhnout, že nikdy nevlastnili nebo nezkonzumovali cokoli ozdobeného jejím logem.
Copyright na kočičku si chtěl v době její největší slávy za 5,6 miliard USD údajně koupit i sám Bill Gates – a my HELLO KITTY v Reflexu, který vychází ve čtvrtek 17. ledna, věnujeme článek v rubrice Causa.
Když byznysmen Šintaró Cudži, majitel japonské firmy Sanrio, která začínala s prodejem spotřebního zboží typu sandály, s tehdy osmadvacetiletou designérkou Júko Šimizuovou začali v první půli sedmdesátých let v tokijském sídle společnosti uvažovat o novém maskotkovi, který by šel dobře na odbyt, věděli, že ve světě hraček, dětí a zdobnosti se dlouhodobě nejlíp prodávají pejsci, kočičky a méďové.
Medvídka už firma Sanrio v portfoliu měla, stejně jako licenci na japonské prodeje Snoopyho. Rozhodli se tedy pro kočku – avšak zároveň chtěli něco zcela nového, japonského, ale přitom globálně srozumitelného, něco bez kulturních bariér, něco na první pohled evokující přátelství. Něco jako symbol štěstí maneki-neko – to je ta zlatá nebo bílá porcelánová kočka, co na vás po celém světě mává z výloh čínských restaurací, ačkoli je původem japonská...
Typická japonská bobtailka Hello Kitty tedy v březnu roku 1975 putovala na plastovou dívčí peněženku prodávanou v Japonsku a od roku 1976 i v USA. Obrázek měl původně lákat hlavně malé holčičky, ale někdy na přelomu milénia se jím pod vlivem celebrití mňau-mánie nakazily i jejich starší sestry a maminky.
Dnes je Hello Kitty úspěšná v západním světě, ale i v domácím prostředí posedlém maskoty – firma Character Databank ocenila pro rok 2011 obrat japonského trhu s fiktivními animovanými postavičkami na neskutečných 20,5 miliard USD. Kolem této hodnoty se ostatně, krize nekrize, obrat pohyboval celou minulou dekádu.
Nejvíc v prodeji předmětů i franšíz bodoval nám takřka neznámý, avšak na asijském trhu zbožňovaný koblížek Anpanman (známý z manga komiksu a už čtvrt století kontinuálně vysílaného televizního seriálu), na záda mu dýchala kapesní monstříčka Pokémoni, následoval překvapivě americký Mickey Mouse z Disneyho stáje a na čtvrtém místě skončila celosvětově oblíbená Hello Kitty, která provází děti televizními seriály (spíše neúspěšnými), zábavními parky (Japonci se v Hello Kitty parcích velmi rádi žení a vdávají), juká z obalů bonbónů, čokolád a ze stránek diářů, a má v tchajwanském městě Juanlin dokonce vlastní Hello Kitty porodnici.
Při pohledu na porodníkovu micinkovou uniformu, na kočky na stěnách, povlacích i v koupelnách se prý kontrakce prodýchávají mnohem snáz... Někomu pak křeče v oblasti břišní navozuje právě roztomilá, mazlivá, prázdná konzumní schránka Hello Kitty. Jak jste na tom vy?
