Jsem hloupej, blonďatej gay. Jak někdejší dětský génius vydělává natáčením videí pro Google

„Ahoj, já jsem hrozně moc zlobil, strašně, strašně moc. A čekám, že přijde nějaký strážník a nasadí mi pouta a použije na mě svůj obušek,“ říká afektovaně mladý kluk na videu. Svou etudu rozvíjí dál – má dvojsmyslné sexuální narážky a tak strašně skuhrá, že diváka zavalí pocit mimořádné trapnosti. Přesto má klip tři sta tisíc zhlédnutí. Jeho hlavní postavou je Jan Zelenka. Zřejmě frustrovaný exhibicionista říkající si o pozornost, napadne každého. Jenže tenhle kluk byl před devíti lety hlavním hrdinou jednoho z dílů dokumentárního seriálu České televize Nehasit, hořím, který představoval geniální děti s velkým nadáním a velkou budoucností.

„Honza je dítě ze zkumavky. Rumunské malířce Lilianě se narodil ve čtyřiceti. Mimořádně inteligentní a zvídavý syn potvrzuje pravidlo, že děti narozené v pozdním věku matky i otce mohou být dementní, nebo naopak výjimečné. Devítiletý Honza je naštěstí tou ,druhou variantou‘. Pro mámu se stal radostí, ale i starostí a úzkostí. Od chvíle, kdy se narodil, svou tvorbu odsunula na druhou kolej a milovanému synovi se věnuje 24 hodin denně.“ Tak popisuje onen díl z cyklu Nehasit, hořím anotace webového archívu České televize. Níže v diskusích se navíc lze dočíst, že Honzova maminka po natáčení zemřela. Když divák vzápětí zhlédne jedno z videí, jež Honza dává na YouTube nyní, všechny kontury bizarního příběhu má před očima.

Z malého kluka trávícího život v encyklopediích a po muzeích se stal afektovaný mladý muž okatě prezentující svoji homosexuální orientaci prostřednictvím video­blogu. Smrt maminky ho zřejmě osudově zasáhla a my máme před sebou skutečně tragický případ zahozeného potenciálu malého génia. Režisérka dokumentu Hana Pinkavová svým příspěvkem v diskusi na webu České televize tuto představu jen potvrzuje. „Zdravím všechny, které současný Jan Zelenka provokuje. Patřím k nim také a jsem zděšená, jak se teď prezentuje. Poznala jsem Honzu, když mu bylo 11 let, doslova hořel po poznání, měl velké znalosti z historie a vědy, díky mámě-malířce, jež bohužel zemřela rok po natáčení, byl obklopen krásou a láskou.“ Chudák kluk, co se to s ním stalo?

CHYTRÁK CHUDÁKEM?

Ano, něco se stalo, ale všechno bylo trochu jinak, než se zdá. „Česká televize točila dokumentární seriál o malých roztomilých dětech, které jsou neobyčejně nadané, asi aby se na to dívaly ženské a měly potřebu rodit. Zúčastnil jsem se konkursu, a protože jsem měl dobrou paměť, napsal se scénář, který jsem se učil a říkal před kamerou. To, že jsem tam byl prezentovaný jako geniální dítě, bylo vykonstruované. Ve skutečnosti trvala příprava na natáčení dva roky. Neříkám, že jsem se vůbec nezajímal o čtení a vědu, ale bylo to celé značně přikrášlené. Zajímal jsem se o dějepis v rámci normálu,“ říká Honza Zelenka.

„Je schopný velmi fundovaně vyprávět o historických památkách Prahy. O Pražském hradě, Vyšehradu a Starém Městě dokáže vyprávět možná líp než kdejaký kunsthistorik. Na Karlově mostě zná každou sochu a snad i historii jednotlivých kamenů. Zařazuje příběhy do dějinných souvislostí. Sbírá a kupuje relikvie, čte encyklopedie a vše, kde by se mohl dopátrat dalších podrobností. Ve třídě se většinou nudí, protože je ve svých znalostech dál než spolužáci a často možná i kantoři. Mnozí ho považují za génia a blázna zároveň. Nejvíc Honzu trápí, že nemůže najít kamaráda,“ píše se dál v charakteristice televizního dokumentu. „Když se tam prezentovalo, že se ve škole nudím, protože toho vím víc než spolužáci a mnohdy i víc než učitelé, bylo to jinak. Měl jsem poruchu soustředění,“ vysvětluje Honza.

Karel Janeček: Těším se na Zemana a Klause dám k soudu!

Zprávy

„Do Nehasit, hořím se vyhlásil konkurs, máma mě tam přihlásila, protože potřebovala peníze, ale to nevěděla, do čeho se pouští. Také není pravda, že se kvůli mně máma vzdala kariéry, pracovala před i po natáčení pořád stejně. A mimochodem, zemřela ne rok po natáčení, ale až v roce 2009.“

I v dokumentu opakovanou informaci, že je vymodleným dítětem vyrůstajícím bez otce, Honza rozporuje. „Žiju se svým otcem, bydlíme spolu, i tehdy, v době natáčení. Jsem sice dítě ze zkumavky, ale ne vymodlené. Naši byli v době natáčení spolu a otec si jen nepřál tam vystupovat,“ vypráví Honza. „Máma si tehdy myslela, že budu působit jako chytrej člověk, že budu mít dveře otevřený a pomůže mi to ve studiu.“ Nakonec mělo natáčení na Honzův život úplně jiný dopad.

Ačkoliv ho nyní uživatelé YouTube znají jako podivného exhibicionistu, který zoufale zakrývá ztracený potenciál z dětství, je to možná naopak. „Ten dokument mě neukazuje takového, jaký doopravdy jsem, a dokonce ani takového, jaký jsem byl. Samozřejmě že mi to ovlivnilo život, děti mě pak ve škole nechápaly, tak trochu mě vyčlenily, a tak jsem se uzavřel hodně do sebe. Hlavně jsem nechtěl, aby mě lidi neviděli jinak, než do­opravdy jsem. Nakonec jsem musel přestoupit na jinou školu. Když lidi dneska vidí moje videa, sprásknou ruce: Panebože, takovej chytrej kluk, co se to s ním stalo? Ale to tehdy, to jsem nebyl já. Proto jsem pyšný na to, co dělám dnes, protože to je mé osobnosti mnohem blíž. Ale to nikdo dlouho nevěděl, o natáčení jsem nesměl několik let mluvit nebo uveřejňovat, jak se dokument vytvářel.“

JÍT DO EXTRÉMU

„Dokument o Honzíku Zelenkovi zachycuje nejenom jeho posedlost historií, ale také přibližuje častý problém těchto mimořádně nadaných dětí, jež nejsou schopné existovat v kolektivu průměrných. Čas samozřejmě ukáže, jak Honzík se svými mimořádnými schopnostmi i povahou naloží.“ Režisérka Pinkavová však odmítá, že by s Honzovou osobností bylo jakkoliv manipulováno, že se jelo po­dle předem připraveného scénáře. „Natáčení předcházela dost dlouhá příprava. To, jak se vyvíjí jeho životní cesta po smrti mámy, je smutné, možná to je nějaký vzdor, možná samota. Kdo ví, možná i okolí, kde nejsou pozitivní vzory. Stále věřím, že se Honza zase najde, že se v něm znovu probudí touha po poznávání, touha něco pozitivního dokázat,“ říká k tomu režisérka.

Honza se dost možná našel, jen to většina lidí není schopna skousnout. S nápadem točit videa na YouTube přišel Jan Zelenka v roce 2009. Ač je homosexuálně orientovaný, ten „vykroucený, afektovaný, ukňouraný gay“ Zelenka z jeho videí je role. Honza záměrně žene svůj projev do extrému. „To, co dělám já, je parodie. Hraju roli, ale samozřejmě se to zakládá na pravdě. Přeháním to, jsem afektovaný, ale je to mnohem blíž k mému já než to, co bylo v dokumentu Nehasit, hořím,“ vysvětluje. „Důležité totiž je vyvolat v divákovi zmatení a emoce. Říct upřímně, jak to mám, to by nikoho nebavilo. Člověk je musí nechat, aby si na to názor vytvořili sami. Oni nechtějí slyšet tvůj názor. Někdo je dobrej zpěvák nebo politik, já jsem dobrej v tom, že jsem hloupej blonďatej gay, kterej je neskutečně afektovanej.“

Ať vědomě, či nevědomě, Honza pomocí svých videí možná vytváří podobnou virtuální realitu, jakou před lety vytvořila režisérka Pinkavová v dokumentu Nehasit, hořím. Čeho tím chce Honza docílit? „Videa jsem začal dělat proto, že tahle společnost působí heterostandardně. Chtěl jsem dokázat, že ať je člověk jakýkoliv – afektovaný, gay, homosexuální, heterosexuální, trans tender – je to jedno. Rozhodně se nemá bát vyjít s tím ven, nemá se za sebe stydět. Kdybych vystupoval ve videích normálně, nevyvolám žádnou diskusi. Tím, že jdu do extrému, lidé mě znají a mluví o mně a o to mi šlo.“

BUDOUCNOST JE NA YOUTUBE

V jednom se Hana Pinkavová nespletla. Označila Honzu za narcistního a svým způsobem neovladatelného. Parodováním a upozorňováním na sebe diskusi zjevně vyvolává, otázkou je, jestli tím na gaye vrhá dobré světlo. „Samozřejmě že mě spousta lidí za ta videa nenávidí. Ale názory irelevantních lidí jsou pro mě irelevantní. Jsem populární, lidé mě poznávají na ulici, jsou milí, nikdo nemá chuť mě zmlátit. A navíc si těmi videi vlastně docela dobře vydělávám.“

Honza má vlastního manažera a smlouvu s Googlem, který mu za každé kliknutí na jeho video posílá peníze. Počet zhlédnutí se pohybuje okolo čtyř miliónů – jeho exhibice na YouTube kanálu jsou velice slušným přivýdělkem ke studiu na střední škole. V budoucnu by v nich Honza rád pokračoval a víc se angažoval v osvětě ohledně homosexuality. Leckdo si po zhlédnutí jeho videí znechuceně odplivne a označí ho za blázna, ale Honza jen využívá mystifikace, jejíž pomocí se snaží sundat ze sebe nálepku malého geniálního kluka, který si pokazil život.

K něčemu tedy vlastně Honzovo vystoupení v Nehasit, hořím bylo. Dokument, jejž vnímá jako značně přibarvený, ho dohnal k tomu, aby ukázal světu, jak to s ním je doopravdy. „Vidíš, takhle jsem nad tím nikdy nepřemýšlel,“ přiznává, zatímco si s manažerem domlouvá vystoupení v gay klubu Diamond.

Muži, kteří ze sebe dobrovolně dělají zrůdy: Když jsou svaly větší než rozum

Zajímavosti