MAREK DOUŠA: Všichni moji prezidenti
Vlastně jsem měl asi jenom jednoho. Havla. Trochu pil, byl maličko na holky a psal poněkud nesrozumitelné texty. Prostě normální člověk jako vy nebo já.
Když jsem se narodil, byl prezidentem Novotný na kterého nemám ale vzpomínku ani jednu.
Pamatuju si situaci když se po něm stal prezidentem generál Svoboda. V televizi skandovali Dubček -- svoboda! Dubček -- svoboda!! Což bylo skvělé heslo, že Svoboda je s velkým S mi došlo až po letech.
Jinak si taky nevybavuju nic pozoruhodného. Vlastně jsem ho jednou kreslil, když jsme po revoluci měli pocit, že bychom měli také vztyčit sochu svobody.
Napsáno takhle za sebou bych řekl, že se mi vybavila ta dětská vzpomínka.
Husák
Husák na hradě seděl v mých nejlepších letech puberty a postpuberty, byl mi u prdele neboť jsem měl úplně jiné starosti.
Jo, kromě toho protivného akné jsem asi nejlepší časy zažil za Husáka. To jsou paradoxy.
froťákem nohy třu si/celý svět se mi hnusí/knoflíkem televize votočim/
Václav Havel. No jo.
Když se stěhoval na hrad, psal jsem mu otevřený dopis Inzerát na dům, ve kterém bych chtěl bydlet. Pouštěl ten kvartýr na nábřeží, já přespával v nonstopbarech a tak bych býval nějakou střechu nad hlavou vzal. Ale houby.
Jinak byl ale roztomilej do chvíle, kdy se nechal znovu a znovu a znovu volit.
I tenkrát jsem mu psal. Václave nech toho, tahle země si tě nezaslouží. Nech ty týpky z politiky ať si najdou jinýho.
Nedal na mě, možná už tenkrát komunikoval spíš s vesmírem než s pozemšťany.
A tak přišel Klaus. Profesor Pružinský. Kikina.
Umím ho nakreslit jedním tahem i o půlnoci, s bradičkou nahoru.
Nemám ho rád, nemám ho nerad. Zatímco Havel komunikoval s vesmírem, byl to alespoň stejný vesmír, který jsem s ním mohl sdílet. Klausův je někde úplně jinde. A nemám potřebu ho hledat.
A teď nastupuje Miloš.
Když se účastnil své první volby a psali to v novinách, četl jsem to v tramvaji (asi číslo sedmnáct) s výhledem na hrad a pocítil jsem skutečnou fyzickou nevolnost.
Když kandidoval teď, můj zdravotní stav se nijak nezměnil.
Jsem starý a okoralý.
Můj hlas, stejně jako téměř vždycky ve volbách, propadl.
Ale nežehrám.
Mám to teď podobně jako s tím Husákem. Akorát mám míň beďarů.
