Reportáž z jihlavské ponorky. Redaktor Reflexu se vydal na místo vraždy patnáctileté Petry
Počátkem loňského prosince si Jakub Doli Doležal změnil svůj profilový obrázek na Facebooku. Byl to černý nápis na bílém podkladě: „Smazáno! Protože uživatel vypadá jako kokot.“ A pod ním třiatřicet komentářů. Pět z nich napsala dívka vystupující na sociální síti jako Peťulák Vondráková, která si na svém profilu za jméno do závorky připsala přezdívku Petruňáček Diliňáček. Kromě fotky vévodí jejímu profilu moto, z něhož dnes mrazí: Víš, co se stane na konci? Začneš vzpomínat na začátek.
Pod fotkou „Doliho“ Doležala s ním „Peťulák“ Vondráková přesně 23. prosince 2012, zahájila následující dialog doplněný řadou pro teenagery tak typických smajlíků:
Peťulák: Nezkoušej :DD
Doli: Nezkouším :D
Peťulák: Ale jo :D, dej si tam svou fotku ;(
Doli: Ne to nemůžu, protože vypadám jak kokot :D
Peťulák: Zase zkoušíš ;) Ježíš to vypadají všichni fakt :D Tak se nestyď a dej sem svou pravou tvář :D A dělej! :D - :D – Už to bude? :D Dolii!!:) Ty Zhuldo! ;)) Šup :DD ;*
Doli: EEE :D
Peťulák: Ale :D
A tím diskuse skončila. Za pár hodin si už oba užívali Štědrý den. Pro Petru Vondrákovou byl poslední. Přesně po jedenaosmdesáti dnech pomáhal Doležal jejím vrahům Michalu Kisiovovi s Tomášem Zavřelem vynést dívčino mrtvé tělo zabalené v prostěradle z podkrovního bytu, kde ji Kisiov se Zavřelem umučili. Vrazi zkrvavené tělo hodili do kontejneru, pak hadrem otřeli krev na zdech domu, vytřeli podlahu v bytě, vyprali spacák a veškeré oblečení nesoucí stopy hrůzného činu. Následně si trojice sedla do kuchyně, vykouřila několik cigaret a poté šli mladíci spát.
Ještě jedenáct dní se dokázali tvářit, že o dívce nic nevědí, a to i před svými kamarády. Teprve pak policie našla Petřino tělo a trojici pozatýkala. O pár hodin později už po sociálních sítích i v médiích kolovaly jejich facebookové profily, včetně kompletních jmen, osobních detailů a fotografií. Stejně jako adresa stránky nebohé Petry. Česko zasáhla vlna soucitu s obětí, rozhořčení nad jejími vrahy a otřesení z neobyčejně brutálního činu. To vše znásobené faktem, že se o děsivých podrobnostech dozvídali nejen z médií, ale vše mohli sledovat i v přímém přenosu na sociálních sítích. Dokud si profily nenechali zablokovat, dostávali vrazi i jejich pomocník nejčastěji vzkazy typu: „Smaž se v pekle, hajzle!“
JIHLAVSKÁ DEPKA
Pohled na hlavní jihlavské náměstí s odpornou stavbou Prioru z roku 1983 v socialistickorealistickém stylu je sám o sobě depresívní. Zvlášť když je pošmourno, zima a po dlažbě Masarykova náměstí se válejí zbytky sněhu. V pátek 5. dubna je k depresím a trudnomyslnosti ještě jeden důvod. U morového sloupu v horní části náměstí se koná pietní vzpomínka na zesnulou Petru. Zdaleka ne všichni ze zhruba tisícovky příchozích ji znali, ale pohnutí je vidět u všech.
Ještě patrnější je u dvacetiletých kluků Petra Horáka a Patrika Černého. První znal všechny aktéry, druhý s Petrou od loňského prosince téměř tři měsíce chodil. Oba patří mezi hlavní organizátory pietního aktu a jsou hlavními „mluvčími“ poskytujícími vyjádření ke strašlivé události. Když se účastníci setkání nad Petřinou fotografií a za tónů skladby Petra Spáleného Až mě andělé zavolají k sobě rozcházejí, Petr s Patrikem a jednou dívkou ještě míří do banky spočítat peníze vybrané do autolékárničky na její pohřeb. Činí to necelých sedm tisíc, dalších sedm tisíc korun se už sešlo na speciálním účtu. Při odchodu do jejich „domovské“ restaurace Pod věží se jen dohadují, jaké věnce a květiny za ně zakoupí.
Zastrčená knajpa Pod věží je možná nejzakouřenějším podnikem v celém Česku. Na Petra s Patrikem tam už čekají další Petřini kamarádi, kteří na ni u piva či u panáka chtějí zavzpomínat. Petr Horák začíná líčit, jak to v osudný pátek začalo. „Ten den jsem s Kisiovem seděl v téhle hospodě a společně jsme se ožrali. Byly rumy, pivo, další věci, padla nějaká brusinka. Nechal jsem tady za nás tři a půl litru,“ vypráví. Koukám se na ceny a namítám, že když pivo stojí 24 korun a rum s energy drinkem 25, není v silách dvou lidí tolik propít. Petr okamžitě volá barmance, která ten den sloužila. Ta cifru upravuje na zhruba patnáct set. I to je slušný výkon.
MOHL BÝT SPOLUOBVINĚNÝ
Kolem deváté hodiny se Horák s jedenadvacetiletým Kisiovem vydali „na Ponorku“, jak se v Jihlavě říká. „Byli jsme oba nachcaní,“ popisuje Petr. V tu dobu měl „nějaké rozepře s otcem“, a měl tedy u Michala tu noc spát. „Jenže jsem byl moc opilej, moc si už nepamatuju, Péťa tam už asi byla, ale nevím. Takže jsem z Ponorky asi po půl hodině odešel, zatímco Kisiov tam zůstával. Kdybych zůstal a šel k němu spát, třeba by se to nestalo, určitě bych tomu zabránil,“ dušuje se. Namítám, že ve svém stavu mohl u Kisiova doma někde usnout a nevědět nic. „No a dnes bych mohl být spoluobviněný,“ připouští po chvíli Horák.
Co následovalo, to už je dnes známé. Někdy před půlnocí odešel Kisiov s Petrou do podkrovního bytu, který měl snad od své matky. Jeho kamarádi Zavřel s Doležalem zůstali v Ponorce, což je diskotéka na jihlavské periférii, která si hraje na nóbl podnik, ale moc se jí to nedaří. Patnáctiletá žákyně základní školy Petra (podle svých facebookových stránek jí na škole nejvíc vadila „celá vyjebaná škola:D“ a o prázdninách hodlala „Hlavně si je užívat!! :D“ a „Kalit kalit a kalit :D“) odešla do bytu s ním.
„Petra s ním měla jít na pokoj dobrovolně. Říkal, že se spolu vyspali. A ona mu potom začala vyhrožovat. To ho vyprovokovalo a vyhodil ji z okna. Dál se o tom vůbec nechtěl bavit,“ popsal minulý týden MF Dnes Doležal. Čím měla Petra Kisiovovi vyhrožovat, to prý nevěděl. V Jihlavě se později začalo říkat, že mělo jít údajně o pohrůžku zveřejnění zprávy na Facebooku o tom, že Kisiov je „buzna“. Ale těžko říct, jestli právě to byl důvod k vraždě pro člověka, jenž na svém facebookovém profilu zveřejňoval vlastní fotky v podprsence v objetí s chlapci. Každopádně dívka pád ze čtrnácti metrů přežila. Kisiov ji nahou vynesl zpět do bytu a zavolal Zavřelovi.
„Volal Tomášovi, že se stal průšvih. S Tomášem jsme šli od Ponorky na byt. Tomáš mi ale po cestě neřekl, co se mělo stát. Michal to do telefonu nevysvětloval. Když jsme přišli, otevřel nám shora přes bzučák,“ popsal ve zmiňovaném ojedinělém rozhovoru Doležal. „Na zemi byly šmouhy od krve. Ležela tam na holé zemi v bytě ta nahá holka. V první okamžik jsem ani nepoznal, že to byla Petra, protože ležela obličejem k zemi. Byl jsem z toho v šoku, v tu chvíli jsem skoro přestal vnímat. Začal jsem se klepat a chvílemi mi bylo na omdlení. Zašel jsem v bytě za barový pult a v rohu jsem se třásl. Michal s Tomášem se mezitím spolu nějak domluvili a začali spolupracovat. Michal mi vyhrožoval s nožem v ruce, že jestli něco řeknu nebo se o něco pokusím, tak oddělá i mě,“ dodal Doležal.
„Spolupráce“ Kisiova se Zavřelem spočívala v tom, že dívce dupali po krku a škrtili ji šňůrou. Když ji po dlouhé době umučili, zabalili ji do prostěradla, odnesli do kontejneru, uklidili, vrátili se do kuchyně, vykouřili pár cigaret a šli spát. Doležal neustále zdůrazňuje, že mu Kisiov vyhrožoval s nožem a on prý „jen“ otevíral dveře. V bytě však zůstal ještě několik dalších dní. Dnes jako jediný z trojice není ve vazbě a nehrozí mu výjimečný trest. Skrývá se doma, za pomoc s odklízením těla nalezeného později na skládce mu hrozí čtyři roky vězení.
Když přišel v pondělí po vraždě Petr Horák na „ten byt“ („Chodil jsem tam za nimi normálně po práci, končím po půl třetí, takže tak ve tři.“), otevřel mu Kisiov. „Tvářili se normálně, nedali nic najevo. Vyprávěli mi, co jsem dělal v Ponorce, Doli byl na Facebooku.“
AŤ SI TO PROTRPÍ
Atmosféra v hospodě Pod věží je stále hustá. Zdaleka ne jen kvůli všudypřítomnému namodralému dýmu. Nejen Patrikovi Černému se co chvíli zalesknou v očích slzy. Tak co byli Petřini kati zač?
„Můj starší brácha s ním chodil na základku, několikrát ho přitáhl. Pak jsme se dva roky neviděli. No a poté se nějak sčuchli a chodili spolu ven,“ popisuje. „Máme tu spolek přátel historické dělostřelby, od gotiky po současnost. On tam byl s námi. Kdybychom si mysleli, že je magor, tak ho mezi sebe nepustíme,“ dodává osmatřicetiletý David Kočka, který si přisedl ke stolu. Kisiova vychovával s jeho matkou otčím, prý ho držel „dost zkrátka“. Všichni u stolu vzpomínali, že stavební učeň byl „normální kluk, dokud nepoznal Zavřela. Jen když se napil, byl agresívní a nepříčetnej“. Proti drogám byl prý „hodně vyhraněnej“.
Když se ptám, jaký je tedy Zavřel, zavládne chvilku ticho. „Slušně? Zmrd,“ říká jeden z přísedících. Zavřel prý dlouhou dobu bydlel u své přítelkyně, kterou bil. Mlátil i další holky, přičemž měl prý „klidně čtyři najednou“. „Otce neměl. Ségře třeba prodal kytaru, okrádal mámu, pak byl v pasťáku, odkud furt utíkal ke svýmu kamarádovi, co se taky jmenoval Tomáš. Bral drogy, kradl, byl agresívní,“ takřka se překřikují mládenci u stolu. Zavřel zřejmě neměl rád pouze holky. Zmiňovaný Tomáš byl jeho sexuálním partnerem. S Kisiovem se Zavřel seznámil „při nějaké chlastačce“ asi před dvěma až třemi roky. Když Zavřela jeho poslední partner vyhodil z bytu, vzal ho Kisiov k sobě. Od té doby byli takřka nerozluční. „To je otázkou tak měsíce a půl.“ Poslední do trojky – Jakub Doležal – je podle svých bývalých kamarádů také z rozvedené rodiny. Zhruba před měsícem rovněž utekl z domu a azyl našel i on v bytě u Kisiova.
Vzhledem k tomu, že pro valnou část mladých lidí v Jihlavě je cesta „na Ponorku“ jedním z vrcholů volného večera, přes různé známé se tam s nimi seznámila i Petra. „Když zmizela, tiskly se právě v Ponorce letáky, že je pohřešovaná,“ vykládá Patrik. „Zavřel mi na Facebooku do komentáře napsal, že se modlí, ať se Petra vrátí v pořádku. A že za její zmizení může Ponorka. Spolu s Kisiovem nám pomáhali letáky roznášet a vylepovat,“ dodává Patrik. Za chvíli znovu pláče.
Svým bývalým kamarádům nic dobrého nepřejí. Ale po trestu smrti nevolají. „Největší trest je, ať zůstanou v tom kriminálu. Ať si to protrpí, jistě si to tam užijí,“ říká David Kočka.
Krátce poté už vyrážíme taxíky „na Ponorku“.
