Seriál Jiřího X. Doležala: Sluníčkoví človíčkové 1. díl: Moc a prachy vítězí nad láskou a pravdou
U našich spoluobčanů se začíná projevovat zajímavý postlevicový soubor postojů, hodnot a názorů. Pojďme ho prozkoumat! S kandidaturou Táni Fischerové a sílící diskusí nad stále častějšími výbuchy agrese proti naší kultuře i z řad evropských muslimů zaznívají ve veřejném prostoru hlasité projevy takzvaně „sluníčkových lidí“.
Motto 1. dílu: V reálném životě vítězí moc a prachy nad pravdou a láskou
Protože trefná fráze „sluníčkoví človíčkové“ pojmenovává silnou, zajímavou a především zcela nově zformovanou skupinu, pokusil jsem se popsat „sluníčkového človíčka“ v seriálem o jejich nejtypičtějších příznacích.
Sluníčkový človíček je hluboce přesvědčen, že pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí, přestože posledních dvacet let české i světové politické reality ukazuje pravý opak. Zároveň se u sluníčkáře projevuje neobyčejně intenzivní potřeba pomáhat, a to nikoliv podle potřeb péčí postiženého, ale podle sluníčkářových představ o tom, co je dobré.
Typický sluníčkový znak postoj je “nepolitická politika“, což v praxi znamená obsazování politických postů lidmi mimo sféru politiky. Zatímco těsně po revoluci to bylo v osobě Václava Havla jakž tak reálné (proto nepoužívám termín pravdoláskař, to je historicky jiný obsah než sluníčkář), pozdější záchvěvy “nepolitické politiky“ završily Věci veřejné a Radek John. A jejím konečným dovršením bude v příštích volbách Andrej Babiš.
Sluníčkáři samozřejmě nikdy nepřiznají, že John a Babiš jsou ztělesněním nepolitické politiky - ale je tomu tak! Přes strašlivé faux pas, kterým politické angažmá Johna bylo a je, sluníčkáři na konceptu nepolitické politiky a odmítání stranické politiky trvají. Naprostá iracionalita, nekonzistence a regresivita těchto postojů je zjevná - přesto je sluníčkovost momentálně v kurzu. Zde je krátký přehled konkrétních příznaků sluníčkářství, s tím, že každý postižený jedinec samozřejmě představuje unikátní kombinaci nížeuvedených vlastností v různém individuálním poměru zastoupení.
Personální obsazení
Sluníčkovost je genderově nevyvážená, existuje mnohem více sluníčkářek než sluníčkářů. Přesto právě oni tvoří páteř sluníčkových aktivit, neboť sluníčkářky jsou pro praktickou občanskou angažovanost přece jen příliš chaotické.
Nejslavnějším sluníčkářem, který to v naší zemi dotáhl nejdál, je Václav Havel. Tento mimořádně respektabilní dramatik, spisovatel, filosof, statečný disident a skvělý symbol byl jako politik v podstatě nepoužitelný, ale vzhledem ke svému náhledu po několika počátečních omylech se s vědomím své „nepolitičnosti“ do reálné politiky moc nepletl. Jeho nejsluníčkovatějším momentem zůstává podíl na rozsáhlém útlumu až zániku československé zbrojní výroby. Jako správný sluníčkář totiž nebyl schopen nazřít, že jedním z nejdůležitějších prostředků pro přežití demokracie je tank a že největší zásluhu na míru ve většině světa má americká armáda.
První veřejně známá sluníčkářka v české politice - to se tomu ještě ani tím slovem neříkalo - byla poslankyně Hana Marvanová, dnes sluníčková advokátka, která se velmi upřímně zastává například okradených lidí v cause Hsystému, velkému skupinovému tunelu naší historie. Bohužel naděje na vrácení ukradených peněz lidem je velmi malá. Nejslavnější sluníčkářkou současnosti - byť už také trochu pozapomenutou - je neúspěšná kandidátka na prezidenta Táňa Fischerová. Její politická kariéra by však neměla skončit - ve veřejném životě naší země nikdo sluníčkovější není, a tak by se mohla stát politickou reprezentantkou této skupiny.
