Seriál Jiřího X. Doležala: Sluníčkoví človíčkové 5.díl: Nepoučitelnost
Nepříčetnost, nepřičítání zkušenosti, jsou základním patologickým rysem sluníčkářů. Nejsou schopni se poučit z reality, a v momentě, když fakta odporují jejich bludům, tak ta fakta popřou.
Motto: Sluníčkářky v prezidentské kampani nejvíc mrzelo, že nemohou knížete podpořit vlastním tělem.
Jejich nadšení pro obnovitelné zdroje nepolevilo ani v momentě, když prasklo, že celý solární boom České republiky byl jen tunelem na peníze běžných odběratelů elektrického (jaderného, a proto levného) elektrického proudu.
Ve věci očkování sluníčkové postoje pronikly i do lékařské vědy. Koncem devadesátých let publikoval v odborném tisku (Lancet) britský lékař Andrew Wakefield svůj výzkum, podle něhož očkování dětí způsobuje autismus. Výzkum si vymyslel. O deset let později to prasklo, britská obdoba Lékařské komory autora odsoudila a dostal zákaz provozovat lékařskou praxi. To, že sluníčkáři nikdy v životě neviděli dítě se záškrtem, ani to, že hlavní odborný argument „proti očkování“ byl sprostá vědecká lež, nevadí. Sluníčkáři by byli raději, kdyby jim děti neočkovali, a sami se neočkují proti chřipce, takže jsou od října do dubna, jak jsou nastydlí z kola, zdrojem nákazy pro celé své okolí.
Je jim úplně jedno, že domácím porodem čtyřikrát zvyšují pravděpodobnost, že při porodu jejich dítě zemře. Podle nedávno zveřejněné studie mají domácí porody čtyřikrát vyšší úmrtnost novorozeňat než ty v porodnici.
Z psychologického hlediska jde o jasnou záležitost. O neurózu. Podle Freuda jde o nezralé osobnosti, kterým některé části osobnosti zaostaly v orální fázi, kdy libost získáváme především ústy. Proto je pro ně vždy důležitější, jak se něco řekne, nazve a zní, než jak to opravdu je. Samozřejmým doplňkem takového regresu je strach z falu. Bázeň z čehokoliv, co sluníčkář vnímá jako sílu a autoritu. Protože síla je něčím, co se nedá okecat, protože to vzbuzuje úzkost, protože to nastavuje zrcadlo jejich vlastní slabosti. Nutkavá potřeba chránit pak samozřejmě pramení z toho, že oni sami cítí potřebu být chráněni, a proto se pokouší ukazovat, že chránit všechno neduživé je vlastně normální.
Levice, nebo P.C.M.C.?
Sociologické charakteristiky sluníčkářů nevymezují nějakou jasnou skupinu - částečně samozřejmě sytí tuto množinu městští intelektuálové pocházející ze středostavovských rodin, kteří mají jen limitované zkušenosti s realitou. Ale mezi sluníčky nalezneme i mladé alternativkyně, co sotva prošly učňákem, nebo manželky podnikatelů, co jsou dobročinné z manželových zcela konzumně vypodnikaných peněz, nejlépe když má frenčízu nějakého známého řetězce.
Nabízí se název nová postmoderní levice, protože řada atributů sluníčkářů je levicových. Termín levice je však v naší zemi vyhrazen pro voliče Zemana, Paroubka a Haška, tedy socanů nejrůznějších odrůd. Sluníčkáři socany nevolí ani náhodou, volí „malé občanské strany“ (ODA, Zelení, US-DEU) a v uplynulých prezidentských volbách hystericky - a kdyby k tomu byl ochoten, tak sluníčkářky dokonce vlastním tělem - podporovali knížete.
Proto je termín levice nevhodný. Stejně nevhodné je používat zkratku P.C.M.C., Politically Correct Multi Culturalist, protože jsme v Čechách. Zaveďme tedy termín „sluníčkoví človíčkové“ jako nazvání určitého občanského a voličského psychotypu. Protože s tímto psychotypem - tedy voličem - a volebními kampaněmi na sluníčkáře zaměřenými se budeme setkávat stále častěji. Nejsou marginální partou pošuků, ale relevantní názorovou skupinou ve společnosti. Nezapomínejme, že jejich prezidentská kandidátka porazila kandidáta ODS.
