Češi tleskali Marxovi. Kardinálu Marxovi

Poutě na svátek svatého Václava si média většinou všímala, protože na pouť zavítal prezident Václav Klaus. Letos se tak nestalo. Prezident Zeman měl vlastní soukromý program a jeho nezapomenutelné vystoupení ve svatováclavské kapli zřejmě stačilo a Klaus byl v USA. Tentokrát se tedy vše obešlo bez prezidentů, což je zřejmě normální stav.

Nutno říci, že jméno Reinhard Marx působí, jako kdyby ho vymyslel nějaký marketingový mág. Navíc má kardinál plnovous, což nebývá zvykem. Sice ne takový, jako jeho slavný jmenovec, ale pro začátek dobré.

Kardinál řekl: „Co se stalo, nedá se odestát. Násilí a bezpráví zasadilo těžké rány a zanechalo hořkost. Všeho toho velice lituji, naplňuje mě to smutkem a hluboce se mě to dotýká. Předpokladem k tomu, aby se smíření umožnilo, je mít na zřeteli dějinnou pravdu, kterou naše národy prožily a protrpěly. Platí to i o pohledu na mnichovskou dohodu, jež před sedmdesáti pěti lety vedla k okupaci a útlaku. Při ohlížení za historií nejde nikdy o zúčtování, nýbrž o pravdu, která nás osvobozuje, řekl Marx. Lidé na jeho řeč reagovali potleskem.

Kardinálův Kapitál

Že nechce svému jménu zůstat nic dlužen, ukázal Reinhard Marx už v roce 2008, kdy vydal publikaci nazvanou „Kapitál“ (Das Kapital). V tomto textu se staví kriticky k neregulované kapitalistické ekonomice. V jejím fungování vidí zákonitou příčinu finanční a hospodářské krize v letech 2008–2010. Soudí, že krizi zavinilo nezodpovědné chování ekonomických subjektů, zejména pak divoké spekulace na globalizovaných finančních trzích.

Pro nás je ale důležité, že Marx představuje nové Německo. Ono je nové už desítky let, ale zatím to některým lidem, včetně čelných politiků, ještě nedošlo. Z těch, kdo pamatují druhou světovou válku, není už skoro nikdo naživu. Kdo bojoval na frontě, tomu je dnes kolem devadesátky. Strašit Německem je asi tak aktuální jako strašit císařem Vilémem.

Je jasné, že v Německu bude existovat pár obskurních spolků tvořených potomky sudetských Němců, které mohou mít různé fantasmagorické představy o uspořádání česko-německých vztahů. Je škoda, že se do českého povědomí nedostali jiní lidé z německé strany, kteří si zaslouží plným právem název krajané.

Lepší sudetský Němec než pohraničník

Byli to často tito lidé, kteří spolkli hořkost a vytěsnili, jak s malým batůžkem jako děti klopýtali vyhnaní do Německa. Dnes pomáhají při obnově pohraničí, které komunistická moc zdevastovala neskutečným způsobem. Pokud jde o smíření Čechů a Němců tak je v tomto případě církev na obou stranách hranice na čele pokroku. Rozhodně víc než různé obskurní spolky komunistických pohraničníků, kde si staříci pochvalují, jak stříleli statečně po vlastních lidech, kteří nechtěli nic jiného, než se dostat z komunistické klece na čerstvý vzduch.

Je nechtěným kouzlem historie, že jeden z hlasatelů smíření mezi našimi národy se jmenuje zrovna Reinhard Marx. Ale jak známo, Bůh má smysl pro humor. Tím se liší od některých ideologů.