Stát by mohl všem nezaměstnaným dát práci, ale nemá to velký smysl
Problém nezaměstnanosti by měl podle 72 procent Čechů řešit stát a měl by mít povinnost zajistit práci každému, kdo o ni stojí. Počet takto smýšlejících lidí je přitom už 20 let téměř stejný.
Je to trochu paradox. Lidé si skoro ze tří čtvrtin u nás myslí, že by měl stát zajistit práci každému, ale zase jen 43 procent lidí soudí, že by tomu tak mělo být i za cenu zachování zbytečných pracovních míst. Plyne to z aktuálního průzkumu agentury STEM.
Tři pětiny lidí si myslí, že určitá míra nezaměstnanosti může být pozitivní jev, protože to vede lidi k větší odpovědnosti a úctě k práci. Když jsme na tom v letech 2007 a 2008 ještě byli dobře, myslela si nadpoloviční většina občanů, že nezaměstnaní nemají skutečný zájem o práci. Teď už si to myslí jen asi 40 procent lidí. Mnoho z nich má možná zkušenost s tím, že práci chtěli a ona nebyla.
Je to marné, pokud má stát zajistit pracovní místa všem, musí zajistit i existenci zbytečných pracovních míst. Tak, jak to bylo v jedné dětské knížce z šedesátých let, kde v jedné továrně drát zamotali a v druhé rozmotali a výroba jela na plné obrátky. Asi autor narážel na nějaké konkrétní dobové poměry.
Horníci mohou sázet stromy
Skutečně by asi bylo možné, aby stát někde na Ostravsku založil státní podnik, který by produkoval něco relativně neškodného a vyřešil tak problém tamní nezaměstnanosti. Nebo by mohl za stejné peníze platit bývalé horníky, aby osázeli desítky kilometrů čtverečných ovocnými a okrasnými stromy. Nebo by lidé mohli zatím začít kopat ty zemanovské průplavy a kanály. Kdyby bylo nejhůř, šlo by je pak platit za to, že je budou zase zasypávat a tak by to mohlo jít kolem dokola a práce by bylo pořád dost. V podstatě vychvalovaný husákovský socialismus jinak nefungoval, práce byla pro všechny, pokud tedy někdo nebyl takový disident, že ho nechtěli ani v kotelně. I takové případy byly. Jen se nesmí zapomenout na to, že i zbytečnou práci musí někdo zaplatit.
Vzniká tu ale skutečně velký problém. Lidé už možná neseženou práci, protože nebudou potřeba. Nejdřív to postihne některé obory (my od novin poletíme možná mezi prvními, ale nebudeme sami) a nakonec to dolehne skoro na každého. Prostě nebude práce. Soukromníkovi se nevyplatí někoho zaměstnávat, stát zaměstnat může, jak se mu zlíbí, ale bude na to rozdávat peníze ze společné kapsy všech.
Výraz „není práce“ přijde asi divný někomu, kdo se podívá kolem sebe a vidí, že by se toho skutečně mělo dost udělat. Zápletka je jen v tom, že některé věci prostě nikdo nezaplatí. Bylo by třeba vyčistit půlku Prahy od psích výkalů, ale sotva najdete někoho, kdo by to chtěl za podprůměrné peníze dělat. A jiné za takovou činnost nenabídnete.
Jediný neselhávající projekt, jak dát všem tolik práce, že nemají kam skočit, je vyvolat světovou válku, což za to snad nestojí.
Co dělat?
Některé věci se dají ještě pořád zachránit. Třeba by Západ mohl upustit od nekoncepčního bloudění spojeného s teorií globálního oteplování. Ať už je, nebo není, být jediný, kdo bojuje proti emisím, když to velmoci stejně nezajímá, nemá smysl. Na druhou stranu by celý nový „ekologický“ průmysl založený na rozumných alternativních zdrojích energie mohl přinést nové možnosti. Nákup solárních panelů z Číny a pěstování řepky tady ale nepomůže. Je potřeba pokračovat v technologických inovacích, aby alternativní zdroje byly zdroje a ne černá díra. A i kdyby nová pracovní místa pokrok nepřinesl, umožní aspoň, abychom mohli táhnout lidi, kteří práci nemají.
Existuje cosi, čemu se říká přirozená míra nezaměstnanosti. To je procento lidí, kteří pracovat nikdy nepůjdou, protože se jim to za ty peníze nikdy nevyplatí. U nás je to asi šest procent lidí, v USA, s vyšší pracovní morálkou, čtyři procenta. Tento problém by se dal vyřešit jen tím, že významně snížíme sociální dávky, nebo nějakým opatřením přispějeme na platy. To první ale politicky neprojde a na to druhé nemáme peníze.
Není jiná cesta, než podpořit výzkum a vzdělání. Pořád totiž platí, že je lepší být vzdělaný nezaměstnaný než nevzdělaný nezaměstnaný. Je hezké, že je dnes populární volat po tom, abychom měli více učňů, jenomže nejméně nezaměstnaných je mezi vysokoškoláky. Ne, potřebujeme spíše vysokoškoláky než učně. Všechny bohaté země to tak mají. Před branami stojí zástupy ukrajinských inženýrů. My je necháváme pracovat jako zedníky a stežujeme si.
Což nic nemění na to, že je lepší platit třeba tři roky horníky, aby sázeli ovocné stromy, než aby seděli doma. Nebo za státní peníze rubali uhlí, které nikdo nechce.
