Povýšení, kterým (snad) Zeman nikoho nepopudí
Jak se stalo již tradicí, při příležitosti státního svátku 28. října prezident jmenuje generály. Tomuto zvyku zůstává věrný i Miloš Zeman. Jsou mezi nimi i hrdinové bojů za naší samostatnost.
Prezident letos povýšil na generály velitele Vzdušných sil Armády České republiky Libora Štefánika (sympatická shoda příjmení se zakladatelem samostatné republiky), náčelníka Vojenské kanceláře prezidenta republiky Zdeňka Jakůbka a velitele Vojenské akademie Jána Kožiaka. Co je však ještě důležitější, do hodnosti generálmajora povýší dva veterány druhé světové války: Alexandra Beera (96 let) a Jaroslava Klemeše (91).
Ten první prošel peklem bojů na východní frontě u Sokolova, Kyjeva, Bílé Cerkve, Žaškova a Dukly, během nichž byl třikrát raněn. Projevené hrdinství mu vyneslo Československý válečný kříž 1939 a loni mu tehdejší prezident Václav Klaus propůjčil Řád Bílého lva. Alexander Beer na sebe letos upoutal pozornost před finále přímé volby prezidenta velice tvrdou a nesmlouvavou kritikou Zemanova protikandidáta Karla Schwarzenberga za jeho výroky o exprezidentu Edvardu Benešovi a mimo jiné ho bez obalu vyzval, aby „vzdal Hrad“. Tato okolnost nepochybně nahraje Zemanovým odpůrcům.
Jaroslav Klemeš bojoval pro změnu na západní frontě jako příslušník naší zahraniční armády ve Francii a Spojeném království. V únoru 1945 ho jako radistu skupiny Platinum-Pewter, zajišťující spojení Británie s naším domácím odbojem, vysadili v Protektorátě Čechy a Morava. I on obdržel Československý válečný kříž 1939 a v roce 1997 Medaili Za hrdinství.
Jestliže nám za poslední zhruba dvacetiletí leckdy připadalo, že prezidenti vyznamenávají spíše své kamarádíčky, váleční veteráni dosud nikdy žádné kontroverze nevzbuzovali. Doufejme, že tomu tak bude i nyní. Valem jich totiž ubývá a povýšení nebo vyznamenání si za to, co pro tuto zemi vykonali a co pro ni obětovali, zaslouží měrou víc než vrchovatou.
