Vědci našli dvojče naší Země, panuje na něm ale peklo
Astronomové vůbec poprvé objevili planetu mimo naši sluneční soustavu, která je stejně veliká jako Země a zřejmě má i podobné složení. Jde o výsledek intenzivního pátrání po planetách, na které by mohl existovat život. Ten však na nově objeveném vesmírném tělese skoro s určitostí nebude.
Pokud prý někde existuje peklo, je to podle časopisu Nature právě tam. Objevená planeta nazvaná Kepler-78b obíhá velmi těsně hvězdu, která je o něco menší než Slunce. Nachází se v souhvězdí Labutě asi 400 světelných let daleko.
Článek o Keplerovi-78b se objevil v Nature jen několik dní po informaci, že už bylo nalezeno více než tisíc planet mimo naši sluneční soustavu. Vědci si jsou proto téměř jisti, že v celé Mléčné dráze je jejich počet obrovský. Podle statistické analýzy provedené v loňském roce vědci z pařížského Institutu astrofyziky připadají na každé dvě hvězdy tři planety, tedy jen v naší galaxii – pokud platí tento předpoklad – by mělo být téměř 150 miliard planet. Kepler-78b byla objevena loni pomocí vesmírného teleskopu Kepler, který pro Národní úřad pro letectví a vesmír (NASA) vyhledává planety obíhající kolem hvězd. Jak odhalilo následné měření, planeta je relativně malá, její průměr je jen o 20 procent větší než průměr Země. Okolo svého slunce obíhá velmi blízko a rychle. Jeden oběh (a tedy i „rok“) zde trvá 8,5 hodiny. Její povrch je vzhledem k blízkosti slunce roztavený, tečou zde řeky lávy a panují velmi vysoké teploty, vědci odhadují, že okolo 2000 stupňů. Planeta proto není pro život – alespoň takový jaký známe – vhodná.
Dva nezávislé týmy astronomů se přesto snažily zjistit, jak moc se nová planeta Zemi podobá, jaká je její váha i složení. A oba dospěly ke stejnému závěru: Kepler-78b má téměř totožnou hustotu jako Země, což naznačuje, že je rovněž složena hlavně z kamene a železa. Hustota Země je 5,5 kg na decimetr krychlový, hustota planety Kepler-78b pak 5,3 kg na decimetr krychlový.
Jak se planeta ocitla tak blízko své hvězdy je ale záhadou. V době, kdy vznikala, se totiž její dnešní oběžná dráha nacházela uvnitř utvářejícího se slunce. Proto asi (skoro určitě) musela vzniknout na jiném místě. Jedna z teorií je, že Kepler 78b byl kdysi velkou plynnou planetou, podobnou Jupiteru nebo Saturnu. Když se pak z nějakého důvodu přiblížil ke své hvězdě, ztratil hustý plynný obal a zůstalo z něho jen skalnaté železné jádro.
Vědci se na základě pozorování jiných hvězd domnívají, že planety se mnohdy přiblíží ke svému slunci „jako můry lampě“. Nestává se tak ale vždy, naše sluneční soustava je toho dobrým důkazem.
